Dětská nevinnost

  

♣ Děti nám připomínají.... co si musíme zapamatovat. ♣

 

SB: Teď jsi otcem a zároveň i synem. Změnilo to pro tebe význam dětství a prostoty?

 

MJ: To ti řeknu. Myslel jsem si, že jsem připravený na to stát se otcem, ale nebyl jsem. Po celý svůj život jsem četl o tom, jak úžasné jsou děti. Lidé říkali: "Co ty a děti?" Vždy čtu dětské psychologické knihy. Ale je to dokonce mnohem více radostné než tohle. Prince a Paris mě změnili v mnoha směrech. Učím se od nich tolik, kolik se oni učí ode mě. Učíš se mít dobré srdce a být dobromyslný. A tak jsem takový, pokouším se o to a napodobuju je. Lidé vždy říkají: "Chovej se přiměřeně svému věku." Ale já se pokouším jednat jako děti, protože jsou bezelstné, jsou jako Bůh, jsou čisté. Pokouším se být tak pokorný a sladký jako jsou ony.

 

SB: Říkáš, že zatímco se rodiče zaměřují na modelování a tvarování dětí tak, aby odrážely jejich hodnoty, je to téměř jako by nám Bůh dával děti, abychom se my sami znovu mohli stát dětmi? 

 

MJ: Opravdu tomu věřím. Děti nám mají jakoby připomenout to, jakými bychom měli zůstat, co si musíme zapamatovat. Když se mezi sebou hádali apoštolové o tom, kdo je u Ježíše největší, Ježíš řekl: " Pokud se chováte jako toto dítě... Buďte pokorní jako toto dítě." (Předpokládám, že Michael hovořil o Ježíšových slovech v Matoušovi 18: "V tu dobu se k Ježíšovi přiblížili učedníci a řekli: ´Kdo je skutečně největší v nebeském království?´Zavolal tedy k sobě malé dítě, postavil je uprostřed nich a řekl: ´V pravdě vám říkám: Jestliže se neobrátíte a nebudete jako malé děti, rozhodně nevstoupíte do nebeského království. Proto kdokoli se pokoří jako toto malé dítě, ten je největší v nebeském království.´) Což je pravda.

__________________________________________________________________________________________

Lidé vždy říkají: "Chovej se přiměřeně svému věku."
Ale já se pokouším jednat jako děti, protože jsou bezelstné,
jsou jako Bůh, jsou čisté.
Pokouším se být tak pokorný a sladký jako jsou ony.
________________________________________________________________________________

 

SB: Ale jak sis při všem tom tlaku a očekávání okolo tebe zachoval své dětské kvality?

 

MJ: Je těžké to vůbec vysvětlit. Jsem k sobě prostě upřímný. Nemyslím si, že většina lidí je k sobě upřímná. Nechávám věci být a když to dělám, je to ta nejčistší forma mě samého, nevinnost.

 

SB: Takže jsi odhodil tlak okolí, nejsi tím, kým lidé chtějí, aby jsi se stal? Musel jsi za to však zaplatit cenu?

 

MJ: Ano, strašnou cenu, ale když jsem jako dítě, nikdy o nic nepřijdu, protože tam mám své srdce. Prostě to se mnou nikdy nedospělo, nevím proč. Nechci to, ale myslím, že mám srdce bezelstného dítěte a nepoplácávám se kvůli tomu po zádech nebo tak něco. Vidím svět způsobem, jakým ho vidí děti. Když něco cítí, cítím to také.

 

SB: Mnoho z nás ztratilo tu dětskou bezelstnost. Od šlechetnosti a velkomyslnosti přecházíme k malomyslnosti a úzkoprsosti. Jak se dostaneme do pasti víry, že naivita je špatná do té míry, že promarníme naše přirozené dary, naše přirozené dětství, staneme se tím, kým každý chce, abychom byli? Michaele, jedním z tvých darů je, že jsi brzy zjistil, že dospělost má dvě stránky. Může být zralá a moudrá, ale může to být také prázdný kostým, ztělesnění bezohledných ambic a špatných hodnot, ten císař bez šatů. Ty jsi byl schopný říci: "Já to nechci. Chci se držet skutečných radostí, tančit jako dítě, být naprosto svobodný."

