Dík a vděčnost

 

Nemohu si připsat zásluhy za vše, co vytvořím...
Vždy je tu nějaký vyšší zdroj.

 

 

SB: Nechceš své děti rozmazlit, nechceš, aby někdy věci považovaly za samozřejmé. Ujišťuješ se, že nejsou rozmazlené. Ačkoliv jsou všude v Neverlandu sladkosti, mohou je mít, jak jsi mi řekl, pouze o narozeninách a možná ve dnech, kdy přijíždí zvláštní hosté. Chceš, aby si Prince a Paris vážili svých požehnání.

 

MJ: No, když jim někdo něco dá, chci, aby si toho opravdu vážily a rozhodně nebyly arogantní. Když dostanou sebemenší drobnost, šílí z toho. Lidé říkají: "Wow," protože to je malá věc a zapůsobí na ně, jak nejsou rozmazlení, protože si mysleli, že mohou mít všechno. Nechci, aby je to dohonilo. Ve skladu máme spoustu věcí a dáváme je pryč.

 

SB: Děti tedy mají kapacitu na to být rozmazlené a ty tomu musíš předcházet. Jako Grace (chůva dětí), když jsme byli v Neverlandu, řekla, že je nenechá jít na velké atrakce, řekla: "Chci, aby si toho Prince a Paris vážili."

 

MJ: Oni na atrakce vůbec moc nechodí. Pouze při speciálních příležitostech, jako když přijde tvá nebo jiná rodina. Nechci, aby někdy došlo k tomu, že to na ně neudělá dojem. To by mě moc zklamalo.

 

SB: Chceš po nich, aby se vždy dělili. Nechceš, aby si přivlastňovali Neverland nebo hračky. Dokonce i když jsme jim koupili hračky, řekl jsi: "Oh, řekni ´Děkuju.´"  Mravy jsou pro tebe velmi důležité, to jak se chovají.

 

MJ: Ano, je to odraz dospělých. Je to důležité.

 

SB: Taky nechceš, aby si přivlastňovali Neverland a hračky.

 

MJ: Nikdy jako: "Tohle je moje a ne tvoje." Urggh. Chci, aby takoví nikdy nebyli. To by bylo tak trapné. Sdílet je velice důležité. Dělíme se o náš dům. Necháváme vstupovat veřejnost. Necháváme vstupovat děti ze všech oblastí života a ze všech národů. Musí to vědět. Žádným způsobem nediskriminujeme.

 

SB: Často říkáš, že bys rád slavil se svou rodinou, sabatní večeře apod.

 

MJ: Oh, Bože, ano. Lidé se musí scházet.

 

SB: O tom jsou třeba narozeniny. Tohle je velmi zajímavý bod. Říkáš, že hlavní význam těchto svátků je především půda k setkání, jakési místo setkání, důvod pro to, aby se lidé sešli.

 

MJ: To je pravda, to je pravda.

 

SB: Zdá se, že prokázání vděku těm, kteří ti něco v dětství nebo dokonce i teď něco dali, je pro tebe velmi důležité. Obzvláště Berry Gordymu, který tě objevil v Mottownu, jsi se to vždy snažil ukázat - dokonce i tehdy, když jsi měl vlastní jméno a mohl jsi na něj zapomenout - vždy jsi se mu snažil dát uznání, dostat ho na koncert a veřejně ho uznat. Pověz mi tedy o vděčnosti.

 

MJ: Ano, hodně. Být zdvořilý, vděčný a prokázat uznání těm, kteří k tobě byli hodní a pomohli ti, když jsi to potřeboval, kdo byli ve tvém životě velkou pomocí. Vždy jsem si vážil těch, kteří mi pomohli, když jsem to

______________________________________________________________________________
Být zdvořilý, vděčný a prokázat uznání těm,
kteří k tobě byli hodní a pomohli ti, když jsi to potřeboval,
kdo byli v tvém životě velkou pomocí.
 Vždy jsem si vážil těch, kteří mi pomohli,
když jsem to ve svém životě mockrát hodně potřeboval.
______________________________________________________________________________

 

ve svém životě mockrát hodně potřeboval. Nevím, jak bych mohl zapomenout laskavosti, které mi byli prokázány.

 

SB: Pak jsou tu lidé, kterým jsi dal opravdovou šanci, jako Wesley Snipes, kterého jsi si dal do videoklipu. Nebo dokonce Elton John. Četl jsem, že byl jedním z těch, kteří ti dělali předskokana v Liverpoolu nebo kde.

 

MJ: Jo, než se stal slavným, otevíral pro královnu Anglie, několik podobných záležitostí.

 

SB: Myslíš, že lidé reagovali se stejnou vděčností?

 

MJ: Jestli mi poděkovali? Ne tak, jak by měli. Někteří ano, někteří ne. Myslím, že možná v budoucnu si to uvědomí, doufám. Ale víš, to je jedno.

 

SB: Cítíš bolest, když lidé neprokáží takovou vděčnost? Mě to zraňuje, když někomu s něčím pomůžu a oni na tebe později prostě zapomenou a nechají si všechno jen pro sebe.

 

MJ: Jo, může to bolet.

 

SB: Co se týče vštěpování vděčnosti tvým dětem, chceš, aby byly vděčné za malé věci, velké věci?

