Vánoční párty pro sirotky (Manila, Filipíny)

7. prosince 1996 rozdal Michael Jackson sirotkům v Manile 300 balíčků naplněných hračkami a čokoládou.

Vypráví Gwen Carino:

Když jsem byla PR manažerkou v Hotelu Manila, dostala jsem na starost každoroční vánoční párty pro sirotky, na níž si mělo 300 dětí z různých sirotčinců z metropole Manila užít den plný zábavy a překvapení. Byl to pro mě jeden z největších projektů a opravdu velká výzva k tomu, abych se den před velkou událostí soustředila na práci, vědouce, že v hotelu je ubytován Michael Jackson.

O dva dny dříve jsem měla to štěstí být společně s ostatními zaměstanci součástí jeho uvítací řady v hotelovém loby, ale byla jsem úplně spokojená jen když jsem ho viděla jít okolo.

Den před tím přišel do kanceláře člověk, který tvrdil, že je Michaelův poradce z Mamarao Productions. Nevzpomínám si na jeho jméno, ale vypadal jako zodpovědná osoba a řekl, že jeho šéf si přečetl oznámení o této události v letáčku, který byl o týden dříve ve všech pokojích. Michael chtěl vědět, jak by mohl pomoci. Jeho poradce šel kvůli našim návrhům k němu nahoru a ke mně dolů několikrát. 

Michael nabídl, že naplní 300 balíčků dobrotami a hračkami, bonbóny a čokoládou. Vzhledem k tomu, že jsem ale měli téměř 50 sponzorů, byl pro nás celkem problém všechno použít.

Tak jsem hodně přemýšlela... jak se může král popu smysluplně zúčastnit události? Nemůžu ho jen tak nechat hrát si s dětmi, protože by se jich k němu mohlo chtít dostat příliš mnoho najednou. Vzhledem k tomu, že výroční akce byla především o dávání, sebrala jsem všechnu svou odvahu a řekla tomu chlápkovi z Mamaraa, že si myslím, že nejlepší by bylo, kdyby Michael pomáhal předávat balíčky, dávat autogramy a fotit se s dětmi. “Páni, to nebude tak jednoduché. Mluvíte o tom dát balíčky 300 dětem a já si úplně umím představit ten chaos. Uvidíme slečno Jacinto. Vrátím se,” řekl.

Nastala pauza na oběd, určitě ta nejuspěchanější v celém mém životě. Michaelův poradce se vrátil až po 17. hodině a řekl: “Michael více než rád udělá vše, co si budete přát. Jak to bude zítra vypadat?”

Chtěla jsem křičet. Musela jsem se uklidnit a nabýt klidu tak, jak řekla Lizzie Maguire ve mně, “Vrať se do reality, znovu se soustřeď". 

Shodli jsme se na tom, že se Michael přidá po hrách, hudebním programu a svačině, že balíčky předá na konci. Moje kolegyně Annette Africano and šéf Dulce Agnir požádali o další ochranku na zahradu a do areálu pódia, kde se měly rozdávat dárky. Ujistili jsme se, že děti vytvoří uspořádanou řadu.

Pak ten okamžik nastal. Bylo to v Champagne Gardens 7. prosince 1996. Překvapilo mě, když k nám kráčel, doprovázen svým poradcem. Michael ke mně přišel, jako kdybych mu k tomu dala instrukce.

“Ahoj, jak se máš? Děkuju za to, že můžu být součástí. Vím, že jdu brzy, ale to protože nechci přijít o program.”

Řekla jsem, “Děláš si legraci? Strašně moc děkuju za dobrovolnictví! Víš co Michaele, prostě se tu posaď a sleduj hudební čísla před tím, než se dáme do rozdávání dárků. Budu muset trošku postrčit program.”

Odpověděl: “Jistě, cokoliv řekneš… (udělal pauzu, aby se podíval na mojí jmenovku) Gwen!”

Byla jsem ohromená, jak byl neuvěřitelně příjemný a skromný. Hlavou mi běželo, “Můj Bože, opravdu se to děje!”

Je úžasné, jak během celého programu trpělivě seděl. Carol Banawa, tehdejší základ Ang TV, nemohla uvěřit, že jí MJ sledoval, jak vystupuje. Hned po svém vystoupení si od něj nechala podepsat svou červenou blůzku. Pak následovalo taneční číslo Stefana Moriho. Později jeho doprovodní zpěváci a tanečníci přišli na pódium, následováni vybranými dětmi z různých sirotčinců, kteří tančily do rytmu Billie Jean. Oh, úsměv na Michaelově tváři byl prostě úžasný.

