O umění

 

Michael Jackson byl zpěvák, tanečník, skladatel, textař, herec, choreograf, producent a vizionář, který ovlivnil i mnoho dalších oborů. Rád četl, kreslil, sledoval filmy a zajímal se o umění všeho druhu, sbíral ho. Byl talentovaný, ale neustále se vzdělával, cvičil a zlepšoval, byl perfekcionista.

 

"Byl to skvělý člověk a velký umělec. Ztratili jsme úžasného muže... Je fantastický, je génius..." 

 

Andre Rieu, slavný nizozemský dirigent a houslista

 

 

 

 

"Někdo jako Michael Jackson se objeví doslova jen jednou za život. Překročí meze a myslím, že takoví lidé obětují svůj život, svůj osobní život pro umění. To Michael Jackson udělal – obětoval svůj život pro umění."

 

Marc Anthony, zpěvák

 

 

 

 

 

“Dáváš svůj talent, své schopnosti. Talent, který ti byl dán z nebes. Proto jsme tady, přinést pocit úniku tehdy, když je to potřeba. Pokud jsi malíř, maluješ. Pokud jsi sochař, tvoříš sochy. Pokud jsi spisovatel, píšeš. Pokud jsi skaldatel, skládáš písně. Pokud jsi tanečník, tančíš. Dáváš lidem lásku a nějaký únik, a ukazuješ jim, že se o ně opravdu srdečně zajímáš. A že jsi tady pro ně. TY TADY JSI PRO NĚ. A tohle dělám. Je to důležité.”


Michael Jackson, October 2001

 

 

 

Michael Jackson při písni "Will You Be There":

 

"Jsem zavázán svému umění. Věřím, že veškeré umění má za základní cíl jednotu mezi materiálním a duchovním, lidským a božským. Věřím, že právě to je důvod pro existenci umění a toho, co dělám. Jsem šťastný, že jsem nástroj, skze který proudí hudba. 

 

Hluboko uvnitř cítím, že tento svět, ve kterém žijeme, je skutečně velký, obrovský monumentální symfonický orchestr. Věřím, že ve své prvotní formě celého stvoření je zvuk a to ne pouze náhodný zvuk, ale hudba. Slyšeli jste výraz ´hudba sfér´? No, to je velmi doslovná fráze. V evangeliích se píše: ´A Bůh stvořil člověka z prachu země a vdechl do něj dech života a člověk se stal žijící duší.´ Ten dech života je pro mne hudba života a ta prostupuje každičké vlákno stvoření.

 

V jednom kousku na albu Dangerous říkám: ´Život písní věků, pulzující v mé krvi, tančí v rytmu přílivu a odlivu´. To je velmi doslovné prohlášení, protože stejný zázrak intervalů a biologických rytmů, které se ozývají z architektury mé DNA, řídí také pohyb hvězd. Stejná hudba upravuje rytmus ročních období, tep našich srdcí, migraci ptáků, odliv a příliv oceánů, cykly růstu, vývoj a rozpad. Je to hudba, rytmus. A mým cílem v životě je dát světu to, co mi bylo dáno: extázy božské jednoty skrze mou hudbu a můj tanec. To je můj cíl, to je proč jsem tady."

 

"Umění a hudba jsou věčné. Stejně, jako přehračuje hranice kultur, ať už ve slovech nebo obrazech, má umění sílu vyjádřit sny generací. Tato síla by měla být opatrována, měli bychom se o ní dělit, a především usilovat o to, aby byla užitečná."

 

Michael Jackson  

 

 

 

 

"Člověk si přeje, aby se ho dotkla pravda a aby ji mohl interpretovat tak, že bude schopen vyjádřit, co cítí a prožívá, ať už je to beznaděj nebo radost - a vyjádřit to způsobem, který přidá životu další smysl a dotkne se snad i ostatních. To je umění ve své nejvyšší podobě. Tyhle momenty osvícení jsou důvodem, pro co žiji."

 

Michael Jackson ve své knize Dancing the Dream (Tanec jako sen)

 

 

 

MJ na charitativním vystoupení pro oběti 11.září 2001:

 

 

 
"Když zažijeme znovu Michaelův tvůrčí přístup obnovíme své síly, získáme důležité vědomí naděje a soustředíme se na to, co je důležité. S každou "návštěvou" Michaela, objevíme přidané vrstvy, které umožní bohatší zkušenosti. Naše spojení s Michaelem je vzájemné a založeno na lásce a soucitu. Od Michaelova - ´Scared of the Moon´ - chápeme, že sdílení příběhů a zážitků zlepšuje naše fyzické a duševní zdraví."
 
