Michael Jackson For The Soul - Michael Jackson pro duši

 

Sbírka inspirace a L.Á.S.K.Y. od fanoušků
Sestavená Lorette C. Luzajic
 
Pro Michaela, samozřejmě, s láskou od nás všech fanoušků

 

 

 

"Nikdy jsem neviděl nikoho jako Michael. Je to dojemné dítě hvězd."

Steven Spielberg, režisér

 

 

"Ve skutečnosti ho nikdy nezajímali peníze. Dal jsme mu jeho podíl z večerního výdělku a další den koupil zmrzlinu nebo sladkosti pro všechny děti ze sousedství."

Joe Jackson, Michaelův otec

 

 

Předmluva

 

Oslavovala jsem kamarádčiny narozeniny a povídala jsem si s neznámým chlapcem vedle mě. "Ty jsi Michaelova holka!" řekl poté, co jsem se představila. To mě pobavilo. Michaelova holka. Líbilo se mi to.

Najednou se ale moje nálada změnila. "Je to cool a tak," řekl. "Ale ze všech lidí, které se dají studovat a psát o nich, proč Michael Jackson?"

Připomnělo mi to něco, s čím jsem se nedávno setkala při četbě. Nějaký sloupkař naříkal nad tím, že se po světě valí vlna dobroty a spirituality. Bylo to něco o tom, že "duchovní moudrost je obrovská a všechno... pomáhat chudým je pěkné a tak... ale Michael Jackson? Pchá."

Zastavilo mě to, protože kdo jiný, než Michael? Ať má kdokoliv jakýkoliv názor na Jacksonův kulturní dopad nebo jeho hudbu či Velký Verdikt, faktem je, že to byl a je humanitarian, kterému není rovno. Nedaroval ze svého pouze astronomické množství času a peněz, ale měl také vzácný dar přesvědčit a nakazit láskou - miliony a miliony lidí byly Jacksonem inspirovány k tomu, aby dávaly, milovaly, vytvářely umění, oslovovaly. Dokonce i velcí kriminálníci v přísně střežených věznicích se spojili kvůli choreografii k jeho písním. Je jen málo lidí, kterých se Michael Jackson nedotknul.

Co jsem tomu klukovi měla říct? Jak můžete tisíce slov, které by byli potřeba k vysvětlení pojmu, shrnout do stručné odpovědi, která by byla dobře slyšet přes hluk z baru a hlasitou hudbu? "Koho jiného?" zeptala jsem se.

Při další příležitosti se mě někdo jiný zeptal, proč věnuju Michaelu Jacksonovi tolik času, času, který bych mohla strávit u více profesionální práce. Času, který bych mohla využít vytvářením umění nebo psaním krátkých příběhů.

Ale odpověď je naprosto jasná. Nebylo by moudré, kdybych jako umělec trávila čas studiem mistrů? Není to přesně to, co sám Michael řekl o své vlastní práci? Copak toho není víc, co bych se mohla naučit z úspěchů a chyb jednoho z nejtvořivějších, nejbohatších, nejvíce vlivných umělců všech dob, který lámal rekordy? 

Inspirace, která přichází z jeho tvorby, je ohromující. A metodické, houževnaté a důsledné učení a neustálá tvrdá práce tohoto muže jasně dokazují, že žádný umělec nemůže usnout na vavřínech. Umění je inspirace, je to však hlavně práce. To nesmyslné soustředění mi pomohlo projít některými línými etapami, některými obdobími kdy "prostě nemůžete" a některými obdobími, kdy mi bylo líto sebe sama. Ti, kteří argumentují, že Jackson měl "sotva pár nových písní" a "po Thrilleru nevydal žádné dobré album", jsou naprosto mimo. Jackson pracoval na každém aspektu všeho, co dělal. Byl to především showman, tanečník, choreograf, režisér, spisovatel, autor písní, producent, bavič, zpěvák, umělec videí, herec a tak dále. Prostý akt oblékání byl divadelní produkcí. Nikdy vlastně nebyl mimo pódium. Nikdy nebyl ve stavu, že by nepracoval.

Jako vrchol toho všeho byla jeho prací na plný úvazek filantropie, což pro něj bylo dokonce ještě důležitější než jeho hudba. Nikdy nepřestal dávat.

