Láska a vedení

 

♣ Lásky se nemůžeš předávkovat 

 

 

SB: Jedna z nejsilnějších věcí, které jsi mi řekl, je to, že na počátku veškerého vědění je vědomí, že jsi milován. Ať jsi kdokoliv nebo pocházíš odkudkoliv, musíš vědět, že jsi milován. Říkáš, že jediná nejdůležitější věc k uzdravení světa je poskytnout dětem v první řadě bezpodmínečnou lásku.

 

MJ: Bezpodmínečná láska je vše, co máš. Nikdy se nemůžeš předávkovat lásky. Je to krásná věc.

 

SB: Velké studie ukazují, že děti, které nezažily taktilitu, se potýkají s emocionálními jizvami, které se později v životě nezahojí. I když přežiješ holocaust, tvé tělo se z toho později může uzdravit. (Použil jsem ten příklad, protože jsem zrovna Michaelovi představil Elie Wiesela, laureáta Nobelovy ceny míru a přeživšího holocaustu.) Pokud ti ale v životě nebyla ukázána láska, nezotavíš se. Budeš cynický, i když budeš strarší. Budeš nedůvěřivý. Při myšlence na tvou vlastní lásku a rodičovství, jak by jsi popsal ideální vztah mezi rodičem a dítětem?

 

MJ: Mmmm, respekt, upřímnost. Na první místo bych měl dát lásku. Láska, respekt a upřímnost. Být o všem naprosto otevřený. To je ta nejdůvěrnější věc, kterou můžeš mít.

 

SB: Je tvá výchova Prince a Paris založena na těchto třech principech, lásce, respektu a upřímnosti? Nikdy jim nelžeš? Nebo alespoň neohýbáš pravdu? ... Víš, jeden z největších rabínů, Lubavitcherský Rebbe, rabín Menachem Schneerson, můj duchovní učitel, vždy říkal: "Když lžete dětem, už nikdy vám nebudou věřit."

 

Co se ale stane, když musíš děti ukáznit? Děti se rodí s potenciálem pro dobro, rodiče jim však musí vštípit hodnoty. Bez milujícího rodiče, který je také přísný ohledně kázně, to nikdy nemusí vyjít najevo.

________________________________________________________________________________
Musíš je ukáznit bez vzteku.
To je první důležitá věc, kterou bych řekl všem rodičům.
Uděláte-li to se zlostí, ublížíte-li jim, řeknete si: "Co jsem to udělal."
________________________________________________________________________________

 

 Musíš tedy Prince a Paris potrestat, protože dítě musí vědět, že "Ne" je "Ne!" A jsou určité věci, které nemohou dělat.

 

MJ: Musíš je ukáznit bez vzteku. To je první důležitá věc, kterou bych řekl všem rodičům. Uděláte-li to se zlostí, ublížíte-li jim, řeknete si: "Co jsem to udělal."

 

Jestliže Prince nebo Paris udělají něco darebného nebo špatného, něco jim vezmu a to jim zlomí srdce. Ale musíš je potrestat. Ptal jsem se Elizabeth (Taylor), co bylo jejím největším trestem. Řekla, že s nimi mluvila tvrdě a když udělaly něco opravdu špatného: "Ohnula jsem je přes koleno a dala jsem jim pořádně na zadek." To já nemůžu. Kdybych je uhodil a ony by brečely, zabilo by mě to - vědět, že brečí kvůli bolesti, kterou jsem jim způsobil. Jsem proti bití dětí. I přesto, že jsou ve škole děti, které učitelům říkají F U. Něco se musí udělat, ale ne tohle. Nemohl bych to udělat (uhodit dítě). Vidím je brečet, když musí jít do kouta, kam je posílám, když zlobí.

__________________________________________________________________________________
Mým největším snem je to, aby Prince a Paris
jednoho dne někomu řekli: "Byl to nejlepší táta."
Začal bych brečet, prostě plakat, to je moje odměna.
__________________________________________________________________________________

 

SB: Jeden z tvých hlavních principů jako rodiče je to, že nechceš, aby se tvé děti někdy bály.