Potom jsem oznámili, že Michael bude na pódiu rozdávat dárky. Vysvětlila jsem mu, že jsou balíčky pro mladší děti a jiné pro ty starší a on přikývl. Napětí a nadšení, které dětem dal, bylo neuvěřitelně dojemné. Právě mezi rozdáváním dárků jsem zahlédla MJ ne jako umělce, ale jako člověka.

Byla jedna odpoledne. Santa Claus (David Endriga, přítel mého kolegy Francise Capistrana) byl s námi. Vedro nás bičovalo a já měla obavu, že Michaelovi je příliš horko v jeho černém oděvu s dlouhými rukávy a v klobouku.

“Jsi v pořádku Michaeli? Můžeš si udělat přestávku,” řekla jsem.

Odpověděl, “Není mi horko, Gwen. Představ si, jak se cítí Santa v jeho sametovém obleku a vousech. Budeme v pohodě.”

Nikdy jsem ho neslyšela, že by si stěžoval nebo řekl něco o tom, jaké bylo horko nebo jak dlouhá byla fronta. Měl ty nejlepší způsoby. Ani nepožádal o pití nebo ručník, aby si mohl setřít pot, ale jeden zaměstnanec hostiny se ujistil, že dostal sklenici čerstvé pomerančové šťávy. 

Uběhla hodina a my byli v půlce rozdávání dávrků, když jsme si všimli, že se zahrada začal plnit. Najednou tu byli lidé z médií, politici, úředníci a hoteloví hosté, včetně těch ze svatební recepce z nedalekého Champagne Room, kteří opustili novomanžele jen proto, aby na okamžik zahlédli krále popu.

“Oh oh, takhle to být nemá, je mi to moc líto,” řekla jsem. "To je v pořádku, zvládneme to,” řekl Michael s úsměvem.

Když jsme dali poslední balíček 11ti letému sirotkovi, vytvořila se nová řada dětí i dospělých. Michaelův bodyguard Wayne řekl: “Teď můžeme jít.”

Michael rozvážně odpověděl, “Nemůžeme odejít, když jsou lidé stále ve frontě. Jsou Vánoce, kámo.”

Ucítila jsem, že mi srdce začalo bít rychleji a postavily se mi chlupy na rukou a vzadu na krku. Nebyl jen nejelektrizující umělec, ale také nejvelkorysejší člověk.

Jeden z nezapomenutelných momentů nastal, když si k němu pro podpis přišla nějaká dáma. Smál se, až se za břicho popadal a řekl: “Hey Gwen, to musíš vidět." Zašeptal, “To je prázdný šek. Ta paní chce, abych se jí podepsal na prázdný šek.”

Strašně jsem se smáli a málo jsme věděli, že to není ani z poloviny komické. Později mně a Waynovi ukázal další věci, které lidé použili nebo sebrali na zemi, když nemohli najít papír k podpisu. Jedna paní si ho nechala podepsat na zadní stranu jejích elegantních večerních šatů. Jeden teenager přišel a držel spadlý list ze stromu a jiný zase prasklý balón. Představte si, jak moc jsme se taky smáli.

Byl to úžasný, opravdový zážitek. V jednu chvíli se mě zeptal, jestli se dostanu na jeho HIStory koncert a já řekla "Zítra večer."

“Oh, zmíním se o tobě!” řekl mi Michael.

Tehdy, když počet dospělých převýšil děti, se začal zajímat o pódium. Všude ve tváři měl zapsanou nervozitu, ale stále si nestěžoval. Několikrát nohou poklepal na dřevěnou podlahu, aby se ujistil, že je dost pevná na to, aby nespadla. "Stalo se mi, že pódium spadlo a chci se jen ujistit, že jsme všichni v bezpečí," vysvětloval.

Jedna má polovina chtěla, aby fronta skončila, protože jsme doslova táli a báli se o naši bezpečnost, ale má další polovina to nechtěla, protože věděla, že když ta fronta skončí, Michael odejde.

V určitém bodě skončila. Podařilo se mi získat autogram pro mé sestry a sebe dříve, než ho náš generální manažer, Clem Pablo, požádal, aby zazpíval Give Love on Christmas Day.

Cesar Sarino, jeden z hotelových úředníků, adresoval králi popu své díky. Potom jsem spatřila jeho ochránce a poradce, jak Michaela ženou z pódia.

Říkala jsem si v duchu, “Páni, ani jsem neměla šanci říct sbohem.”

Najednou jsem ale spatřila Michaela, jak se vrací na pódium a říká: "Moc tobě a tvému týmu děkuju, Gwen. Znamená to opravdu hodně."

Pak si mě podežel vedle sebe a řekl: "Uvidím tě na koncertě."