Přiznávám, že tu jsou další aspekty Jacksonova fenoménu, které mě zajímají tak moc, jako on sám. Fascinuje mě intenzita jeho vlivu. Od jednoho moře k druhému, odevšad, davy zpívají, truchlí, tančí. Uzdravují. Byl tak zlomený kvůli tomu, kolik naší vlastní bolesti si vzal na sebe? Jackson vnikl k mému duchu přes mojí skeptickou stránku, přes mou racionalitu. A nejsem jediná, kdo to cítí. Je to pronikavé.

Jacksonova důležitost znamená také to, že všechny zvyky podomních pobchodníků, podnikavců a šarlatánů vyšli z ničeho. Je to cirkus. Laciné pozlátko řinčící na klíčích komerce bylo od prvního dne neoblomné. (Jackson sám vzal komerčnost jeho vlastní společnosti jako svůj standard úspěchu, zdrcen, jestliže prodej byl v pouhých milionech, protože potřeboval empirická čísla a statistiky, aby cítil, že plně žil ve schopnostech a svých předchozích snahách.) Tato realita měla mnoho nešťastných aspektů, ale také prospěch v každém aspektu ekonomiky po celém světě, v Jacksonově životě i jeho smrti. Thriller zachránil hudební průmysl z pádu a smutné je, že při své smrti to (MJ) udělal znovu. Jeho impérium pomohlo zaměstnat miliony lidí po celé světě, ať už to byla oblast výroby, micro vydavatelství jako je toto, tance, choreografie, zvuku, produkce, make-upu, výkonného průmyslu, pilotů, dále pak stylisté, kostyméři, maskéři, autoři písní apod. Je tu dokonce celá oblast napodobovatelů Michale Jacksona!

Ale přes tuto komerčnost to všechno zvláštně přesahuje materialismus, aby to dosáhlo k srdcím více lidí. Lidé po tisících omdlévají, po milionech se zamilovávají, otevírají svá srdce a domovy ve jménu Michaela Jacksona, nachází víru k tvorbě, čelí svým strachům, společně truchlí, spojují se, aby pomohli chudým, jsou schopní vidět jeho ducha, sní o něm, mluví o něm, jako kdyby to byl posel a anděl. Jen pár lidí bylo takových. Život, práce a duch Michaela Jacksona se nějak dotkli milionů duší a podnítili je. Tato sbírka ukazuje hloubu a intenzitu emocionální reakce na Michaela Jacksona. Obyčejní fanoušci mají svá srdce na dlani, aby svými vlastními slovy vyjádřili svou zkušenost s Michaelem Jackosonem.

S láskou Lorette C. Luzajic

 

 

"Michael Jackson vystoupal na oběžnou dráhu a nikdy neklesnul."

Berry Gordy

 

 

Když Michael tančil

 

Když Michael tančil, byl hudbou v pohybu,

melodie proudící jeho bytostí

Pohybujíce se v rytmu s Božím orchestrem,

ten muž byl tapisérií půvabu a duše

 

Když Michael tančil, našim očím se dostalo daru

vášně, krásy a lásky

náhle i zlosti a neústupnosti

uzavřené ve výrazu tvé tváře smyslnosti a touhy

 

Když Michael tančil, zírali jsme na jeho chodidla,

koupali se ve třpytu, rtuti... nemrkej

uteče ti otočka, kop, klouzání...

a my přemýšlíme o tom, proč Bůh stvořil palce

 

Když Michael tančil, viděli jste světlo?

Svítilo skrze něj a zdobilo pódium

Paže do široka zozpřažené, objímajíce nás všechny

vítajíce... sdíleli jsme jeho radost

 

Když Michael tančil, viděli jsme takovou lehkost

tělo a duše jako jedno

Jeho klobouk stažený do čela, kousek tance

zamaskoval obětavost a práci

 

Když Michael tančil, cítili jste radost?

Chlapce uvnitř muže a muže v naší době

A potom jeho ruce, kouzlo malíře

který nás nakreslí a navždy vyleptá do paměti

 

Když Michael tančil, byl vánoční ráno

a dárek, který ohromuje a vzrušuje

Jedinečný a výjimečný, přesně jako ten muž

Bože, milovala jsem sledovat Michaela, jak tančí

 

Lauren Trainor

 

 

Kdo je ten člověk?

