Radost

 

Děti přichází s kvintesencí blaženosti

 

 

SB: Mohou se dospělí učit od dětí radosti?

 

MJ: Děti přichází s kvintesencí blaženosti. Pociťuješ to v jejich úsměvu a ve světle v jejich očích. Když přijdou do místnosti, můžeš cítit, jak září. Já to cítím. Mohl bych křičet. Před každým koncertem ke mně přivedou děti. Před tím, než vyjdu ven, je musím vidět a má ochranka to ví. Je to pro mě jako dávka B12. Jsem pak připraven dobýt svět. Právě mi bylo připomenuto, o čem to všechno je. Vpravily to do mě. Jsem připraven přijmout vesmír. To je pravda. Všechna svá alba jsem dělal pro děti. Byl to můj dárek na oplátku. Díky, díky díky. Všechno je pro děti. Největší z radostí.

 

SB: Většina dětí je šťastných, zatímco mnoho dospělých není. Co se od dětí můžeme naučit o radosti? Je to o tom, že ony jsou radosté, takže my bychom měli být také, a nebo o tom, že jsou radostné, i když nemají téměř nic? Nepotřebují důvod k tomu, aby byly veselé. Vždy si hrají. Není to o majetku nebo slávě, jsou prostě veselé.

 

Před koncertem chceš pro fanoušky vytvořit dobrou show. Jsi hvězda a chceš být dobrý. Je to, že jsi s dětmi, jako když říkáš: "Podívejte, nedělám to proto, abych na někoho zapůsobil. Děti jsou radosté. Já budu radostný. Prostě budu." Cítíš se proto méně posuzovaný? Je součástí radosti také to, že děti jsou veselé, protože nemusí nic dokazovat? Dospělí mají tolik tlaků... ty žiješ pod mimořádným tlakem. Odnáší to radost?

 

MJ: No, ony nemají veškerou tu zodpovědnost, tlaky a všechny ty věci, které my musíme dělat a myslet na ně. Jsou prostě volné. Je to jako vzít kolouška a říct mu: "Jdi." Matka říká: "Jdi, běž do lesa." A ty běžíš a vidíš stromy, oblohu, mraky a támhle je motýl. Chtějí si jen hrát a jsou chyceny ve světě zábavy. Jejich bůh je zábava. Uctívají zábavu. Mají tedy tenhle nepopsaný list papíru a celý svět různých věcí, které se dají dělat. Jsou takové prořád. Svět je pro ně zabalený dar, všechno je nová zkušenost a ony ví, že to všechno na ně čeká, všechny ty druhy zábavy, nádherné fantastické mise. Proč to ztratí? Proč to zmizí? Cítil jsi tak, pamatuješ si ten pocit. Můžeš se tam vrátit?

 

SB: Jedinkrát, kdy jsem se tak zase cítil, bylo tehdy, když jsem se s tebou o díkůvzdání díval v Neverlandu na Příběh hraček 3, když jsme šli toho rána ke stromu. Vylezli jsme nahoru a strávili tam celou hodinu. A musím říct, že to bylo pěkně osvobozující. Dva dospělí muži v domku na stromě. Bylo to nezapomenutelné.

 

MJ: Není to úžasné? Každý by tohle měl zažít. Já jsem nikdy neměl pocit, že jsem příliš dospělý na to, abych lezl na strom.

 

SB: Je částí dětské radosti také to, že jsou blíže k přírodě? Když nás to táhne k umělým věcem, nemůžeme být tak radostní?

 

MJ: Ano. Dítě může zvednou list a být jím fascinováno, nebo zírat na motýlí křídla. Dospělý řekne: "To je jen motýl," ale tak to není. Je to zázrak. Je to evoluce přírody a můžeš sledovat, jak se to děje. Děti mají pravdu. Je to úchvatné. Způsob, jakým se to odráží ve slunci, barvy a to, co to všechno znamená a jak to začalo.

______________________________________________________________________________
To, ce se děje ve vesmíru, se děje v téhle kapce vody. 
Všechno to je zázrak, všechno to je úžasné 
a my nikdy nemůžeme naše smysly nechat odpočívat nebo nudit se,
když hledáme ve světě zvědavost, poznání,
že tu je celý svět věcí, které se dají zažít.
______________________________________________________________________________

 

Fascinuje mě všechno. Od kapky vody a toho, jak v ní žije celá kolonie druhů, všechno je úžasné. To, ce se děje ve vesmíru, se děje v téhle kapce vody. Všechno to je zázrak, všechno to je úžasné a my nikdy nemůžeme naše smysly nechat odpočívat nebo nudit se, když hledáme ve světě zvědavost, poznání, že tu je celý svět věcí, které se dají zažít.

 

To je to, co je teď tak mimořádné. Že dospělí klepou na dřevo a zjišťují věci na internetu a počítačích, způsob, jak se cítí, když přímo tam mají k dispozici celý svět a říkají: "Oh, můžu na tom jít kamokoliv a dělat cokoliv." Děti to každý den cítí bez počítače. Takhle ráno vstanou, přesně takhle se cítí. Můžu jít kamkoliv chci. Je to skvělé. Tak cítí děti. Jsou takhle vzrušené.

 

Další kapitola: Láska a vedení