Teď, když Michael Jackson odpočívá a navrátil se do původního stavu bytí v posmrtném životě, tyhle dva neuvěřitelné činy krále popu - dobrovolničení pro charitu a nesobecky strávený čas s těmi méně šťastnými - budou navždy způsob, jakým si tohoto muže budu pamatovat.

Další úryvky rozhovoru o této akci a také o celém Michaelově pobytu na Filipínách:

"Oh wow, děti byly rozhodně šťastné! Byly plné emocí," dodává. "Nikde jsme nerozhlašovali, že Michael Jackson bude naším speciálním hostem, takže si umíte představit, jak byly všechny nádherně překvapené. Jako by se jim splnil jejich sen."

"Michael byl velmi pozorný k jejich požadavkům na autogramy a společné fotografie," vybavuje si Carino. "Vzpomínám si na malou holčičku, která na pódium přišla podruhé a jeden ze strážců jí zastavil a řekl, že už svůj balíček dostala.

Michael pocítil její rozpaky a řekl: ´Oh to je v pořádku, pane. Zapomněl jsem jí předtím pořádně obejmout!´ Myslím, že to od něj bylo opravdu sladké a citlivé." 

A mimo mnoho dalších dobrých věcí, které Jackson toho dne udělal, nic nepřebije ten moment, kdy se vrátil na pódium poté, co ho jeho strážci a poradce odehnali z pódia.

"Znovu se vrátil na pódium, aby poděkoval za to, že mohl se sirotky sdílet tak výjimečný čas. Byl to neuvěřitelně upřímné, dojemný a magický okamžik," dodala.

 "Myslím, že Michael měl jednoduše velké srdce. Hledal způsoby, jak dělat lidi šťastné. Mnoho lidí to neví, ale při jeho cestě do hotelu několikrát vystoupiol z dodávky jen proto, aby si potřásl rukama s dětmi ulice na  Roxas Boulevard.

 
 "Podle jeho bodyguardů, Wayna and Yannicka, jim dal opravdu zabrat, protože vystoupil třikrát a dav se zvětšil natolik, že se musel spokojit s máváním z okénka," řekla Carino.
 
 "Rozhodně tu je další stránka tohoto muže, kterou mnoho lidí nevidí, což je velmi smutné," dodala Carino.
 
Personál hotelu Manila měl vskutku štěstí, že mohl být bezprostředním svědkem této další Jacksonovy stránky. Zaměstanci byli pohnuti nejen jeho úhlednými tanečními pohyby a chytlavými písněmi, ale také jeho neuvěřitelně velkorysým duchem a přátelským chováním.
 
Poslední den v hotelu Manila  zanechal Jackson na zrcadle v koupelně vzkaz psaný červenou rtěnkou: "Budete mi chybět!" a připojil také otisk svých rtů.
 
"Když 11. prosince odjel z hotelu Manila, má kolegyně Anette Africano a já jsme se okamžitě rozběhly do jeho podkrovního apatmánu, kde bydlel. Byly jsme velmi zvědavé," objasňuje Carino. "Našly jsme tam prázdný kelímek od popcornu Poperoo, asi tři nebo čtyři příchutě zmrzliny Haagen- Dazs v mrazáku a na stole obaly od M&M's a Snickers.
  
"Žádný div, že ho Paul McCartney nazval ´chlapecem mužem´a není překvapivé, že sám sebe viděl jako Petra Pana. Byl takové dítě," pokračuje.
 
"Osobně si však Michaela Jacksona budu pamatovat jako zábavného, uctivého, štědrého a dobrosrdečného člověka, který, když jsme byli spolu, udělal kvůli těm sirotkům dvě neuvěřitelně dojemné věci -  hledal způsob jak pomoci charitě a věnoval nesobecký čas a lásku těm, kteří neměli nikoho jiného, kdo by je miloval.
 
Tímhle způsobem budu toho muže navždy napodobovat," zakončila Carino. 
 
Před vystoupením Michael Jackson navštívil dětskou nemocnici v Parañaque.  Tehdejší novinářka z ABS-CBN (nyní senátorka) Loren Legarda na něj vzpomíná jako na “velmi laskavého a jemného" člověka. Říká, že byl velice skromný/pokorný a realistický a řekl jí, že chce nemocným filipínským dětem opravdu pomoci.
 
Další fotografie z návštěvy Filipín:
 
PhotobucketPhotobucket
Photobucket
Photobucket
Photobucket
 
Photobucket Photobucket

 

Zdroj:

michaeljacksoninphilippinesmanila.blogspot.com/

www.philstar.com/article.aspx?articleid=483815