Profesor James Pennebaker University of Texas
 
 
 
"Vždycky jsem si přál, abych mohl vyprávět příběhy, které by byly z mé duše. Rád bych seděl u ohně a říkal je lidem, aby si je představovali, aby plakali a smáli se zároveň. Chtěl bych je emocionálně vzít kamkoliv, pomocí něčeho tak zdánlivě jednoduchého, jako jsou slova. Chtěl bych vyprávět příběhy, přesunout do nich své nitro a transformovat ho".
 
Michael Jackson
 
 
 
"Sledovat Michaela bylo fascinující. Práce s ním mě naučila, jak je důležité využít každý okamžik na jevišti. Maloval obrazy každým slovem písně a pohybem svého těla."
 
Judith Hill, zpěvačka This Is It 
 
 
 
“Pro mě Michael Jackson ztělesňuje vášeň, energii, tajemství, soucit, složitost, brilanci, kreativitu, div, tragédii a lásku. Jeho umění nemá pouze bavit (ačkoliv to je jeho součástí). Mířil dále a hlouběji než většina umělců. Pro mě má jeho umělecký odkaz co do činění s tím, jak se pokoušel použít své umění ke změně v představě světa, a jak kvůli tomu sloučil, natáhnul a znovuobjevil tolik forem."

Joseph Vogel, The Journal of Michael Jackson Academic Studies
 
 
 
"Neexistuje dost slov na vyjádření toho, kolik nám Michael Jackson dal hudebně a kulturně. Bereme věci jako samozřejmost. Jediné, o čem snil, bylo dát co nejvíce hudby nám všem. Každý den věnoval nám!" 
 
Jamie Fox, americký herec a zpěvák
 
 
 

„Michael Jackson, více než kterýkoli jiný bavič, je živým uměním a vytvořením svých vlastních dětských citů. Opravdu ožívá jen na scéně, pod reflektory, uprostřed oslňující technologie. A tam se jednoduše vyčerpá. Pokud je příliš dlouho mimo pódium, jeho mysl se odtrhne od reality jako stín prchající před sluncem."

 

 

Greg Quill: Michael Jackson Electryfying, 1988
 
     Michael Jackon při písni "Man In The Mirror":

 

„Idol všech zpěváků, všech tanečníků ...
Nemám slova, abych vyjádřil, jak tento muž nežil jako normální lidská bytost ..
Všude, kam přišel, zanechal poutavou stopu. “
 
Michel Drucker
 
 
 
„Tisk ho vykresluje jako podivína. Nemohli se více mýlit, je to paradox. Brilantní obchodník - a krásná čistá duše, instinktivní a nezraněná. Snílek, který tvoří.“
 
Elizabeth Taylor
„Idol všech zpěváků, všech tanečníků ...
Nemám slova, abych vyjádřil, jak tento muž nežil jako normální lidská bytost ..
Všude, kam přišel, zanechal poutavou stopu. “
 
Michel Drucker
 
 
 
"Chybí mi Michaelova inteligence a čestnost. Michael měl hluboký respekt pro své umění, jeho původ a všechny ostatní umělce. Proto se jeho hudba dotkla srdcí a emocí každého... jeho umění bylo inspirováno všemi, kteří přišli před ním, a těmi, kteří byli okolo něj."

Karen Faye, MJ´s make up artist and friend, via Twitter
 
 
 
"Miluju umění. Miluju ho až moc. Máma to o mně vždy věděla. Miluju malování, sochaření a všechny ty věci. Vždycky jsem dostával A (známku) z umění a z angličtiny. To byly dva předměty, kde jsem dostával A+. Neměl jsem moc normální školy bez soukromé učitelky, ale ty roky, co jsem měl, mě učitelé vždy dávali ostatním za příklad dobré angličtiny a dobrého vyprávění příběhu, protože jsme vždycky museli psát na stejné téma. Ale nutili mě chodit před tabuli - to jsem nesnášel - a číst moji povídku třídě a dostával jsem velký potlesk. Ne za to, kým jsem byl, ale protože se jim opravdu líbilo, co jsem napsal.

Měl jsem portfolio všech těchto věcí, protože jsem také umělec, a rád kreslím a maluju. A někdo mi to ukradl a to mi zlomilo srdce, protože jsem si to chtěl vždycky uchovat. Jednoho dne se to někde objeví, jsem realista, nejsem abstraktní.

Jsou lidé, do kterých jsem zamilovaný, totálně, zemřel bych pro ně. Miluji Michelangela. Miluji Charlieho Chaplina celým srdcem. Miluji Walta Disneyho. To jsou lidé, ze kterých šílím... to jsou mí lidé. Miluju velikány."