 

Moje první povědomí o Michaelu Jacksonovi bylo v roce 1969. Manžel tenkrát jednoho dne přišel domů a řekl: "Musíš slyšet zpívat to dítě. Je mu jen 11 let!" Ten chlapec byl radostný, nakažlivý a charismatický. Jeho talent byl rozhodně jedinečný a zvláštní, vážně docela zarážející. Pomyslela jsem si, "Kdo je ten chlapec?"

O čtyřicet let později ten samý chlapec odešel. Michael mě doprovázel po všechny ty roky; jeho hudba a tanec, problémy a tajemství. Zpravodajství o něm bylo rozsáhlé a Michael byl opět všude. Staré otázky, pochybnosti a okouzlení znovu vypluli na povrch a já měla nutkání k tomu, abych pro sebe vyřešila otázku, která teď zněla. "Kdo je ten člověk?"

Ve své cestě skrze stará i novější videa, rozhovory, slova písní, množství knih, film, který byl ve své prostotě mocný a ve vzpomínkách těch, kteří ho znali, ve mně jeden útržek pásky vymazal jakoukoli pochybnost.

Michael měl výrazné, obrovské ruce a já byla svědkem jeho jemného uctivého doteku malého dítěte a v ten okamžik jsem věděla, že by nikdy neublížil. Nikomu.

V ten okamžik jsem se zamilovala a zároveň jsem plakala. Je složité pochopit, proč smrt toho jednoho muže roztrhla mé srdce dokořán. Byl to a je hluboký pocit ztráty... muže, kterého jsem neznala. Zjistila jsem, že jsem velmi ochranářská a urputná v obhajobě jeho samého a jeho odkazu. Slíbila jsem Michaelovi, že budu neúnavná ve svých snahách očistit stín a pochyby obklopující ho od těch, kteří nevidí; kteří se sami sebe neptají, "Kdo je ten člověk?"

Ten zármutek trval měsíce a byl rozsáhlejší, než bych kdy očekávala. I dnes ho stále cítím, více než rok po jeho smrti. Bolest ze ztráty celoživotního humanitariána a správce planety, kterou sdílíme; ze ztráty muže, se kterým lidstvo kolektivně špatně zacházelo; ze ztáty muže, který byl milující a pozorný otec a z jeho dětí, kteří ztratili takovou lásku; bolest za děti světa, které ztratily svého nejslavnějšího a nejobětavějšího zastánce, umělce, který miloval své umění a zdokonalil svůj talent, kterým ho požehnal Bůh; a pro nevinnou, půvabnou, laskavou a štědrou duši, která žila svůj život proto, aby ostatním dávala radost a lásku.

Michael je pro mě tohle všechno. Jsem si vědoma jeho duchovní podstaty. Globální reakce na jeho smrt je příliš mohutná a silná, než aby to bylo něco jiného než jakési probuzení; ohromující procitnutí, že snad byl vedením Stvořitelovy lásky, zabalené v požehnaném talentu, který byl nabídnut všem.

Michael řekl, že svou duši vložil do své práce. Vidíte dnes tu radost ve tvářích dětí, když cítí vibrace hudby?

Přebývá tam ten nakažlivý malý chlapec, krásný mladý muž a půvabný dospělý umělec. Teď znám Michaela a znám odpověď na svou otázku, "Kdo je ten člověk?"

Teď znám Michaela. A miluji ho víc.

Napsáno s respektem, ctí a láskou k Michaelu Jacksonovi.

Lauren Trainor

 

 

"Michael byl největší hvězdou na Zemi. ... Cítili jsme, že tu byl. ... Přiměl vás věřit v sebe sama."

Queen Latifah

 

 

Tanec nového snu

 

Když jsem padala, byl jsi tu

Houpal jsi mě v něžné náruči naděje

Šeptal jsi, dítě, miluji tě

Tam, kde jsem dlela, jsem byla cokoliv, jen ne v bezpečí

Tam, kde jsem byla, jsem neznala žádnou lásku

Tam, kde jsem dlela, byla válka

Šváby a zbraně a prázdné kelímky

A prázdná matka

Která na podlaze v kuchyni shání na všech čtyřech crack

Dítě, upustila jsem dítě, říkala

A já říkala: nejsem tvoje dítě, jasný?