 

MJ: Nikdy. Myslím, že předtím, než někdo své díte potrstá, měl by se na sekundu zastavit, zhluboka se nadechnout a tiše se pomodlit. Udělej to a pak je potrestej tím nejvíce milujícím způsobem, jakým můžeš. Nedělej to se vztekem. Děláš-li to se zlostí, jsi zoufalý a příliš to bolí. Je to špatný způsob.

 

SB: Cítíš, že ti jako dítěti byla zbytečně projevována zlost?

 

MJ: Ano. Ahhhaaa. rozhodně. Mým největším snem je to, aby Prince a Paris jednoho dne někomu řekli: "Byl to nejlepší táta." Začal bych brečet, prostě plakat, to je moje odměna. Všechno, co chci, je, aby řekli: "Byl to nejlepší táta." Rádi bychom se tam doslali, rádi bychom to udělali. Víš? To je všechno, co chci zpět.

 

SB: Když jsou lidé starší, tak jako jsi to říkal o svém otci, chtějí být blíže ke svým dětem.

 

MJ: Ano.

 

SB: Myslím tím, že to je kruh. Začneš jako dítě a skončíš podobně jako dítě. Staneš se trochu víc nevinnější.

 

MJ: Proč to ale nemůžou vidět dříve?

 

SB: A po tom všem, čím sis prošel se svým otcem, jak se to teď pokoušíš kompenzovat s Princem a Paris?

 

MJ: Kompenzuju si to příliš. Když vidím ve filmu matku, a ona hraje hraje, a vidím, jak uhodí svého syna, běžím z pokoje a pláču. Nezvládám to. Viděl jsem situace, kdy s dětmi opravdu hrozně třásli... přivolá to hodně mé minulosti a já to nezvládám.

 

SB: Takže chceš dát Princi a Paris bezpodmínečnou lásku, která je, až vyrostou, ujistí, že tu je silný charakter, otec, který je miloval celým svým srdcem a duší?

 

MJ: Oh, oni už to vědí. Jsou to jen malé děti a říkají věcí, které jsou pro malé děti docela neobvyklé. Objímají mě kvůli nějaké drobnosti, kterou jsem jim dal před dvěma týdny, což je sladké. "Děkuju ti za toho králíčka, kterého jsi mi dal." Říkám: "Princi, to bylo před dvěma týdny. Není zač." Pořád to dělají, je to sladké. To je láska.

 

SB: Vždy říkám svým dětem, že po nich chci dvě věci. Chci, abyste milovaly Boha a chci, abyste milovaly Jeho děti. To je ono. Úspěch a všechno tohle je naprosto podřadné vůči těmto dvěma věcem. Ale ty říkáš, že pro tebe není důležité, jestli Prince a Paris budou nebo nebudou stejně úspěšní jako ty. Co pro ně chceš nejvíc?

 

MJ: Kdyby byli úspěšní, víš, v tom, co by chtěli dělat, byl bych velmi šťastný. A doufám, že to bude v umění, ale musí si vybrat vlastní profesi. Chci jen, aby byli... Chci být úspěšný v tom, že budu skvělý otec. Chci, aby řekli: "Cítili jsme se naprosto milováni a byl prostě neuvěřitelný." Chci reprezentovat to, jaký by měl být otec pro děti.

 

SB: Když to ale děláš, můžeš zjistit, že vlastně nepotřebují uspět profesionálně, protože jestliže se Prince bude cítit milován, opečováván a v bezpečí, nebude se muset prokazovat světu do té míry, jako ty. Jednou jsi mi řekl, že jsi perfekcionista, protože jsi o sobě vždy chtěl přesvědčit tvého otce.

 

MJ: To jo.

 

SB: Jestliže Prince pociťuje lásku, bude prostě někde šťastným právníkem nebo účetním, přijde domů a poběží ke svým dětem a jeho žena ho bude milovat. Bude to skvělé. Nepotřebuješ tohle všechno a jsi šťastný s tím žít? Nezbožňuje tě veřejnost? Tisíce ječících fanoušků?

 

MJ: Je-li to naprostá pravda, pak ano, chci, aby byli dobří lidé. Ale byl bych rád, kdyby byli nějak úspěšní v umění, víš?