Michael Jackson
 
 
Umělci:
 
"Michael hodně miloval umění. Miloval malby, miloval vodovky. Dokonce i pastelky. A vždycky kreslil. Dokonce i když byl ve škole, kreslil obrázky a oni jednu jeho kresbu dali na přední stránku ročníkové knihy... Učil se sám. Měl talent. Víc toho o něm nemohu říct, jen že jeho otec, jeho otec byl také umělec. Miloval malování a kreslení. Tak myslím, že od něj něco pobral. Ale Michael měl přirozený talent."
 

Katherine Jackson, Michaelova matka 

     

       Mladý Michael Jackson maluje: 

 

 

"Šel jsem do muzea v Paříži a přísahám ti, mí bodyguardi jsou svědky co se mi stalo, museli mě držet. Šíleně jsem se rozplakal a ta paní, co nás provázela, řekla: ´Co mu je?´ a oni řekli: ´To on je tak dojatý tím, co viděl´."

Michael Jackson

 


"Kurátor spojený s Louvrem líčil, jak Michael přišel se svými dětmi do renomovaného muzea v Paříži. Popsal, jak se ho (Michaela) hluboce dotkly jeho oblíbené umělecké práce, takže když stál před nimi, přivedly ho k slzám."

Constance Pierce, umělkyně

 

 

"Michael si vždycky našel čas, aby se podíval na památky. Když jsme zkoušeli v Liverpoolu, Michael najednou zkoušku zastavil, abychom se mohli podívat na nádherné mraky, které právě letěly okolo. To je celý Michael. Taky na celý den zavřeli Louvre v Paříži, když tam chtěl jít Michael a s ním my všichni ostatní. V Římě pro něj Franco Zeffirelli uspořádal velkou party. Najednou Zeffirelli nemohl najít Michaela. Podíval se všude a nakonec jej našel v pokoji se skupinkou malých dětí v pyžamech, jak si tam hrají. On je nejpřirozenější a nejmilejší člověk, jakého jsem poznal."

Seth Riggs, Michaelův hlasový trenér

 

"Rád kreslím - tužkou, tuší - miluju umění. Když jsem na turné a chodím do muzeí v Holandsku, Německu nebo Anglii - znáte ty obrovské obrazy? - Jsem prostě uchvácen. Nenapadlo by vás, že malíř může něco takového vytvořit. Můžu se dívat na nějakou sochu nebo malbu a naprosto se v tom ztratit. Stojím, dívám se a stanu se součástí scenérie. Může to vyloudit slzy, může se tě to hodně dotknout. Víš, myslím, že tam by měl herec nebo umělec být - dotknout se té pravdy uvnitř člověka. Dotknout se té reality tak moc, že se stane součástí toho, co děláš a můžeš je vzít kamkoliv chceš. Jsi šťastný, oni jsou šťastní. Ať jsou lidské emoce jakékoli, jsou právě tady s tebou. Miluju realismus. Nemám rád umělotiny. Hluboko uvnitř jsme všichni stejní. Všichni máme stejné emoce a proto film jako E.T. působí na všechny. Kdo nechce létat jako Peter Pan? Kdo nechce létat s nějakou kouzelnou bytostí z jiného vesmíru a být jejím přítelem? Steven šel přímo k srdci. Ví to - v případě pochybností jdi k srdci..."

Michael Jackson

  

MJ maluje portét podle fotografie:

 

 

 

 

"Můj manžel (Howard Bloom) byl právě najatý, aby Michaelovi dělal reklamu – zejména na Victory Tour v roce 1984. Když vcházel do místnosti, kde měl být Michaelovi představen, Michael se zrovna chystal shlédnout umělecký návrh na obal alba. Vzpomínám na Howardův popis Michaelovi reakce, když zahlédl první kousek práce. Byla takováhle: ´Oooo (rýmuje se s ‘you') ..... Oh, oh, oh, oooooo, oooo, ooohhhh” s přídavkem trocha vzdechů a sténání jako u člověka, který má orgasmus. A to byl odkrytý teprve kousek vystaveného umění...´

Jako to vysvětluje Howard, ´Mohli jste cítit, že Michael v každém coulu vidí nekonečno.´"

 

Příhoda z roku 1984 

 

 

 

"We were all bunched together on the opposite side of the pool table from the art director. Michael was in the center. I stood next to him on his left. And the brothers were crowded around us on either side. The CBS art director slid the first of the portfolios toward Michael. He opened the first page, slowly … just enough to see perhaps an inch of the image. As he took in the artwork his knees began to buckle, his elbows bent, and all he could say was “oooohhhhh.” A soft, orgasmic “ooooh.” In that one syllable and in his body language, you could feel what he was seeing.