A moje sestra mě odvedla pryč, odsunula popelníky z gauče

A práskla mnou před TV a řekla, ať jsem zticha

Ať teď mámu nerozčiluju a dala zvuk nahlas

Aby přehlušila zvuky z ulice pod námi

Zvuky z chodeb, křik,

Zvuk dopravní zácpy a maminčina pláče

A křik jejího přítele

A byl jsi to ty, kdo tam byl, když jsem padala,

Když jsem se potichu bála, bála jsem se slz

Ty jsi tu byl, tančil jsi, přinášel jsi světlo,

Přímo do nejtemnějších chodeb Chicaga

Trénovala jsem s tebou, s "Thrillerem" jsem se zkoušela postavit netvorům

A zkoušela jsem říkat "Beat It" do temnoty

Tančila jsem a zpívala, tančila a zpívala, tančila a zpívala

Cítila jsem tvou lásku

Vytančila jsem z toho všeho

A už se nikdy nepodívala zpátky

 

Rhonda La Dawn Jackson

 

 

"Vím, že se lidé dívali na Michaela a mysleli si, že je divný, ale pro mě byl fascinující. Byl to ten nejvíce inspirativní člověk v mém životě. Jeho snem bylo vyléčit všechny nemocné děti na světě. Když jsem namítl: ´Není to nemožné?´ rozplakal se. Byl velmi citlivý vůči věcem, které se ho nějakým způsobem dotkli. Myslím, že musíte řít, že to byl čistý nevinný člověk ve světě, který už tak nevinný nebyl."

Brett Ratner

 

 

Poselství žije dál

 

Když jsem vyrůstala, nebyla jsem fanynkou Michaela Jacksona. Rozhodně jsem oceňovala jeho hudbu a vzpomínám si, že jsem jako dítě sledovala a milovala "Moonwalkera," ale hodně mě tenkrát zajímala vážná hudba a v době dospívání pak ještě více.

Jasně si vzpomínám, že v roce 1993, když se všude hovořilo o jeho obvinění, jsem tomu nevěřila, ale to je tak nějak všechno, na co si vzpomínám. Později, v roce 2005, kdy se události v Santa Barbaře zdály být vzálené - a upřímně, příliš velké na to se s nimi zabývat - byl můj život mnohem komplikovanější.

Stejně jako pro spoustu dalších lidí to byla událost Michaelovi smrti, která mě mnou otřásla a vnesla do povědomí s čím tento muž musel zápasit, když byl naživu. Byla to intenzita mé vlastní reakce, která mě přivedla na mou vlastní osobní cestu objevování toho, kdo Michael Jackson byl a o čem byl. Po více než jednom roce intenzivního pátrání jsem stále na cestě.

Pro mě je přispění Michaela Jacksona téhle planetě a lidem na ní nesmírně - dalekosáhle přesahující jeho kariéru - rozsáhlé. Realitou je, že Michael Jackson je jedním ze světově nejméně oslavovaných humanitariánů. Během svého života však účinně a hluboce inspiroval, dával a pomáhal bezpočtu lidem. Byl zastáncem blaha a práv dětí a mladých lidí, chtěl, aby měli dětství bez zanedbávání, nemocí, násilí, utrpení a předsudků - činil tak ze skutečného soucitu a nesobeckosti.

Drsnější aspekty Michaelova života; směrování otřesných sil využívání proti němu a způsoby, jakými média korumpovala a zkreslovala jeho poselství globální lásky a vnitřní změny, zůstávají v jeho životě (i smrti) obrovským problémem. A právě ve tváři tohoto využívání je jeho závazek k tomuto poselství dokonce více neuvěřitelný.

Ten závazek je živou částí odkazu Michaela Jacksona.

Z jeho veřejné činnosti, slov a způsobu, jak žil, je jasné, že Michaelovi záleželo na tom, jak se k sobě lidé chovají, jak naslouchají, jak spolu mluví a jak se o sebe starají. Jak opatrujeme ty okolo nás, nejen naše vlastní děti, ale všechny děti. Jestli si vybereme zapojit se v pomoci těm, kteří jsou zranitelní, odmítaní, zoufalí, poškozovaní, opovrhovaní nebo trpí. A jak tato naše propojenost odráží naší touhu po tom zanechat stopu toho, co to znamená být skutečný člověk - a být lidský - opatrovník této planety.