 

MJ: Svět nás nutí, abychom dospěli. Je to všude kolem nás a začíná to u dětí vlivem ostatních větších dětí. Když rodiče vysadí děti u školy a políbí je na rozloučenou, co dítě řekne? "Teď ne mami, kamarádi se dívají." Nemůžeme našim dětem ukázat lásku? Víš, protože ty ostatní děti byly někde takovýmhle způsobem ovlivněny světem. Popichují: "To není cool... Teď musím být cool." Ta zpráva je vštípena v jejich mozku.

 

SB: Shoda a vzájemný tlak hasí jejich jedinečnou jiskru. Víš, Abraham Liincoln řekl, že se všichni rodíme jako boží originály a umíráme jako lidské kopie.

 

MJ: To je geniální, to je přesně ono, že?

 

SB: Našim dětem se říká jasně zářící lež. Říkáme, že když jsi dítě, jsi v ráji. Adam a Eva byli jako děti. Ztělesňují všechny dětské vlastnosti. Nevychloubají se, nejsou rafinovaní. A přišel k nim had a řekl: "Tohle není život. Tohle místo, které nazýváte zahrada Eden je nedospělé. Je hloupé. Měli byste z tohohle dětinského nesmyslu rychle vyrůst. Had přichází a všem lidem říká: "Zapomeň na tyhle dětské věci." Přicházíš o celý svět. A lidé té lži začínají věřit. Vyberou si opustit ráj a následovat hada ven tohoto dětského stavu.

To se děje našim dětem. Být dítětem není cool. Děti jsou tlačeni věřit tomu, že "být dospělý" - být vystaven "dospělým" věcem - je lepší než být dítětem. Že je to lepší než bezelstnost a svoboda dětství. Potom se divíme, že když jsou starší, jejich životy jsou postaveny na tak vratkých základech. Jsou jako stromy, které nemají kořeny.

 

MJ: Kdybych jako malé dítě nebyl vystaven všem těm dospělým věcem, dělal bych je právě teď, protože bych měl pocit, že o něco přicházím. Lidé chtějí ze zvědavosti vidět svět, kterému nikdy předtím nebyli vystaveni. Ale já to viděl a dělal. Jsem člověk, co si řekne: "Podívej se! Tvůj život je teď nejúžasnější kouzelný zážitek. Nepokoušej se přinutit se dospět. Nepokoušej se být někdo jiný. Máš celý zbytek života na to být dospělý. Kouzlo je tady. J. M. Barrie, který napsal Petra Pana, to řekl nejlépe. Poté, co jeho mladší bratr ve svých dvanácti letech zemřel, vždy cítil závist, protože říkal, že jeho bratr nemusel dospět. Bude navždy malý chlapec a to je skutečné bohatství. To inspirovalo Petra Pana. Je to tak. Z toho vyšel Petr Pan. Cítil, že jeho bratr bude navždy chlapcem a on byl.

 

SB: A ty se považuješ za Petra Pana od chvíle, kdy jsi pochopil potřebu zůstat navždy dítětem? Jaký vztah máš ale k postavě Petra Pana? Pouze fakt, že nevyrostl, nebo že byl opravdu raněn světem?

 

MJ: Protože si chtěl navždy udržet bezelstnost a věděl o čem je celé bohaté kouzlo dětství. Chtěl, abychom si jí všichni udrželi a uchovali navždy. Protože když dospěješ, tohle všechno se ztratí a proto je Petr Pan stará, starobylá duše. Je jako E.T. Byl tu miliony a miliony let, ale nezestárl. Narazí na tu rodinu a vezme děti do Neverlandu, kde zůstanou navždy mladí.

 

SB: Poznal jsi tajemství, jak zůstat mladý?

 

MJ: Ve svém srdci ano. 

 

SB: Po veškeré té nenávisti, která ti byla projevena, nepoškodilo tě to nějak? Nikdy jsi necítil zatrpklost? Lidé se stanou cynickými dospělými, protože se do nich někdy ponoří šrámy světa a bolest je naruší zevnitř. Nemohou si dovolit zůstat naivními a nevinnými. Svět jejich bezelstnost zneužil. Takže musí nastavit své pěsti, aby se ochránili. Jak jsi se nad tohle povznesl?

