Ryan White
Představte si 80. léta. Teprve nedávno bylo objeveno AIDS a světem se šíří panika. Lidé se bojí vedle postižených AIDS sedět nebo dýchat s nimi stejný vzduch. Přesně v té době Michael Jackson jednoho z takto nemocných veřejně objímá, zve k sobě domů a jí s ním u jednoho stolu, aby tak ostatním ukázal, že se těchto lidí nemusí bát.
AIDS bylo považováno za nemoc gayů, do té doby než jím onemocněl třináctiletý chlapec z Indiany. Byl jím Ryan Wayne White (6.12.1971 – 8.4.1990), který trpěl hemofilí (dědičné onemocnění projevující se poruchou srážlivosti krve, což se navenek projevuje chorobnou krvácivostí). Při krevní transfůzy byl nakažen virem HIV a 17.12.1984 mu bylo diagnostikováno onemocnění AIDS. Nebyl jediným dítětem, které takto onemocnělo, byl však silný a měl bojovného ducha. Chtěl žít stejně jako ostatní. Rodiče jeho spolužáků protestovali proti tomu, aby Ryan chodil do školy, lidé se mu vyhýbali. Po té, co se po soudním rozhodnutí mohl vrátit do školy, problémy neskončily. Situace se vyhrotila ve chvíli, kdy byl Ryanově rodině zapálen dům. Whiteovi se přestěhovali a situace se o něco zlepšila, hlavně díky obecnému povědomí, které právě Ryanův proces vyvolal. Lékaři mu dávali šest měsíců života, on však žil dalších šest let.
Ryan White spolu s Ann Marie Cunninghamovou napsal knihu My Own Story (Můj příběh). Ryan si začal psát, co se mu přihodilo poměrně brzy a když už na to neměl sílu, Ann pokračovala. Kniha byla vydána dva roky po Ryanově smrti a hovoří se v ní o jeho boji s nemocí a o přátelství s Michaelem Jacksonem a Eltonem Johnem. Tady jsou úryvky z knihy:
"Když jsme šli do restaurací, lidé vstávali a odcházeli, jen aby neseděli poblíž mě. Dokonce ani v kostele mi nikdo nepodal ruku. Panika se šířila celým městem. Častokrát se děti přitiskly ke zdi, když jsem procházel okolo. Slyšel jsem je povídal si o mně vtipy. A dospělí vymýšleli lži, jako že mě viděli kousat lidi nebo plyvat na zeleninu v obchodě s potravinami. To jsem nikdy nedělal a nikdy nebudu.
Když jsem se konečně, poté, co soudce řekl, že škola se mýlila, dostal zpět do třídy, pořád si spousta lidí přála, abych odešel.
Jednoho dne mi zavolal Michael Jackson. Wow. Nevím proč, jedině snad že byl taky z Indiany. Řekl, že je v autě. ´Jestli tě ztratím člověče, zavolám zpátky,´ řekl mi. Řekl jsem mu, jak se mám, jaké jsem viděl filmy, co bylo ve škole, jak jsem byl s Johnem kupovat stereo. Řekl jsem, že poslouchám jeho hudbu.
Nejradši jsem měl Man in the Mirror. Michael není divný, jak o něm píšou v těch novinách, které si můžete koupit v samoobsluze. Ve skutečnosti je tichý a mluví jemně. Někdy to trvá dlouho, než něco řekne. Je prostě jemný a mírumilovný. Bylo bezva mít ho za nového kamaráda. ´Až budeš v LA, sejdeme se a budeme se bavit.´ Nemohl jsem se dočkat.
Brzy ráno v den, který jsme měli strávit s Michaelem, vyzvedla limuzína mámu, Andreu, Heather a mně v hotelu. Když jsme nastoupili, bylo nám řečeno, že si s sebou nemůžeme vzít foťáky, abychom nemohli fotit. O tři hodiny později, asi v deset ráno, jsme přijeli k Neverlandu, Michaelově ranči.
MIchael měl na sobě černé kalhoty, černočervenou bundu a černý klobouk. Vždycky si oblékal mé oblíbené barvy. Provedl nás po hlavní budově. Stejně jako já si přeje mít děti, takže dům měl pokojík pro chlapce a pokojík pro holčičku a taky hernu se všemi druhy hraček a dovedností a umění - dokonce miniaturní kolotoč.