 

SB: Je to tvá velká láska?

 

MJ: Oh, Bože.

 

SB: Snažíš se je uchránit před tím, aby vyrostli příliš rychle? Mluvili jsme o dětech, které spěchají do dospělosti, skoro jako by se styděly být dětmi. V tradičních židovských kruzích, jako je ten náš, děti obvykle zůstávají doma dokud si někoho nevezmou, a oni se žení/vdávají mladí. Kdy si myslíš, že by se děti měly odstěhovat? 

 

MJ: Myslím, že děti opouští domov příliš brzy. Udělal jsem něco, co bylo špatné. Přirozeně jsem tenor, ale pokoušel jsem se nutit svůj hlas jít výše, protože jsem nikdy nechtěl dospět. Chtěl jsem, abych vždy zněl jako dítě. A když jsem potom vyhrál Grammy za Thriller, když mě slyšíš mluvit, zním jako dítě, a tehdy začaly všechny ty vtipy, popichování a napodobování od lidí. Pak jsem se dostal k bodu, kdy jsem řekl ne, budu prostě mluvit jako já. A když jsem začal mluvit jako já, nemohl jsem zpívat v tónině, ve které jsem zpíval dřív, takže teď zpívám hlouběji. Jen jsem chtěl být dítě.

 

SB: Takže i když jsi byl největší hvězda na světě a lidé celou dobu spali před vraty tvých rodičů, stále jsi doma se svými rodiči vedl normální život, protože jsi si myslel, že je pro tebe vhodné být doma?

 

MJ: Ano, bylo to pro mě přirozené. Ještě jsem nebyl připravený na svět a byl jsem velmi naivní. Moji rodiče mě chtěli u sebe. Možná to bylo nějakým způsobem neobvyklé. Nevečeřeli jsme společně. Bylo to jíst a utíkat, protože jsme byli pracující showbyznysoová rodina. Měl jsem speciální kuchaře, Sighy v turbanech, aby pro mě připravovali vegetariánské jídlo. Ale na druhou stranu, víš, hodně jsem se díval na kreslené seriály. Byl to nádherný velký dům se třemi akry zahrad a obchodem se sladkostmi, kde sis mohl udělat vlastní zmrzlinu, a obchodem s květinami a anglickou tudorovskou zahradou, kinem a velkým nahrávacím studiem.

 

SB: Co s faktem, že děti jsou někdy ošklivé k sobě navzájem? Občas vidíš děti, které by se měly naučit sdílet a občas jsou sprosté. Děti často šikanují. V autobuse je dítě, které hodně moc šikanuje jednu z mých dcer a je k ní dost sprosté. Jeho rodiče s ním mluvili a on popřel, že by jí šikanoval. Řekl: "To bych nikdy neudělal." Stěžoval jsem si řediteli školy, ale on to dělá stále. Moje dcera přijde domů a pláče.

 

MJ: Jak staré je dítě, které jí šikanuje?

 

SB: Dvanáct. A jí je jedenáct, je to čistá duše. Všechny děti jsou čisté, ale ona je extrémně čistá. Je to čistá duše a neví, jak se má bránit. Může to být tím, že tyhle děti, které šikanují, neměly dostatek lásky. Byly poškozené. Ukazují vlastnosti dospělých, ale podle tvé teorie by dítě, kterému rodiče ukázali bezpodmínečnou lásku, tohle nepotřebovalo dělat a netrápilo by se tolik.

 

MJ: Věřím tomu, že to dělají kvůli pozorornosti. Myslím, že by jsi v dospělých mohl vystopovat vše špatné do doby, kdy vyrůstali. Musíme být tak opatrní, milovat a pořád být milujícími. Nevíš, jak moc je při každém drobném incidentu zraňuješ. Čtu v jejich očích a zjišťuju, kdo zraňuje nejvíc a kdo nejdéle objímá, nebo si vyberu nejtlustší nebo nejlegračněji vypadající a lidé se ptají: "Proč sis vybral tohle?" a já řeknu: "Protože tohle to potřebuje nejvíc." Vypadají smutně a nemyslí si, že je budeš mít rád. Někdy se na tebe bojí podívat, protože si je příliš dobírali. ... Bití psi se chovají jinak.