Do you know the poem by William Blake –
To see a World in a grain of sand,
And a Heaven in a wild flower,
Hold Infinity in the palm of your hand,
And Eternity in an hour  . . .
 

The intense ambition of that poem, the intense desire for wonder, was alive in Michael. More alive than anything of the sort I’d ever seen.  Michael saw the infinite in an inch.  As Michael opened the page further, inch by inch, his knees and elbows bent even more and his ”ooohs,” his sounds of aesthetic orgasm, grew even more intense.  Standing elbow to elbow and shoulder to shoulder with him, you could feel him discovering things in the brush and inkstrokes that even the artist never saw. By the time he’d opened the full page his body and voice expressed an ecstasy. An aesthetic epiphany.  I’d never encountered anything like it.  Michael felt the beauty of the page with every cell of his being. I’ve worked with Prince, Bob Marley, Peter Gabriel, Billy Joel, and Bette Midler, some of the most talented people of our generation, and not one of them had the quality of wonder that came alive in Michael. He saw the wonder in everything. His quality of wonder was beyond anything most of us humans can conceive...."

 

Howard Bloom, bestselling author

 

 

 

 

 

"Čím více studuji Michaela Jacksona a jeho práci, tím víc jsem přesvědčen, že byl mužem nesmírné odvahy a hlubokého psychologického vhledu, urputně oddaný sociální změně, sarkasticky vtipný i v těch nejtěžších dobách, a umělcem ze samé podstaty svého bytí. Byl vším z hlediska umění a transformační síly umění. Nemáme žádný přímý přístup ke světu, můžeme k světu přistupovat pouze prostřednictvím našich smyslů a vnímání, a umění má schopnost tyto vnímání zpochybňovat a měnit. To je obrovská moc a Michael Jackson to pochopil lépe než kterýkoli jiný umělec své doby. Vyvinul uměleckou reakci, která zpochybňuje naše nejzákladnější přesvědčení o rase a identitě, a změnil nás a naši kulturu způsobem, který jsme ještě nezačali měřit. Vyvinul uměleckou odpověď, která otřásá samotným základem vnímání, a napadá některé z našich základních předpokladů o tom, jak vidíme, interpretujeme a vnímáme svět. To je práce mocného umělce."

M. Poetica

 


 

 

Privacy (Michael Jackson and J.D. Salinger)
By Constance Pierce

Michael Joseph Jackson was a ritual healer whose charismatic presence magnetized and unified millions of souls for good through his global performances.  Yet he also was, and still is, an intensely polarizing presence.  An immense amount of shadow material was projected upon him by a myopic culture. As an artist, he became skilled at bearing this shadow, aesthetically processing it, and thrusting it back to us (as maligned artists often do) as art.

Another enigmatic genius of twentieth century culture also left the stage in 2009.  He was 91, and unlike Michael, died of natural causes.  He had escaped his own meteoric rise to fame nearly a half century ago, seeking out a small enclave of anonymity where he fiercely protected his privacy against all odds.  When approached about doing his autobiography, J. D. Salinger reportedly responded by saying he had borne all of the exploitation and loss of privacy he could possibly bear in one lifetime.  Michael had expressed similar sentiments in the prescient lyrics of “Privacy” on his final album ironically titled “Invincible.”

Like Salinger, Michael seemed to make his own bid to abandon his fame during the last decade.  In the end, though, that seductive spotlight switched on one more time and he heroically (meant with mythic import) leapt into that light … and to his own death.

I wish that he had sought, as Salinger did, a place of stubborn anonymity so that he might have enjoyed several decades of personal and artistic privacy.  I can so easily conjure an image of Michael finally at ease in his majestic personal library, the way it was evocatively photographed for the pages of “Architectural Digest.”

During his lifetime, he collected more then twenty thousand books for this library, with a leaning toward art, literature and history.  Some of his greatest inspirations were the poetry of Emerson and Wordsworth, and the sculpture of Michelangelo.  As mentioned by so many already, Michael was a voracious reader.  One of his very last secret late night outings was to an L.A. bookstore.

I also imagine him spending a good part of his future engaging in the production of his classical compositions.  At the time of his death he was collaborating with renowned American conductor David Frank to arrange and produce these orchestral pieces with a major symphony in London in 2010.  Although, surprising to some, Michael listened to classical music all of his life, and had often expressed that his favorite composers of all time were Tchaikovsky, Debussy and Copeland.