Michael také řekl, že cítí, že hudba slouží hlubšímu účelu. Že totiž sjednocuje lidi a ukazuje jim, že když se jich dotýká hudba, mohou se dotknout té nejopravdivější a nejuniverzálnější části sebe sama. To je podstatou, hudba je částí velkolepějšího plánu. Michael se dotýkal liských srdcí - a dle mého názoru v tom velkolepě uspěl.

Během roku po Michaelově smrti jsem mluvila s mnoha slušnými, inteligentními, pracující, obyčejnými lidmi, kteří byli ohromeni svou vlastní reakcí na jeho odchod. To je důvod, proč 25. června vybuchl hluboký hněv a zármutek - a proč stále pokračuje.

Otázkou je, co s tím uděláme. Co se můžeme naučit? Může být rozhořčení změněno v něco hodnotného - něco, co respektuje a ctí to, čeho Michael Jackson dosáhl, co podstoupil a co nám dal?

Myslím, že může.

V srdcích a myslích tisíců, ne-li milionů lidí, vytryskl nový duch aktivismu. Naše děti, naše školy, náš právní systém, naše média a naše vize nás samých nutně potřebují pozornost a změnu. Nálepky, kterými sami sebe i ostatní omezujeme, naše uspokojení nad korupcí, kterou denně vidíme okolo nás a možná i pocit neschopnosti cokoliv udělat. Smrt Michaela Jacksona přinesla pozornost ke všem těmto a dalším záležitostem. Lidé tím byli pohnuti a stále se vyjadřují svůj individuální podíl na změně.

Takhle se obhajoba představuje sama.

Osobně si myslím, že stezka obhajoby se zformovala okolo psaní. Okolo komunikace, důstojné a věcně správné, ve skutečném rozsahu nespravedlnosti, které Michael Jackson čelil, když žil. Mnoho lidí takto píše - Deborah Kunesh, Rev. Barbara Kaufmann, Charles Thompson, The Floacist, Aphrodite Jones, Thomas Mesereau, The 500, Vindicate MJ a spousta dalších.

Pro ty, kterým na Michaelu Jacksonovi záleží, znamená obhajoba uskutečňování změny - jakkoliv velké, jakkoliv malé. Dělání toho, co k vám přirozeně přijde a použití těchto darů - ať jsou jakékoliv - ke změně toho, co potřebuje změnit; ctíme tak jeho poselství i nás samotné.

Michael Jackson byl neobyčejný muž. Věřím, že časem to bude pochopeno ve větší míře. Do té doby je naším úkolem jako obhájců, trpělivě, moudře a důsledně oslovovat a být částí procesu vzělávání, informování a sdílení toho, co známe jakto fakta, s těmi, kteří stále věří vytvořeným lžím o Michaelu Jacksonovi, které ve společnosti neustále existují. 

Jeden velký muž kdysi řekl: "Nezasloužené utrpení je spásné."

Doufám, že to je pravda.

Deborah Ffrench 

 

 

"Jsem zraněný. Ale slavím jeho život a jeho hudbu. Tančím a pláču a tančím na veřejnosti... Pokaždé, když se cítím smutný, přijde některá z jeho písní a já se prostě naplním štěstím a začnu zpívat a usmívat se."

Lupe Fiasco

 

 

Neplač pro mě

 

Neplač pro mě; na tomle světě není dost slz. Usuš je; jdi tam, kde se trápíš a modlíš se za uzdravení. Jdi na místa, kterých se bojíš a najdi odvahu. Jdi na místa, kde prší zklamání a najdi přijetí.

Neplač pro mě; na tomhle světě není dost slz. Namísto toho se směj, usmívej se a rozšiřuj úsměv po tvém městě. Vezmi svůj úsměv k těm, kteří jsou osamělí a poděl se o něj. Ať je smích tvůj cíl.

Neplač pro mě; na tomhle světě není dost slz. Nasmísto toho si vezmi mou hudbu a vytvoř své vlastní písně. Tanči, když se nikdo nedívá. Tanči, když se všichni dívají. Zpívej a nebo si vezmi zaprášené cello a nalaď jeho suché struny. Děj hudbu dětem, které žádnou namají.