 

MJ: Povznáším se nad to, protože věřím v pravdu. Věřím v děti - v to být znovu jako dítě. Kdybychom každého naučili, aby věřil v děti, to je, myslím si, tajemství. Opravdu si to myslím.

______________________________________________________________________________________

Příroda je pro nás jako potrava duše. Potřebujeme ji.
To si myslím, že je příroda. Potřebujeme ji.

_______________________________________________________________________________________

 

SB: Jestliže je však průměrný člověk hodně vystaven nenávisti, bude buď taky nenávidět a nebo bude alespoň méně důvěřovat.

 

MJ: Vůbec to ve mně není, být takový. Pokouším se o to být milující, hledat lásku a vidět lásku ve všem. Miluji přírodu, miluji les. Miluji půvab, jemnost a lehkost toho, jak je příroda laskavá. Prostě dává. Miluju to.

 

SB: Vidíš přírodu jako dětský svět a město jako svět dospělých?

 

MJ: Ano. Nejsem vůbec městský týpek. Nenávidím město. Miluju přírodu.  

 

SB: Celé město je o vysokých budovách a působivých stavbách. Pro tebe je příroda jemná a laskavá, vřelá a všeobjímající?

 

MJ: Ano, a dávající. Miluju to. Děti a příroda patří k sobě.

 

SB: Když jsi postavil Neverland, bylo to pro tebe speciální místo na tvou ochranu, podobně jako když Adam a Eva v zahradě Eden obývali přírodní ráj? Je to místo, kde můžeš mít soukromí a nabrat nových sil?

 

MJ: Ano. Mohu se procházet a vědět, že mě nikdo nešpehuje, mohu se sjednotit s přírodou, lézt po stromě a dělat spoustu věcí, které jsem jako dítě nemohl. A to miluju. Když jsem na stromě a mohu být obklopen světem větví a listů a slyšet pode mnou pramínek vody, jsem v nebi. Jsem v dokonalém ráji a cítím, že mohu udělat cokoliv. Takový jsem v blízkosti dětí. Mohu udělat cokoliv. Neexistuje žádný limit v tom, co mohu udělat.

 

SB: A když přivedeš do Neverlandu dospělé, myslíš, že to je pro ně něco jako křest?

 

MJ: Rozhodně. Nevím, jak to může někoho změnit. Jsme přitahováni vodou. V našich duších je něco, co potřebuje vodu. Hrneme se na pláže, dokonce i tehdy, když neplaveme. Zaparkujeme někde auto jen proto, abychom se podívali na uklidňující oceán. Je to jako terapie, jako meditace. Je to pro nás jako potrava duše. Potřebujeme ji. To si myslím, že je příroda. Potřebujeme ji. Někteří z uměleckých velikánů historie, když byli nějak omezováni nebo frustrováni nebo příliš tvrdě pracovali, chodili do lesa a nebo se v přírodě účastnili velkých dobrodružství a pak se vraceli osvěžení. Potřebujeme to. O tomhle je dovolená.

 

SB: Víš, v Bibli se říká, že zahradou Eden protékají čtyři řeky - voda byla její ústřední částí. Velice se tohoto příběhu dotýkáš, aniž by jsi ho vůbec znal. Nazývej to Petr Pan, nazývej to, jak je ti libo. Je to snaha znovu vytvořit Ráj, protože děti žijí v takovémhle vědomí o Ráji.

 

MJ: Nejšťastnější jsem, když vidím, jak se banda dětí baví v krásném prostředí, kde je voda a stromy. Nic není kouzelnější než tohle. Mám rád jezera kvůli klidné vodě (oceánem jsem trochu zastrašený) a oni si tam hrají v trávě, na skalnatých kopcích a na stromech. Vzpomínáš na tu scénu v Sound of Music, kdy jsou v Alpách, děti si hází s míčem a Julie Andrews má kytaru? Kamera se stahuje a ty spatříš monumentální hory. Člověče. Sluneční svit je napravo a oni mají okolo vlasů stříbrnou linii a je to na širokoúhlé čočky. To je prostě nádherný moment.

 

SB: Mimochodem, byl jsi tam? Obersalzberg v Rakousku.