 

MJ: To je velmi důležité. Je to správné. A za všechno co já nebo jiní lidé udělají, být vděční za ty nejmenší drobnosti, říkat: "Děkuju" a "Není zač."

 

SB: Obvykle však ten, kdo se stane hodně slavný a hodně úspěšný, zapomene na lidi, kteří jsou dole na žebříku.

 

MJ: To nechápu.

 

SB: Proč si je pamatuješ? Jak si je pamatuješ?

 

MJ: Protože jsem citlivý k pocitům a emocím druhých lidí... a jsem velice vděčný. Nevím, jestli bych mohl udělat to, co jsem udělal, bez pomoci ostatních lidí, opravdu. Dokonce i těm, kteří neví, jak moc mi pomohli, poděkuji později. I těm, kteří něco dělají na dálku a neví, že to na mě má jinde vliv. Jako spisovatelé a baviči, lidé, co zemřeli v době, když jsem byl batole.

 

SB: Zavolal jsi někdy někomu a řekl: "Ahoj, já jsem Michael Jackson. Jen ti chci poděkovat, protože, ačkoliv to nevíš, něco jsi změnil."

 

MJ: Ano. Od Sammyho (Davise, Jr.) přes Jamese Browna a Jackieho Wilsona k Waltu Disneymu, za kterého se neustále modlím. Snažím se vypátrat jejich rodiny, zda po sobě nezanechali ženu, vdovu. Charlie Chaplin. Jdu k jeho hrobu a modlím se. Nikdy jsem se s Charliem nesetkal. Jdu tam, kleknu si a modlím se. My (Michael se dívá na své děti) milujeme Charlieho Chaplina. Nevím, jestli bych bez Charlie Chaplina, Jackie Wilsona a Sammyho Davise, Jr. byl stejný umělec, nebyl bych. Naučili mě hodně. O časování, rytmu a patosu a všechny ty skvělé věci.

 

SB: Četl jsem také, že jsi byl navštívit vdovu Charlie Chaplina.

 

MJ: Ano, byl. Jásal jsem.

 

SB: Bylo to z vděčnosti?

 

MJ: Ano. Musel jsem poděkovat někomu, kdo mu byl blízký. Řekl jsem: "Nechápeš to." Nebo co se stalo se Shirley Temple a já řekl: "Děkuju." Ona: "Za co?" Já řekl: "Zachránila jsi mi život" a ona to nechápala. Vysvětlil jsem jí to. O časech, kdy jsem cítil, že už nemůžu a pomohla mi pouhá její přítomnost.

 

SB: Vztáhneme-li to na prožitky dětí, myslíš, že vděčnost je něco, co děti pociťují přirozeně? Něco jim dáš a ony si toho váží, když jim dáš malý dárek, cítí se ti nablízku. Když si s nimi hraješ, nezapomínají tak, jako to občas dělají dospělí?

 

MJ: Myslím, že u dětí to je normální. Rodiče je učí opaku, jako: "Nemluv s ním," mají být zdrženliví a zlí. Ale taky jsou dobří lidé. Takže myslím, že by měli děti učit, jak být milujícími a chápat dobrotu a skutečnou

______________________________________________________________________________________
(Rodiče) by měli děti učit, jak být milujícími a chápat dobrotu a skutečnou podstatnou laskavost.
______________________________________________________________________________________

 

 podstatnou laskavost. To je důležité.

 

SB: Část toho má co do činění s pokorou. Nebojíš se přiznat, že k tomu, kým dnes jsi, přispělo hodně lidí. Ostatní lidé možná chtějí být arogantní a říkají: "Jsem zodpovědný za svůj úspěch. Těžce jsem pracoval."

 

MJ: Tohle nikdy neříkám. Jsem zodpovědný za spoustu svých okolností, ale je tu spousta lidí, kteří tu byli pro mě a pomohli mi. Nemohu si připsat zásluhy za vše, co dělám. Nevím, jestli si mohu připsat zásluhy za cokoliv, co vytvořím. Vždy je tu vyšší zdroj, prostě jako kanál (na který se dá napojit, pozn. překl.).

 

SB: Bůh je nevyšší. Děkuješ Mu vždy a je to součást tvé vděčnosti?

 

MJ: Děláš si legraci? Samozřejmě.

 

SB: Co bys řekl, že je největší dar, který ti Bůh dal?

 

MJ: Dar zvídavosti, života, lásky.

 

SB: Teď, když jsi se stal rodičem, chápeš díky tomu více své rodiče?

 

MJ: Bože, nevím, jak to moje matka udělala. Já mám dvě, ona měla deset. Nevím, jak to udělala.

 

SB: Miluješ jí kvůli tomu víc a vážíš si jí víc?

 

MJ: Ano, víc teď brečím. Byla postižená, měla dětskou obrnu a já... nevím, jak to udělala. Opravdu nevím.

 

SB: Cítíš k ní skutečný vděk?

 

MJ: Ano. Ona mi děkuje, Schmuley. Vždycky mi děkuje. Vždycky mi říká: "Děkuju za všechno, co jsi pro mě udělal." A já na to: "Mami, o čem to mluvíš?" "Podívej se, co jsi pro mě udělala, " říkám. "Neděkuj mně, děkuj sobě."

 

Další kapitola: Naděje a "to duchovní"(božské)