Neplač pro mě; na tomhle světě není dost slz. Namísto toho buď pošetilý. Hraj si v převlecích. Bav své děti a sousedy. Buď barvitý. Buď tvořivý. Maluj, fotografuj. Nauč se něčemu novému. Nauč někoho novou dovednost.

Neplač pro mě; na tomhle světě není dost slz. Není tu dost těch, kteří se objímají; udělej své poslání z milování. Zapoměň na dřívější rozhořčení. Vymaž je objetím. Souhlas s nesouhlasem. Miluj zlomené; miluj ty, kteří neví jak. Život je krátký; zapoměň na rozpory, které zraňují tvou harmonii. I když nemůžeš odpustit, přesto odpusť. Přijmi to, že ne každý je schopný napravit své chyby, nebo vidět s láskou. Dívej se za ně.

Neplač pro mě; na tomhle světě není dost slz.

Lorette C. Luzajic

 

 

"Je takovou inspirací a pozoruhodným člověkem... Nějak mě fascinuje smrt a úmrtí celebrit, když sleduji tyhle velice ikonické a úžadné lidi, které jsem obdivovala, jak byli zničeni, ať už se zničili sami nebo je zničila média."

Lady GaGa

 

 

Být jako Mike

 

Takové klišé, vážně... teď to vím... stejně jako tolik ostatních, brala jsem Michaela Jacksona a jeho génia jako samozřejmost, dokud žil... víte, narodila jsem se v roce 1958, stejně jako Mike... jsem o pár měsíců starší a on zemřel nedlouho poté, co mi bylo 51...důvod, proč je tohle na mém příběhu důležité je to, že Michael byl na Zemi úplně stejně dlouho jako já... ale dopad tohoto faktu se pro mě stal významným až o půl století později...

Když mi bylo 10, byla jsem malá bílá holka z malého města na pobřeží státu Washington a byla jsem tak daleko od Gary, Indiany, Motownu a života malého 10ti letého černého chlapce jménem Michael Jackson, jak jsem jen mohla být... ale vzpomínám si, že jsem se mohla vytančit ze svých malých ponožek na párty se svými kamarádkami, když jsme alternovaly "ABC" od Jackson 5 a "One Bad Apple" od The Osmonds stále dokola, dokud jsme nepadly vyčerpáním... a když jsme se probudily, snědly jsme velkou snídani a když sluneční světlo zasvítilo okny, začaly jsme nanovo...Michael si mě tenkrát na chvíli našel, ale pak jsem ho ztratila, dokud jsem koncem 70. let nešla na kolej, což si s láskou pamatuji jako éru diska... "Off The Wall" mě silně udeřilo a "Thriller" následoval... Stále na mě hodně působil, ale potom jsem se vdala a založila rodinu... zbytek jeho alb nějak uhnul z mého radaru, když se mi během 14ti let narodilo pět dětí... a tehdy, z mě neznámých důvodů, jsem se stala klasickým klišé Michaela Jacksona... ztratila jsem ho... nakoupila jsem všechno, čím mě média krmila o jeho výstřednostech a dokonce i o jeho předpokládaných "zločinech"... smála jsem se těm nechutným vtipům o Jackovi... děsila jsem se nelichotivých fotek, na kterých byli jeho plastické operace pokřivené... Vzpomínám si, jak jsem stála před TV a sledovala ho s policií v Santa Barbaře, jistá si tím, že prostě MUSÍ být vinný... a jak mi bylo špatně z toho, že takový hudební fenomén se stal takovouhle karikaturou jeho dřívější velkoleposti... Teď vidím, co to se mnou dělá... ale tenkrát? Neměla jsem tušení.

25. června 2009... poslouchám zprávy... jsem doslova V ŠOKU nad tím, jak silně mě to udeřilo... Vzpmínám si, že jsem několika lidem říkala :"Je divné žít ve světě bez Michaela Jacksona."... a klišé pokračuje... Začínám s YouTube (což je, mimochodem, pro mě nové)... brzy se v tomhle a v "googlování" stanu expertem a lovím další a další webové stránky, jak jsem stále více a více přitahována ke všemu, co má spojitost s Michaelem... více a více překvapená tím, co o něm zjištuji... o Skutečném Michaelu Jacksonovi... a co nalézám o sobě... otevřela jsem dveře.