 

Měli jsem psa, její jméno bylo Black Girl. Byla napůl vlk a napůl německý ovčák. Můj otec je lovec, miluje lov a miluje zbraně. Já jsem opak. Nenávidím lov a nenávidím zbraně. Jednoho dne leštil svou zbraň a ten pes na to: "Eh uh, eh (kňučící zvuk)" a takhle couval a on na to: "Děti, podívejte se." Vzal zbraň a namířil ji na psa a on utekl pod postel a já přemýšlel o tom, jak to ten pes ví. Ověřovali jsme to a zjistili jsme, že byl týraný, že ho vlastnil lovec a střílel na něj v divočině, věděl jak vypadá zbraň a jak zní. Takže kdykoliv někdo v sousedství, třeba na Nový rok, střílel, tenhle německý ovčák utíkal, schovával se a brečel. Uvědomil jsem si, že má podmíněné problémy a stejně tak je to s námi všemi, ne? Je to tak? Dali jsme tomu psovi hodně lásky, objetí a polibků.

 

SB: Mohli jste uvolnit strach?

 

MJ: Určitě jsme se hodně snažili, Janet a já, kteří jsme ho milovali. Dali jsme jí hodně lásky a určitě na tom byla o dost lépe. Ale byli takový, kteří přišli a zničili to pro nás.

 

SB: Po veškeré té sprostotě, kterou jsi cítil, chtěl jsi někdy lidi nenávidět naoplátku?

 

MJ: Ne. Jako odpověd velmi podlému novináři, který jen lže, není tvá odpověď: "Nenávidím tě za to, co jsi napsal," ale spíše: "Nechápu, proč jsi mi to udělal a nechám to tak." Moc to bolí, protože si myslí, že jsi vytvořený z nějakého tvrdého druhu hmoty a můžeš se nad to neustále povznášet. Ale ty se pokoušíš najít způsob, jak nad tím udržet hlavu a to takové vždy není, protože to bolí.

 

SB: Nikdy jsi ale nechtěl nenávidět zpátky?

 

MJ: Ne.

 

SB: Protože by jsi ztratil tu dětskou bezelstnost?

 

MJ: Ano, nikdy jsme nechtěl nenávidět nazpět.

 

SB: Co ale, Michaele, udělá průměrné dítě? Myslíš, že začně nenávidět nazpět? Řekněme,

____________________________________________________________________________________
Jak řekl Gándhí: "Oko za oko a celý svět bude slepý."
____________________________________________________________________________________

 

že byl na Prince někdo zlý a on na něj začne křičet. Co by jsi mu řekl? Jak by jsi reagoval, kdyby Prince projevil vztek nazpět? A řekněme, že by měl pravdu. Někdo na něj byl zlý. Byl by jsi šťastný, že se Prince naučil obhajovat sám sebe, nebo by jsi cítil: "Ne, nechci to od tebe."

 

MJ: Preferoval bych, kdyby mohl pochopit, proč ta druhá osoba útočí a pokusil se dosáhnout na její srdce, to bych udělal já. Jak řekl Gándhí: "Oko za oko a celý svět bude slepý." Nemůžeš takový být. Způsobuje to pouze více třenic. Všechny děti velice chráním. Když vidím někoho, kdo jakýmkoliv způsobem ubližuje dítěti, zjišťuju, že s tím mám problém. Když to vidím ve filmu a vím, že hrají, musím odejít a pěkně brečím nebo jsem opravdu rozzuřený, a pak se teprve vrátím. Když se dívám na film a vidím, že ho někdo uhodí tak, že pláče, vážně to nezvládám. Naučil jsem se to o sobě. Zasáhne to nervy a já si to mohu vztáhnout na sebe, protože se mi to mnohokrát stalo.