U oběda - bylo kuře, kukuřice a dýňový koláč - jsme se setkali s Michaelovými opicemi. Slavný Bubbles tam nebyl, ale ostatní se činili za něj. Všechny měli plenky a různobarevná trička. Měli své vlastní chůvy a každý den chodí do školy, aby se učili, jak se chovat. Jejich zvyky byly dost dobré! Skákali okolo a hráli si s našimi tkaničkami, zatímco jsme jedli. Michael je tu a tam krmil a jednal s nimi. Nechtěl jsem se s nimi rozloučit.
Okolo Michaela jsem se cítil velice dobře, protože byl stejně plachý jako já. Připadal mi jako správný člověk. Rozhodně jsem si s ním mohl odpočinout.
...U oběda byl džus a Pepsi. Máma se zeptala, jestli by nebyla Cola. Pak si vzpomněla, na Michaelovu reklamu na Pepsi a měla pocit, že to projela. Michael se usmál. Věděl, na co myslí. Řekl, že máma je stejná jako jeho vlastní matka. Tak se máma odhodlala zeptat se na takovou typickou otázku. ´Michaele, je pravda, že spíš v kyslíkové komoře?´ To o něm totiž média tvrdila. Michael se smál. ´Jeanne, znáš věci, které se říkají o tobě o Ryanovi?´ ´Můj bože´, opáčila máma, ´je mi to jasné!´
...Po obědě se mě Michael zeptal, jsetli bych se chtěl na jeho ranči projet na čtyřkolce. ´Jasně!´ řekl jsem. Andrea šla vyzkoušet jeho trampolínu, zatímco Heather s mámou zkoušeli horký venkovní bazén, který měl na boku zabudovanou video obrazovku. Michael a já jsme vyrazili na prašné cesty ranče. Já byl na kole a on seděl vzadu. Vyjel jsem a on křičel: ´Zpomal Ryane!´ Po několika mílích se mě zeptal, jestli bych trefil zpátky. ´Jasně,´ odpověděl jsem. Zapamatoval jsem si několik orientačních bodů. ´To je dobře,´ řekl Michael, ´ale teď nech řídit mě.´ Když jsme se dostali k mámě a holkám, připozdívalo se. K večeři jsme měli domácí pizzu a potom nadešel čas, abychom se vrátili zpět do LA. Řekl jsem Michaelovi, že opravdu, ale opravdu chci společné foto. Poslal tedy někoho pro Polaroid a jel s námi k východu z ranče. Máma udělala pár dobrých snímků a pak jsme se rozloučili.
....Když limuzína zamířila k dálnici, Heather si zakryla tvář rukama, pohazovala vlasy sem a tam a smála se, smála a smála. ´Nemůžu tomu uvěřit! Nemůžu tomu uvěřit!´ křičela. ´Strávili jsme den s Michaelem Jacksonem. Nemůžu uvěřit tomu, že jsme byli s Michaelem Jacksonem.´
Během špatných dnů jsem si v rámci sociálního života musel vystačit s telefonem. Michael volal, že je zaneprázdněný prací na albu. ´Musíme se sejít a zas se jen tak flákat´, řekl Michael. Chtěl vědět, jestli bych na ranč mohl přijet po Vánocích.
Když vás pozve Michael, neřeknete možná. Dr. Kleiman věděl, že jsem se chtěl udržet v chodu a tyhle výlety do Kalifornie mi to umožňovaly. Mohl jsem se spolehnout na to, že mě dostane do letadla. Takže jsem Michaelovi řekl: ´To se vsaď že jo´.
…Jízda zabrala asi tři hodiny. Limuzína mě vysadila u Stromového domku, abych si odpočinul. Michael řekl: ´Uvidíme se v sedm.´ To byl čas večeře. Měl jsem obavy, protože mě bolelo břicho a měl jsem křeče. Zavolal jsem mámě.
´Neměl jsem jezdit,´ řekl jsem jí. ´Nechci, aby mě Michael viděl, když mi je špatně.´
´No, už jsi dlouho nejedl,´ upozornila mě máma. Obvykle jsem každých pár hodin potřeboval alespoň svačinu. Řekla: ´Uvidíš, jak se budeš cítit po večeři.´
Zdřímnul jsem si a šel do hlavního domu na večeři - bylo kuře, žebírka a pečené brambory. Potom jsem šel s Michaelem do jeho soukromého kina a dvěapůlhodiny jsme se dívali reprízy Tree Stooges. Jedli jsme zdejší popcorn a nechali jsme si donést pizzu z hlavního domu. Cítil jsem se o moc lépe a skvěle jsem se bavil. Byl jsem rád, že jsem přijel.