7. července 2009... Michaelův memoriál... od té doby bylo dopředu jasné, že teď zůstanu sedět před počítačem... což bylo možné díky tomu, že jsem byla v polovině mého šesti měsíčního volna z práce... byl to pro mě ale zranitelný čas, protože jsem nevěděla, jestli mě zase zavolají zpět do práce... možná to byl faktor toho, co se dělo v mém životě... můj osobní život nebyl v pořádku a já ani pořádně nevěděla proč... ale Michael mě znovu našel... pořád jsem neměla potuchy, co z toho vzejde... když jsem sledovala jeho obřad, otevřeně jsem plakala... ne jen pro něj... plakala jsem pro sebe... Zjistila jsem, jak hrozná jsem byla... Úplně jsem se za sebe styděla... ale začala jsem se nechat zalévat Michaelovou krásou a láskou... nejistá tím, co to pro mě všechno bude znamenat, jsem směle vkročila do dveří, které jsem otevřela ten den, kdy zemřel.

1. listopadu 2009... den, kdy jsem poprvé viděla "This Is It"... několik měsíců od smrti Michaela jsem ve své horlivosti uchovat naživu tento vřelý pocit ve svém srdci ani trochu nepolevila... ale nic, NIC mě nepřipravilo na to, jaký bude mít tenhle film dopad na můj život... Po deseti minutách má pravá ruka spočinula na srdci a druhá ruka otírala slzy... takhle zůstali po celou dobu trvání filmu... Když jsem opouštěla kino, měla jsem pocit, jako by se mé DNA změnilo... Nebyla jsem ten samý člověk, který o několik hodin dříve do kina vcházel... a co se týče dveří, kterými jsem prošla v červenci? Zabouchla jsem je za sebou a nehodlala jsem se nikdy podívat zpět...

Pocit naděje obnovil mou duši. Cítila jsem se požehnaná. Měla jsem pocit, jako když jsem neviděla pouze génia, ale vizi lidskosti, kterou jsem nikdy předtím neviděla. Jedním slovem, cítila jsem se šťastná... poprvé po dlouhé době jsem byla v pohodě... když jsem sledovala oslavu jeho života a talentu, už jsem pro něj netruchlila. Místo toho jsem slyšela, že mě volá... cílila jsem se Vyvolená. Co ale osoba, chterá se cítí být Vyvolená Michaelem dělá? Stále jsem neměla ani potuchu o tom, co přichází.

Blížily se svátky. Má rodina se zeptala, co chci k Vánocům... vše, o co jsem požádala, byli věci spojené s Michaelem... knihy, cd, dvd... má nejstarší dcera mi dala nádhernou krabici obalenou tkaninou, která se perfektně hodila na dárky, které jsem dostala... nebylo to úmyslné, ale obal na krabici byl černobílý (Black and White).

Ještě před tím se mi v polovině prosince stalo něco opravdu neobvyklého. Byla jsem v knihkupectví... jsem si jistá, že jsem si prohlížela jejich sbírku knih o MJ... a když jsem vycházela z obchodu, v tu ránu u mě žebral bezdomovec... normálně - stydím se to přiznat - ani na moment neuvažuju o tom, že bych se zastavila a něco mu dala... začala jsem jít po chodníku a tak šíleně jak vím, že to bude vypadat... uslyšela jsem ve své hlavě Michaelův hlas... řekl, "Stůj! Vrať se ! Dej mu něco!"... Zastavila jsem se, zaražená tím, co se dělo... takové věci se mi prostě nastávají!

