Zvídavost

 
Děti fascinuje všechno

 

 

SB: Řekl jsi, že lidé, kteří jsou stále kreativní a mají představivost, jsou jako děti. Pověz mi o tvé zvídavosti. Jak se projevuje? Je patrná ve snaze o získání vědomostí? Vím, že máš bohatou knihovnu plnou knih, z nichž je mnoho ve speciálním koženém vydání.

 

MJ: Zajímají mě prostě všechny věci, i ty nejprostší. Co je v kapce vody? Jednou jsem si chtěl přečíst něco o řasách a našel jsem celou kolonii věcí, které žijí v našich řasách. Pro mě je to úžasné. Všechno mi připadá zajímavé, hlavně když začneš studovat vesmír a tak. Je to fenomenální množství informací a já jsem tím prostě ohromený. Z toho, kolik toho nevím mám pocit, že jsem nevzdělaný. Čím víc toho vím, tím víc neznalý se cítím. Opravdu. Zjišťuju, že je tu tolik věcí k poznávání. Proto jsem ohromený z knihkupectví. Můžu strávit hodiny a hodiny probíráním knih a domů se vrátím s hromadou věcí. To je jedna z věcí, kterou mám rád na své matce. Chodívali jsme do knihkupectví, strávili tam hodiny a dovolila nám pořídit si všechno, co jsme chtěli. Pořídila nám všechno, nikdy neřekla ne. Četli jsme, četli a četli. Miluju to. Je to kouzelné, ne? Všechno mě velice zajímá. Neexistuje nic, o co nemám zájem.

 

SB: Zachoval sis báječnou zvídavost dětí?

 

MJ: Ano. Seberu nějakou věc a lidé se ptají: "Co tam hledáš?" Na zemi bude ležet list a já ho zvednu a budu ho studovat. Jsem tím fascinován. Nebo se podíváš na brouka a začneš o tom všem přemýšlet, jako jak malé je jeho srdíčko a jeho mozek a jestli přemýšlí tak, jako my. Chci všechny tyhle věci znát. Kéž bych mohl pochopit více věcí. Chtěl bych mít více času na zkoumání, učení se, poznávání a tázání se, protože mě zajímá celý vesmír. Ohromují mě některé věci a zvířata, zjištíš třeba,

_____________________________________________________________________________

Všechno mi připadá zajímavé, hlavně když začneš studovat vesmír...

 Čím víc toho vím, tím víc neznalý se cítím...

To miluju na dětech... Jsou zvídavé...

_____________________________________________________________________________

jak mořský koník rodí mláďata, sameček rodí. Nebo jak určitá jihoamerická žába dokáže měnit pohlaví, jako že když je muž, přemění se na ženu. Připadá mi to divné, zvláštní a neuvěřitelné. Miluju takové věci.

 

SB: Myslíš si, že dospělí jsou také zvědaví a nebo že hodně zvídavosti ztrácí?

 

MJ: Hodně z nich ji ztratí. Nemůžu se na věci dívat, aniž bych se neptal: "Proč se to děje?" Viděl jsi někdy migrující ptáky, stovky ptáků ve stejnou dobu? Jak vědí, že mají dělat svou choreografii ve stejnou dobu? Co to je? Je to telepatie? Pro my jako lidé to neděláme? Ohromuje mě to.

 

SB: Jak sis tedy uchoval svou zvídavost? Spousta lidí vydělá hodně peněz, stanou se slavnými a už nejsou tak zvídaví, protože už nemusí vypadat tak tvrdě. Jsou zvědaví jen na to, jak si koupit větší letadlo.

 

MJ: Myslím, že někteří lidé jsou zvídavější než jiní. Myslím, že jako děti jsme na tom všichni stejně. Opravdu tomu věřím. Ale někteří lidé to prostě cestou ztratili. To miluju na dětech. Všechno je fascinuje. Proto je vidíš, jak spoustu věcí rozbíjejí a trhají, chtějí totiž vědět, jako to funguje a jediný způsob, jaký znají, je rozbít to. Neuvědomují si to; rozeberou to, aby to prostudovaly a my na to říkáme: "Ne, nedělej to, nesahej na to." Měli bychom je nechat. Jsou zvědavé. Chtějí vidět, co je uvnitř.

 

SB: Podporuješ vždy ve výchově Prince a Paris zvídavost?

 

MJ: Rozhodně. Dneska na cestě sem jsem Princi přerušil koukání se na televizi pro to, aby se podíval z okna. A on se podíval ven a začal všechno pojmenovávat. "Co vezou v tom náklaďáku?" "Myslím, že vezou ovoce a zeleninu." "Proč?" "Protože je asi přepravují na trh. Někdo si je vybral..." Přicházel se všemi těmi skvělými otázkami na všechno, co je venku za oknem a já cítil, že to je skvělé. Měl spoustu dobrých otázek. Ale dělá i věci, které mě opravdu děsí. Sedí, dívá se na televizi a ohlašuje každý záběr, který kameraman dělá a režisér rozhodně dělat. Takže sedí a říká: "Kamera se přibližuje. Teď se vzdaluje. Teď je..." Pojmenovává každý záběr. Neučil jsem ho to. Sedí a říká to nahlas. Doslova ten film dává dohromady. Myslím, že to je úžasné. Nevím, jak se to naučil, zajímá se o kameru a film.

 

Koupil jsem mu vlastní kameru a on dělá vlastní filmy a režíruje Paris. Říká: "Postav se tady a chci, abys šla tudy." Mám natočeno, jak režíruje. Myslím, že to je opravdu sladké. Miluju to. Moje matka říká, že jsem to dělal jako malý, že jsem dělal choreografii a všem bratrům jsem dával poznámky a říkal jim, jak se mají hýbat. Říká, že mě sledovala a divila se, protože nevěděla, kde jsem to sebral, ale že jsem dělal všechnu choreografii a veškerý soulad a ona byla ohromená, protože nevěla, že to všechno znám. Když se mě lidé ptají, odkud se to všechno bere, říkám:"Er, to přichází shora a skrze mě to prostě pracuje." Nemohu to vytvořit. Musí to být přijato. Opravdu.

 

SB: Takže na téhle dětské zvídavosti, kterou sis uchoval, jsi ve skutečnosti nepracoval. Věříš prostě, že to je Božský dar. Jsi za to Bohu vděčný?

 

MJ: Je to Božský dar, Schmuley, je. Když do mé hlavy vstoupí dar písně a dar tance a vystřelí mi do klína, jako když dáma rodí, doslova jdu na kolena a říkám děkuju.

 

Další kapitola: Odpuštění, přátelství a věrnost