 

Když můj otec... měl hrozný způsob trestání. Podíval se na tebe takhle a řekl: "Pojď sem, " a ty jsi věděl, co to znamená. Dal ti opravdu silný pohlavek, takže jsi měl na tváři obtisky a strčil tě před fanoušky, zatímco jsi se slzama v očích plakal. Potrestat a zesměšnit jsou dvě rozdílné věci, nepřekročíš čáru k zesměšnění. Moc mi to ublížilo a nevím, jestli si to uvědomil.

 

SB: Takže pokud Prince a Paris udělají něco špatného, potrestáš je, ale nikdy nezesměšníš.

 

MJ: Nikdy je nezesměšním.

 

SB: Takže řekneš: "Princi, to bylo špatné."

 

MJ: Mluvil by jsi o tom tak, aby pochopil. Nezesměšníš ho, ani náhodou. To je špatné.

 

SB: Myslíš, že nejen dospělí, ale i děti mají smysl pro vlasdtní důstojnost?

 

MJ: Ano. Nikdy je nezesměšníš před jejich kamarády. Nikdy, nikdy, nikdy. Pokud tak uděláš, nikdy na to nezapomenou.

SB: Takže, podle toho co říkáš, cítíš, co všechno je na dospělých hrozné- v tom smyslu, že mohou zapříčinit bolest, že mohou ukázat hněv? Je to něco, čím jsi nikdy nechěl být? Je jedním z důvodů, proč jsi trval na tom, zůstat jako dítě, to, že tě znepokojuje rozvoj agresivity dospělých? 

 

MJ: Nikdy jsem takový nechtěl být. Nejsem hrdý na to, že jsem dospělý. Neříkám to rád. Ještě jsem to dokonce nikdy neřekl.

 

SB: Nech mě zeptat se na tohle. Prince a Paris a všechny děti jsou občas zlobivé. Co když jsou děti kruté a navzájem se terorizují? Za prvé, odkud to pochází? A za druhé, co s tím můžeme dělat?

 

MJ: Myslím, že to pochází z nedostatku lásky, pozornosti a respektu.

_____________________________________________________________________
Lidé se svými dětmi nemluví. Ignorují je.
Proto děti chodí ven a dělají věci, aby upoutaly pozornost,
ubližují ostatním a neuvědomují si to.
_____________________________________________________________________

 

SB: Co by s tím měli rodiče dělat, měli by je pokárat nebo jim projevit více lásky?

 

MJ: Dát jim více lásky, držet je, dotýkat se jich. Dívat se jim do očí a mluvit s nimi. Lidé se svými dětmi nemluví. Ignorují je. Proto děti chodí ven a dělají věci, aby upoutaly pozornost, ubližují ostatním a neuvědomují si to.

 

SB: Řekl jsi ale, že děti, kterým byla projevena láska a pozornost, kterou potřebují, nikdy by se tak nechovaly? Takže Sigmund Freud, který řekl, že děti jsou narcistické, sobecké a zaměřené na sebe...

 

MJ: Mýlil se. Mýlil.

 

SB: Jak je to s faktem, že děti mohou být majetnické ke svým hračkám? Jedno z jejich prvních slov je "moje." Dokonce i děti, kterým je dáno nesmírné množství lásky, říkají "moje."

 

MJ: To je pravda. Dokonce i ty, které mají hodně moc lásky, říkají "moje."

 

SB: Vypadá to tak. Ukazuješ Princi a Paris nezměrné množství lásky. Říkají "moje"?

 

MJ: Sobě navzájem ano, ostatním dětem ne.

 

SB: Protože je vědomě učíš, že to není "moje"?

 

MJ: Je důležité sdílet.

 

SB: Jak je to s tvým vlastním smyslem hodnoty a sebevědomí? Jedna z našich nejsilnějších debat je o tom, že když se dětem neukáže bezpodmínečná láska, začnou znehodnocovat samy sebe. Mají pocit, že na nich nezáleží. Nemají dostatek sebevědomí. Nemyslí si o sobě dost. Ty jsi všechnu tu lásku nedostal. Jak jsi na tom s otázkou sebevědomí?