 

MJ: Ano. Moc se mi tam líbilo. Projížděli jsme tam v zimě. Miluji tuhle část světa. Musím. To mám rád na Rooseveltovi, on totiž zachovával a ochraňoval spoustu národních parků. Yosemite by byl teď zničený. Byly by tam mrakodrapy a lidé, kteří by ničili.

 

SB: Chceš lidi povzbudit, aby si udrželi svou dětskou přirozenost a dětského ducha, že? Zdá se, že dospělí začínají jako opravdu velcí a zmenšují se. Zmenšují se kvůli veškeré bolesti a zkouškám v životě. Nejdřív jsou sladcí, sladcí jako děti, ale pak začnou být kyselí. Když se ovoce oddělí od stromu, prvních pár dnů to je v pořádku, ale pak začne schnout. Děti jsou k tomuto přirozenému zdroji mnohem blíž, ne? Proto jsou sladčí. Ale jak naučíme dospělé, aby se znovu připojili, aby nemohli trouchnivět - aby se nestali více materialističtí, zahořklejší, ztracenější? Ne nějaký pramen mládí, ale zdroj přirozenosti a blaha, který mohou najít uvnitř sebe samých? Pramen mládí tu existuje stále .A ty věříš, že jsi uhodil hřebík na hlavičku. Takže musíš vést lidi k tomu zdroji. Musíme poznat, jak dospělí, když stárnou, ztrácí tu božskou přirozenost a stávají se materialističtějšími a zoufalejšími. Co se s nimi děje? Pozoruješ to ve tvém oboru?  

 

MJ: S celebritami to je tak, že se snaží být takové, jaké si je přeje vidět svět. "Nastal čas, abych se choval jako osmnáctiletý, abych dospěl. Pojďme a seznámíme se se všema těma holkama. Pojďme tančit, vytancujme se." V této fázi si myslí, že se musí stát vším, co je na plátně. Ale to je teorie a pojem o žití a životě od někoho jiného. To neznamená, že to takhle musíš dělat. Zapomínají, že kouzlo je všude kolem.

 

SB: Chci se tě tedy zeptat, co pro tebe Neverland znamená. Vložil jsi do toho místa svou mysl, své peníze a své srdce. Je to něco jako Eden, něco jako ráj, který jsi se snažil vytvořit?

 

MJ: Abych řekl pravdu, vytvořil jsem prostě takový svět, jaký bych ho chtěl vidět a vytvořil jsem věci, které jsem jako dítě nikdy neměl, jako atrakce nebo kino. Takže jsem chtěl všechno, co jsem si přál dělat, za svými vraty, protože vím, že nemohu jít ven do společnosti. A chtěl jsem, aby to bylo místo, kam se mohou vzít nemocné děti z celého světa, které jsou chudé a sociálně slabé, aby to byl přístav, kde se mohou cítit bezpečně a mít nějaký duh úniku (před realitou). Nebo děti, které ve městech nic podobného neviděly, aby mohly dýchat čerstvý vzduch, vidět hory a všechno tohle. Vidím to tak, že v Neverlandu bude mnohem více vody. Chci mnohem víc kaskád a jeskyní a to vyžaduje více vody. Tak to vidím. Myslím, že voda léčí a zvířata jsou tou největší terapií... příroda.

 

SB: Ale jde to, vzít děti ven z reality a přivést je na toto místo? Nebo je to tak, že děti mohou být do toho místa pohrouženy a to se může šířit? Chceš takový udělat i zbytek světa? Je Neverland vzor a nebo přístav?

 

MJ: Domnívám se, že to je dokonalá hypotéza, protože lidé, kteří přijdou, se, myslím, potom cítí mnohem lépe. Cítí se omlazeni, cítí se uzdraveni... a já to pozoruju. Je to příroda a je to láska. Ale je to hudba, která vstupuje do trávy a působí, že stromy rostou krásněji a přilétají ptáci. Pořád udržuju tuto synergii v chodu. Když jsou tam děti, můžeš se toho dotknout, můžeš cítit nevinnost. Přijde jelen a to všechno miluju. To je svět, ve kterém žiju.

  

SB: Takže to je jako zahrada Eden - hudba, krása, zvířata, nikomu se neubližuje - všechna potěšení světa na dosah ruky.

 

Další kapitola: Tvořivost a inspirace