Proslov v Carnegie Hall

Rád bych vás uvítal v Carnegie Hall, nejslavnějším koncertním sále na světě, abyste slyšeli zcela jiný druh hudby, vznešenější melodii. Je to věčná píseň.

Jsou dva druhy hudby, jedna přichází ze strun kytary, ta další ze strun srdce. Jeden zvuk přichází z komorního orchestru, druhý z tlukotu srdeční komory. Jeden vychází z nástroje z grafitu a dřeva, další z orgánu z masa a krve. Tahle vnešenější píseň, o které dnes večer mluvím, je více potěšující než noty nejnadanějších skladatelů, pohyblivější než pochodový orchestr, harmoničtější než tisíce hlasů spojených v hymnus a silnější než všechny perkusní nástroje světa dohromady. Ten sladký zvuk lásky.


Jen generaci nazpět jste tento zvuk mohli slyšet v každé části každého města. Byl to zvuk lásky, který se ozýval v obýváku, když se otec smál se svým synem a matka těšila malé nemluvně. Byl to zvuk lásky, který se ozýval z dětské literární klasiky, když rodiče dětem četli pohádky na dobrou noc. A byl to zvuk lásky, který se rozléhal během jejich hovorů u večeře. Mezi rodiči a dětmi, nejen jednou ročně u krocana s nádivkou, ale každý den pro lásku a prosperitu.

Bohužel, ten zvuk se stal ztracenou melodií, zapomenutým refrénem, prázdnou melodií a vše, co dnes namísto toho máme, je temnota a strašný hluk. Namísto povídání u večeře je tu hluk videoher. Namísto domácích úkolů tu je hlomoz večerních zpráv. A namísto pořádných rozhovorů mezi rodiči a dětmi o drogách a násilí je tady ohlušující zvuk ticha.

Kdo z nás by věřil, že zvuk hrajících si dětí bude nahrazen zvukem kulometů v našich školách. Že zvuk malých holčiček skákajících přes švihadlo bude zastíněn zběsilým ječením dětí uhýbajích kulkám. Přesto, namísto toho, abychom naše děti víc milovali, instalujeme ve školách detektory kovů. (´Pláče´, pozn. diváka, fanoušci volají: ´Milujeme tě´.)

Jsme slepí k faktu, že naše děti zuří nad lhostejností, pláčou nad přehlížením a hřmí nad zanedbáváním?

´Heal the Kids´ (nově založená organizace MJ, pozn.) je tady, aby s tím něco udělal, udělal změnu a zkusil pomoci dospělým a rodičům uvědomit si, že máme sílu změnit svět, ve kterém naše děti žijí. (potlesk) Jak kdysi řekl jeden moudrý člověk: ´Když ne my, tak kdo; když ne teď, tak kdy?´

Mí přátelé, se dvěma vlastními dětmi vím, co to znamená muset vyvážit požadavky rodiny a kariéry – a to ani nemluvím o hledání dívky, (fanoušci jásají) ačkoliv rabín Schmuley mi pořád říká, že mi najde perfektní ženu. (jásot) Má odpověd je: ´Pokud to nebude novinářka...´. (smích)

Ale tenhle výjimečný večer je o tom naučit se, jak pracovat s touto nezbytnou rovnováhou. Za tři týdny na Oxfordské univerzitě přednesu projev se silným náznakem na řešení vztahu rodič - dítě a ten projev vás určitě překvapí. Do té doby vám všem chci poděkovat za to, že jste přišli a projevili svou lásku. (potlesk) A chci také projevit několik výjimečných díků. Jsem velmi šťastný, že tu máme více než sto učitelů z New Yorku. (potlesk) Chci poděkovat Stevenu Shaunfeldovi, je to báječný, skvělý člověk. Všechno, co dělá pro ´Heal the Kids´ je fantastické.

Společně můžeme udělat změnu k lepšímu, společně můžeme léčit svět a udělat ho lepším. Bůh vám žehnej, všechny vás miluju.

Taky vás miluju (odpověď na volání fanoušků).

Chci vám poděkovat za účast. Opravdu doufám, že myšlenky dnes vyjádřené nás všechny budou inspirovat k tomu, abychom naše děti milovali celým svým srdcem a duší. Teď bych rád vyjádřil svůj dík našim účastníkům. Bůh vám všem žehnej a doufám, že vás uvidím v Oxfordu.
 
 
 
Michael Jackson, Carnegie Hall v New Yorku, 14.2.2001