 

MJ: Pokouším se myslet na to, co jsem získal jako kompenzaci za všechno, o co jsem přišel. Někdy to pořádně nemůžu najít. Myslím, že součástí daru, který mám, je to, že jsem jsem si toho prošel hodně a byl jsem schopný dostat se z toho a stát se lepším člověkem. Cítím, že protože jsem v dětství hodně trpěl a přišel jsem o spoustu dětských záležitostí a hodnot, jsem teď tolik citlivý na děti. Je neuvěřitelné, jaký s nimi jsem, opravdu. Proto si myslím, že to tak mělo být, to je všechno, co můžu říct.

 

SB: Děti jsou tedy kompenzací?

 

MJ: Myslím, že ano. Jsou mí učitelé. Pozoruju je a učím se. Je pro nás důležité pokusit se být jako ony a napodobovat je. Jsou zlaté.

 

SB: Nikdy jsi jako dítě nezažil být konejšený a milovaný, nebyla ti ukázána bezpodmínečná láska? Neměl jsi to. Máš ale fanoušky, kteří ti ukazují lásku, ačkoliv je to možná založeno spíše na tvém vystupování než na tvé podstatě.

 

MJ: Fanoušci mě znají a znají mé srdce. Mají obrovské obrázky dětí a výřezy dětí držících se za ruce, přináší děti a ví, že je miluju. Dávají mi taky ocenění a podobné věci, uznávající mě jako někoho jiného než jen celebritu a jak se zajímají o záležitosti dětí a dalších věcí... Oh, chlapče. Jednoho dne to lidem dojde. Pochopí. Myslím, že Bůh chce, abychom takoví byli.

 

SB: Pro tebe je snadné být nevinný, protože i když na tebe lidé útočí, můžeš si odpočinout na krásném ranči, který máš. Nemusíš tedy drápat nazpátky. Jsi velmi úspěšný, můžeš si dovolit odpouštět lidem a zůstat jako dítě. "Ale já?" může někdo říci. "Žiju v kempu. Jak mohu lidem odpustit? Život je pro mě hořký. Bůh mě nechal na dně. Nemám na své děti čas. Jsem matka samoživitelka a abych uživila děti, mám dvě práce." Co by jsi řekl někomu, kdo říká: "No tak, Michaele. Tohle není reálné. Chceš po mně, abych byl jako Petr Pan? Chceš mě vzít do vymyšlené země nazvané Neverland. Dostaň se do reality. Nemůžu jít do vysněné země. Musím živit děti. Můj manžel mě bije." Co by jsi řekl někomu takovému?

 

MJ: Myslel bych, že by měl zkusit najít pravdu o síle lásky a způsobem, o kterém si myslím, že by se to mělo udělat, aniž bych zněl sobecky, způsobem, kterým jsem našel skutečnou blaženost. Myslím, že kdyby tomu dal alespoň šanci, pocítil by to.

 

SB: Je tam, kde teď jsi, svoboda? Je v tom, setrvávat jako dítě, svoboda? Máš pocit, že všichni dospělí jsou někde jako ve vězení a ty že jsi jediný svobodný?

 

MJ: Aha. Ano. Nevím, jak by to někdo nemohl mít rád. Je to nejlepší.

 

SB: Kdybychom mohli vstoupit přímo do maleb Normanda Rockwella, je to druh světa, který by jsi chtěl obývat? Je to druh světa, který by jsi chtěl pomáhat vytvářet?

 

MJ: Oh ano.

 

SB: Jsi jediný rodič vychovávající své děti. Jedna věc, na které se lidé shodnou, je potřeba mít ve výchově dětí zahrnuty ideálně oba rodiče. Budou tvé děti trpět tím, že je vychovává pouze jeden rodič? Nebo věříš, že jsi to schopný kompenzovat dostatkem lásky za oba rodiče?

 

MJ: Ano, a nebo polovinou toho, který je skutečně nechce. Pokud miluješ skutečně bez výhrad, vším, co máš, zasloužíš si vychovávat je sám. Je to všechno, co potřebují. Je to láska.

 

SB: Věříš tedy, že to není otázkou čísel. Jeden člověk jim to může poskytnout, pokud je jeho láska nepodmíněná.  

 

MJ: Rozhodně.

 

Další kapitola: Otevřenost a zranitelnost