As a painter and sketchbook artist himself, and an avid collector of art, there were reports that Michael – after retiring from the stage – was planning to realize a life long dream.  Months before his death, as the story goes, his daughter was encouraging him to commence serious study in art history through the educational wing of one of the renowned New York fine art institutes.

There were also several reports that we would see Michael involved in film directing, producing, and acting in future years.  He had already been engaged in a film project depicting the last days of one of his favorite writers, Edgar Allen Poe, where he had planned to play the lead role himself.  There were so many avenues of his rich creative life that remained ahead of him.

Above all though, I envision him growing older while relishing the richness of thousands of days with his three children who were everything to him.

However, Michael desired to offer a last serious retrospective of his finest work through a series of live concerts in London prophetically entitled “This Is It.”  His decision to engage in such an ambitious project at the age of fifty was, in large part, for his children.  They were born in recent years, and had never seen him perform live before.  In the end he had said “It’s all for love…” He died, at the careless hands of another, amidst his final act of creation.

According to New York Times writer Charles McGrath, J.D. Salinger once told his publisher he was “good and sick” of seeing his photograph on the dust jacket of “Catcher in the Rye” and he demanded that it be removed.   He reportedly ordered his agent to burn his fan mail.  Maybe, Salinger was furiously attempting to exorcise the “phonies” (in the vernacular of his archetypal character, Holden Caulfield) from his life.  Maybe, for the profoundly celebrated, the price of true privacy demands such acts of self-defense against brutal public invasion.

The other night I had a dream.  In it I could see J.D. Salinger and Michael Jackson sitting together. It looked to me like they had been up all night; sometimes companioning each other’s long silences, and at other times quietly discussing life … and death … and fatherhood … and art … and also the hauntingly elusive longing they had both shared for privacy.

In my dream, I notice that they are not conversing over a late night latte at a celestial Starbucks.  Instead, I clearly discern them to be sitting shoulder-to- shoulder, just like the “Nighthawks,” in that nearly empty iconic Edward Hopper diner.   Finally, they had each taken leave of the exquisite anguish of their fame.   Outside the diner, surrounding them, I now see the vastness of a clear dark night sky in Paradise.  The stars have come out.  And, as Dante once wrote after taking leave of the Inferno, “Let poetry rise, again.”

 


Constance Pierce is a visual artist especially interested in the import of Jackson’s global influence in the area of visual culture.  She has exhibited regionally, nationally, and in Europe and Japan. She is Associate Professor of Fine Art at St. Bonaventure University (NY). Her notable works include, ‘The Dance: Epiphany and Loss (Watercolor Series)’, ‘Will You Be There (Drawing Series)‘ and ‘RUACH HAKODESH: The Epiphanic and Cosmic Nature of Imagination in the Art of Michael Jackson‘. Find out more about Constance here.

Source of the articlemichaeljacksonstudies.org/constance-pierce-privacy/

 

 

 

 

"Jezdil ve své velkém červeném autě a přicházel i se svým synem Princem. Někdy jsem tam byl jen já, Michael a Seth Riggs, jeho hlasový trenér. Prince běhával po studiu. Při třech setkáních jsem skončil s Princem v náručí, zatímco Michael nahrával své vokály. Byl jsem u mixážního pultu, jednou rukou jsem pracoval a druhou jsem držel Prince. O přestávkách, když Michael nenahrával, rád si sedl a sledoval se svým synem kreslené seriály. Seděl tam a sledoval je, smál se a míchal si lžičkou hrnek s horkou vodou nebo čajem. Když jsem ho potom potřeboval nahrát, byl připravený. A když jsme skončili, zase se vrátil ke sledování kreslených filmů."

C.J. De Villar o nahrávání alba Invincible

 

 

Tvorba písně "Give In To Me":

 

 

 

“Michael’s approach is very dramatic! Very concise. When he commits to an idea he goes all the way with it. He has the presence of mind to feel something, conceive it and then bring it to life. It’s a long way from idea to execution. Everybody wants to go to heaven and nobody wants to die.  It’s ass power, man. You have to be emotionally ready to put as much energy into it as it takes to make it right.” 

Quincy Jones

 

 

 

"Co o mně nevíte je to, jak moc miluju film a umění, a že tak strašně chci režírovat. Mohl bych křičet, chci ukázat svět očima dítěte, protože jim tolik rozumím. Jejich bolest a jejich radost, jejich smích, i to, co je zraňuje. Vidím svět jejich očima a chci to zpodobnit ve filmu. To je má skutečná vášeň. To miluju. Strašně moc."
Michael Jackson



Kontakt

Michael Jackson Forever kiwi@truemichaeljackson.com