Humor, hra a smích

 

♣ Nech prostě být a měj volnou hlavu 

 

 

SB: Do jaké míry je ve tvém životě důležitý humor? Pořád vtipkuješ, házíš nějaké věci na (tvého dobrého kamaráda) Franka (Cascia), děláš hlouposti, směješ se nahlas. Jak důležitý je humor pro děti? Jak důležitý je humor pro dospělé, chtějí-li být jako děti?

 

MJ: Osobně si myslím, že to je jedna z nejdůležitějších vlastností, které můžeme mít, protože si můžeš hrát, nechat věci být a mít volnou hlavu. A to je část toho, být jako dítě. Někteří lidé se na to můžou dívat, jako že jsi pitomec. "Chovej se slušně!" Ale je to zábava. Budeš si hrát. Miluju to.

 

SB: Sňal z tebe humor hodně tlaku, jemuž jsi vystaven? Můžeš před velkým koncertem blbnout se členy kapely a nebo s lidmi, kteří jsou ti blízcí, jako Frank?

 

MJ: Víš, před koncertem je pro mě nejlepší, když do zákulisí přijde skupinka dětí a já se s nimi setkám, podám jim ruce. Obejmu je. Když hrajeme Heal the World, děti vychází a jsou oblečeny ve svých kulturních národních oděvech a všichni se drží za ruce okolo gigantické zeměkoule. Takže aby se se mnou cítily dobře, setkám se s nimi před koncertem, aby mě trochu poznaly a aby na mě, až budou na pódiu, nezíraly: "Bože, to je Michael Jackson." Jen pro ten pocit, že jsou tam vzadu se mnou, jsem připravený vyjít ven a dobýt svět. Je to motor a energie, kterou potřebuju k tomu, abych rozjel koncert. Dav dupe. Chce, aby koncert začal. Je to nesmírná energie. Někdy je cítit v zákulisí. Koukneš tam a vidíš moře tváří, více než 100 000 lidí a oni volají, dělají vlny a ty si říkáš: "Oh můj Bože, oh můj Bože, miluju to, miluju to!

__________________________________________________________________________
V tomhle dalším století objevíme,
že na smíchu je něco skutečně magického...
Myslím, že v duši se odehrává nějaká chemická reakce.
__________________________________________________________________________

 

SB: Proč se cítíš lépe ve větším davu než v malém?

 

MJ: Narodil jsem se tam. Narodil jsem se na pódiu jako bavič. Je to můj element. Být mezi davy a vystupovat. Cítím se tam dobře. Když to dáš na stupnici dolů, začnu být trochu plachý. Začnu mít trochu pocit: "Oh, ty na mě zíráš." Nemůžu to unést. Cítím se trochu nepříjemně.

 

SB: Je to fakt, že zapůsobíš na velké publikum, ale v davu na tebe koukají a ty si myslíš: "Co chtějí?"

 

MJ: Když vystupuju, mám... mám to pod kontrolou. Můžu je vzít kam chci, jsem navigátor. Ale když nejsem v tomhle elementu, cítím se trochu jako: "Na co koukáš? Proč na mě zíráš?" Je to nepříjemné.

 

SB: Děti se rádi smějí?

 

MJ: Myslím, že v tomhle dalším století objevíme, že na smíchu je něco skutečně magického. Kdykoliv se cítím opravdu sklesklý a na dně, nutím se ke smíchu a pokouším se myslet na něco legračního a cítím se lépe. Myslím, že v duši se odehrává nějaká chemická reakce. Myslím, že prostě úsměv, svaly, něco to udělá a já se cítím lépe.

 

Viděl jsem poprvé Princův úsměv a můj malý bratranec byl u toho a dělal legrační nosy a usmíval se. Vidět svého syna usmívat se bylo něco, co mě potěšilo nejvíc. Zrovna přijel z nemocnice, byly mu dva dny. Měl jsem slzy v očích, což je sladké, protože on reagoval a mezi těma dvěma probíhal kontakt. Myslím, že to bylo krásné. Oh Bože, miluju smát se.

 

SB: Neměl jsi svobodu, kterou má hodně dětí. Propásnul jsi hodně této svobody. Cítíš se svobodnější, když se směješ?

 

MJ: Ano, cítím se volný. Mám pocit, že začínám být normální. Miluju hrát si. Ačkoliv jsem velmi vážný, když pracuju, velmi, velmi vážný, neustále si hraju. Nemůžu si pomoct. Mám všechny druhy hraček a zbraní na vodu.

 

Jeden ze způsobů, jak se vyrovnávám s tlakem, je hra nebo lezení po stromech. Miluju lezení po stromech.

 

SB: Máš v Neverlandu ten domek na stromě.

 

MJ: U vody. Miluju slyšet vodu. Je to pro mě úplná terapie. Chodím tam nahoru pořád, sedím tam, tvořím a píšu písně.

 

SB: Ví tvoji zaměstnanci v Neverlandu, že jsi tam nahoře?

 

MJ: Někdy mě vidí, jak tam lezu. Občas, když mě nikde nemůžou najít, říkají: "Musí být na stromě." Volají nahoru na strom: "Máš telefon!" Musím slézt dolů. Někteří lidé říkají, že bych si měl nahoru dát telefon. Já říkám: "Nechci si nahoru dát telefon. Je to moje šance dostat se od telefonů pryč."

 

SB: Co tě opravdu rozesmívá? Rozesmívají tě děti víc než dospělí?

 

MJ: Na Prince, který je s námi: Princi, co tatínka rozesmívá?

 

Prince: Three Stooges.

 

MJ: Má pravdu. Miluju je. Ten tlustý... křičím smíchy. Mám s sebou Three Stooges, ať jdu kamkoliv. Dělá mě to šťastným. Sledoval jsem je po celý život.

 

SB: Co na nich je? Je to jakoby fakt, že se můžou zraňovat a nikomu se nic nestane a všechno je legrační?

 

MJ: Jo. Curly je zabiják. Pamatuječ Curlyho - to je ten tlustý, je to tak Princi? (Prince okolo začne poskakovat a napodobovat Curlyho) Jo, taky to miluje. Miluju je.

 

SB: To tě hodně rozesmívá?

 

MJ: Ano, řvu, řvu u toho, mám s sebou Three Stooges ať jedu kamkoliv. Dělají mi radost. Miluju je. Díval jsem se na ně po celý život.

_________________________________________________________________________
(Děti) nám připomínají, že máme zůstat veselí.
Vytrvej, zůstaň veselý, buď jako jsou ony.
_________________________________________________________________________

 

SB: Nejlepší komedie je něco jako Three Stooges?

 

MJ: Miluju Three Stooges. Šílím po nich. To mám rád na dětech. Pořád se smějí. Najdou si záminku pro to, aby se mohly smát. Jsou neustále blažené. Připomínají nám, že máme zůstat veselí. Vytrvej, zůstaň veselý, buď jako jsou ony.

 

Další kapitola: Představivost