…´Líbí se mi tvoje bunda,´ řekl mi Michael, ´ale chci, abys měl silnější.´ Tak jsme si spolu zajeli v jeho Bentley do blízkého města... Nejlepší na tom bylo, že pán v obchodě nevěřil tomu, že Michael a jeho kreditka byli skuteční. Michael mu dal telefon na ochranku ranče a on tam zavolal, aby si zkontroloval kartu a to, že Michael je tím, kým řekl, že je.
…Byl jsem moc šťastný, když se ukázalo, že k večeři budou tacos. Potom jsem Michaelovi ukázal video, které jsme pro něj s mámou a Andreou udělali. Byl na něm celý náš dům, každá místnost, každý plakát, každá ozdoba na zdi. ´Až k nám teď přijdeš,´ řekl jsem mu, ´budeš vědět, kudy se pohybovat.´ …tu noc jsme se dívali na nový film Indiana Jonese, Poslední křížová výprava. Jaké máš štěstí, říkal jsem si. Linky byly příliš dlouhé na to, aby se daly sledovat doma, ale já měl soukromé promítaní.
…Další den měl Michael obchodní jednání. Když bylo po něm, vrátili jsme se s Michaelem zpátky do města, abychom pro mámu a Andreu sehnali nějaké dárky. Mámě jsem koupil skvělého velkého Santu a Andree kouzelnou věc.
...Při silvestrovském obědě mi Michael dal úžasné hodinky. Zvoní každou hodinu a mají vestavěný alarm. Vidíte jaký je den v týdnu, datum, měsíc a rok. ´Děkuju!´ řekl jsém.
´Zítra musím odjet brzy, ještě předtím, než pojedeš ty, ´řekl Michael. ´Je mi líto, že u toho nebudu. A mrzí mě, že jsem ti nepodepsal tu fotku, kterou jsi chtěl. Ale pošlu ti jí.´
Když jsme se objali na rozloučenou, Michael řekl: ´Nikdy se nevzdávej. Udělej to pro mě.´
…Nový rok, můj poslední den na ranči. Hrál jsem si s Maxem, jednou z Michaelových opic. Byl jsem rád, že ho znovu vidím a on byl rád, že vidí moje tkaničky u bot. Našpulil jsem pusu k polibku a Max mi jeden velký dal.
Zavolal jsem mámě, že jsem na cestě domů.
´U brány ranče je pro mě nachystaná veliká krabice,´ řekl jsem jí. ´Zblázním se z toho. Co myslíš, že to je?´
Byl to zbrusu nový stereo systém. O několik dní později mi přišla fotka, kterou Michael podepsal: ´Ryanovi.´ Měl na sobě červenou, černou a bílou. Díky Michaele!
…Další týden byl Ryan v bezvědomí, v kritickém stavu na intenzivní péči Rileyské nemocnice. Dr. Kleiman řekl Jeanne (Ryanově matce), že si je jistý, že Ryan nemá bolesti. Ale řekl, že šance, že se z toho dostane, je pouze desetiprocentní. (…)
Když Michael Jackson zavolal, měli jsme na hovor dvě minuty. ´Ryane,´ řekl Elton John, ´Nemůžeš odmítnout takovou superstar. Já jsem béčko v porovnání s Michaelem.´ Držel Ryanovi telefon u ucha, takže ho Michael mohl povzbudit. (…)
Asi v jednu hodinu ráno Michael Jackson volal znovu z Atlantic City. Když mu Jeanne řekla, že se neočekává, že Ryan bude žít, Michael prohlásil, že okamžitě letí do Indianapolis.
´Jak dlouho ti to potrvá, Michaele?´ ptá se. Jeanne se podívá na sestru, která má ochanné brýle. ´Dvě hodiny?´ ptá se sestry. Ta zakroutí hlavou.
´Michaeli, nejezdi drahoušku. Ryan dvě hodiny nevydrží. Víme, jak moc ho máš rád.´ Jackson říká, že tam ráno bude a skutečně je.
Hned, jak Michael Jackson přijel, šel rovnou do domu Whiteových v Ciceru. Byl velmi smutný, že se sem nedostal předtím, než Ryan zemřel. Šel nahoru do Ryanova pokoje, který byl plný jeho sbírek, plakátů a suvenýrů včetně jeho režisérského křesla z filmu. Ve skříni byla nová kožená bunda od Michaela.
Michael tiše seděl a dlouho se na všechno díval. Jeanne mu nabídla, že si může cokoliv, co se mu líbí, nechat, ale on si přál, aby Ryanův pokoj nechala tak, jak byl.
Na dvorku Whiteových stál červený mustang, který dal Michael Ryanovi. Byl zakrytý květinami a velikonočními vajíčky od dětí. Andrea Michaela vzala k autu a společně si sedli dovnitř. Když Michael zapnul CD přehrávač, začala hrát Ryanova oblíbená píseň, Man in the Mirror. Michael se hrdě usmál. Věděl, že to musela být poslední píseň, kterou si Ryan přehrával.
…Ryan zemřel 8. dubna 1990 v 7:11 ráno. Byla květnová neděle.
Michael Jackson a Elton John na Ryanově pohřbu:
Ryanův pomník od Michaela Jacksona a Eltona Johna:
RYANOVA MATKA HOVOŘÍ O PŘÁTELSTVÍ MICHAELA A RYANA
...´Michael byl ohromen, že Ryan o své nemoci nikdy nemluvil. A řekl, že nikdy nechtěl, aby ho někomu bylo líto. Takže si myslím, že spolu navzájem dobře komunikovali s respektem.´
… ´Michael se vždy zajímal o to, co Ryan dělá. Miloval děti a nezáleželo mu na tom, jaké jste rasy, jakou máte barvu, jaké máte postižení nebo nemoc - Michael prostě Miloval všechny děti.
...´ Zavolal nám prodejce aut a řekl, že má pro Ryana auto. Michael to udělal (daroval mu auto) jen pro to, aby spatřil radost ve tváři dítěte. [Po Ryanově smrti) stálo auto na dvorku. Michael ho nastartoval a začal hrát Man in the Mirror. Maličkosti dělali Michaela šťastným. Mohli jste to spatřit v jeho očích a usmíval se od ucha k uchu, když říkal: ´Byl jsem poslední, koho Ryan poslouchal?´ A já řekla: ´Ano.´ Ryan to poslouchal stále dokola.
Tři dny po pohřbu mi Michael zavolal a ptal se mě, jak mi je. Řekla jsem: ´Jaktože jste si byli s Ryanem tak blízcí?´ Michael řekl: ´Nikdo okolo mě se nechoval normálně. Ryan věděl, jak bych si přál, aby se se mnou jednalo, protože si přál, aby se s ním jednalo stejně. Nemohu nikomu věřit, protože po mně každý něco chce.´ Pak řekl:´Slíbil jsem Ryanovi, že by mohl být v mém dalším videu, ale teď, když odešel, ho do něj nemohu obsadit. Mohl bych ale udělat video pro něj?´ ´To je fantastické,´ odvětila jsem. A on vytvořil video s názvem Gone Tooo Soon. To je vzpomínka, která zůstane navždy.
MICHAEL JACKSON HOVOŘÍ O RYANU WHITEOVI
Ryan White. Nejtěžší pro mě je, když zemře dítě. Nechápu to, když zemře dítě, skutečně ne. Myslím, že by mělo být okno, kde by bylo možné zemřít, ale ne v tomhle období. Opravdu nerozumím tomu, když zemře dítě a nebo když je nemocné.
Ale v Neverlandu u stolu jsem poslouchal Ryana Whitea, kterému bylo dvanáct let, jak říká své matce, jak ho má pohřbít. Řekl: ´Mami, až umřu, neulož mě v obleku a kravatě. Nechci být v obleku a kravatě. Ulož mě v džínách OshKosh a v tričku.´
Řekl jsem: ´Musím na záchod´ a utíkal jsem tam a strašně jsem brečel. Poslouchat toho chlapce, jak říká své matce, jak ho má pohřbít, to mě bolí. Jako by na to byl připraven. Když zemřel, měl na sobě džíny OshKosh, tričko a hodinky, které jsem mu dal. Jak by se vás někdo takový nemohl dotknout?I
Seděl jsem tam s ním v pokoji sám. On tam ležel a mně bylo hrozně, chtěl jsem ho obejmout a políbit a říct mu, že ho mám rád. Všechno tohle jsem dělal, když byl naživu. Staral jsem se o něj a on pobýval u mě doma. Ale vidět ho tu ležet... Řekl jsem mu: ´Ryane, slíbil jsem ti, že udělám něco, čím bych ti vzdal čest. Udělám pro tebe píseň. Budu jí zpívat. Chci, aby svět věděl, kdo jsi.´ Vytvořil jsem pro něj Gone Too Soon"
Zdroj: vindicatemj.wordpress.com/2010/10/26/ryan-white-as-one-of-michael-jacksons-friends/
GONE TOO SOON ODEŠEL PŘÍLIŠ BRZY
Like a comet Jako kometa
Blazing 'cross the evening sky Brázdící noční oblohu
Gone too soon Odešel příliš brzy
Like a rainbow Jako duha
Fading in the twinkling of an eye Blednoucí během mrknutí oka
Gone too soon Odešel příliš brzy
Shiny and sparkly Zářivý a jiskrný
And splendidly bright A oslnivě jasný
Here one day Jeden den tady
Gone one night Další noc pryč
Like the loss of sunlight Jako ztráta slunečního svitu
On A Cloudy Afternoon O zataženém odpoledni
Gone Too Soon Odešel příliš brzy
Like a castle Jako hrad
Built upon a sandy beach Postavený na písečné pláži
Gone too soon Odešel příliš brzy
Like a perfect flower Jako perfektní květina
That is just beyond your reach Která je mimo tvůj dosah
Gone too soon Odešel příliš brzy
Born to amuse, to inspire, to delight Narozen k zábavě, k inspiraci, k potěšení
Here one day Jeden den tady
Gone one night Další noc pryč
Like a sunset Jako západ slunce
Dying with the rising of the moon Který umírá s východem měsíce
Gone too soon Odešel příliš brzy
Gone too soon Odešel příliš brzy
RYAN WHITE - báseň z Michaelovy knihy Dancing the Dream/ Tanec jako sen : :
Ryan White, symbol of justice Ryane White, symbole spravedlnosti
Or child of innocence, messenger of love Nebo dítě nevinnosti, posle lásky
Where are you now, where have you gone? Kde jsi, kam jsi šel?
Ryan White, I miss your sunny days Ryane White, chybí mi tvé slunné dny
We carelessly frolicked in extended plays Kdy jsme bezstarostně dováděli při dlouhých hrách
I miss you, Ryan White Chybíš mi Ryane White
I miss your smile, innocent and bright Chybí mi tvůj smích, nevinný a veselý
I miss your glory, I miss your light Chybí mi tvá sláva, postrádám tvé světlo
Ryan White, symbol of contradiction Ryane White, symbole odporu
Child of irony, or child of fiction? Dítě ironie či dítě fikce?
I think of your shattered life Myslím na tvůj roztříštěný život
Of your struggle, of your strife Na tvůj zápas, na tvůj spor
While ladies dance in the moonlit night Zatímco dámy tančí za měsíční noci
Champagne parties on chartered cruises Mají párty se šampaňským na pronajatých lodích
I see your wasted form, your ghostly sight Vidím tvou zpustošenou siluetu, tvůj strašidelný pohled
I feel your festering wounds, your battered bruises Cítím tvé hnisající rány, tvé zbité modřiny
Ryan White, symbol of agony and pain Ryane White, symbole agónie a bolesti
Of ignorant fear gone insane Šílící z nevědomého strachu
In a hysterical society V hysterické společnosti
With free-floating anxiety S úzkostí všude kolem
And feigned piety A předstíranou zbožností
I miss you, Ryan White Chybíš mi Ryane White
You showed us how to stand and fight Ukázal jsi nám, jak se postavit a bojovat
In the rain you were a cloudburst of joy V dešti jsi byl průtrž mračen radosti
The sparkle of hope in every girl and boy Jiskra naděje v každé dívce a chlapci
In the depths of your anguished sorrow V hlubinách tvého mučivého zármutku
Was the dream of another tomorrow. Byl sen o dalším zítřku
Americký kongres krátce po Ryanově smrti schválil právní předpis pro péči o nemocné s AIDS (pojmenovaném po Ryanovi). Naposledy byl tento dokument upraven B. Obamou 30.10.2009 za přítomnosti Ryanovi matky.