Zavrtěla jsem hlavou a otevřela peněženku... byla tu desetidolarová bankovka a dvoudolarová... peněz mám vždy málo... Přicházeli Vánoce... mám velkou rodinu, pro kterou musím dát Vánoce dohromady... pokračovala sjem v chůzi... asi o deset stop dále jsem ve své hlavě opět uslyšela Michaelův hlas... hlasitější, naléhavější, důraznější, "Stůj! Vrať se! On nemá nic! Máš mnohem více než on!" Otočila jsem se a témeř jsem cítila, jako by mě tlačil do zad... Myslela jsme si, "OK, tak mu dám ty dva dolary a deset si nechá  pro sebe," ale když jsem k němu přišla, poprvé jsem si ho vlastně prohlédla... vůbec nebyl tak starý... možná mu bylo 30... přesto vypadal hodně vyčerpaně... nebyl zdrogovaný nebo opilý... jen zoufalý... Přišla jsem přímo k němu a než jsem si to uvědomila, řekla jsem, "Veselé Vánoce... od Michaela Jacksona!" a vysypala mu obsah své peněženky do dlaní... Celých 12 dolarů a také všechny drobné!... podíval se na peníze ve svých rukou a viděla jsem, že zpracovává to, co jsem právě řekla... podíval se zpátky na mě a naše oči se setkali... kdybyste jen mohli vidět pohled, který na mě upřel... on věděl, věděl, co jsem myslela, pořádně se na mě usmál a popřál mi veselé Vánoce a hojně mi děkoval... když jsem odcházela, abych byla naprosto upřímná, měla jsem pocit, jako by se mé nohy nedotýkaly země... a byl to zřejmě ten nejlepší pocit, který jsem za celé vánoční období měla.

Teď jsem zjistila, co to znamená být "vybraný" Michaelem... znamená to hledat způsoby, jak pozitivně ovlivnit ostatní... dokonce i tím nejnepatrnějším způsobem... ale tak často, jak jen mohu... ale jak se to opravdu děje? No, pro začátek se snažím více plánovat. Pokouším se vědomě myslet na okamžiky, které nazývám Michaelovy momenty... například když jsem v obchodě u pokladny a zeptají se mě, jestli chci dát část ze svého účtu na charitu, vždy řeknu ano a na místo podpisu napíšu Michaelovo jméno, ne své... protože jsem zjistila, že když v Michaelově jméně vykonávám své Denní akty dobroty, nejen že mírním své předešlé soudy o jeho osobě, ale také postupně pomáhám očišťovat jeho jméno, které bylo médii, světem a dřívě i mnou tak kompletně a nespravedlivě pomluveno.

Zastavuju teď na konci ramp a dávám peníze nějak poznamenaným lidem... vždy s úsměvem... vždy při tom vyvolávám Michaelovo jméno... je to tak krásný pocit a je pro mě mnohem cennější než jakákoliv částka, kterou dávám pryč... u vstupu do kostela máme knihu, kam každý může napsat jméno toho, za koho si přejeme modlitby... během mše se přináší k oltáři a nabízí se Bohu... Modlitba se potom říká ve jménu celé farnosti... všichni se modlíme za každého v té knize... a já tam Michaelovo jménu píšu každý týden... farnost nemá poněntí, že se kolektivně modlí za Michaela Jacksona a to je pro mě nejlepší část týdne!

Celým svým srdcem věřím, že Michael Jackson nebyl pouze krásný dar od Boha, ale zřejmě také Jeho posel... Bůh dal Michaelovi více talentu, soucitu a lásky než možná komukoliv před ním nebo po něm... a umístil ho do světa v perfektní čas, kdy technologie ovlivnila zeměkouli jako nikdy dřív... a pro tohle tu byl důvod... Michaelův život měl přitáhnout naši pozornost, ukázat nám příkladem, který se Michael vždy pokoušel dávat, velikost lidskosti... a v Michaelově pronásledování ostaními, hloubkou nelidskosti... věřím, že Michael Jackson byl opravdu hudební prorok... Musíme se učit lekcemi jeho života, aplikovat je do našich, vždy se snažit být nejlepší, jakými můžeme být... usilovat o dokonalost... těžce pracovat... vážit sei rodiny a přátel... nesoudit... jinými slovy, být jako Mike.

Bridget Rowley

 

 

"Co jsem na práci s Michaelem Jacksonem milovala nejvíce, bylo to, že byl ke každému milý. Byl laskavý k obsluze výtahu, ke strážcům i k vedoucím muzea. Když skončilo natáčení, ujistil se, že poděkoval každému v okolí.  Byl velkorysý a laskavý. Cítili se jím někteří lidé zastrašeni? Nevím, zda-li to je to správné slovo. Spíše si myslím, že lidé byli uchváceni. Někteří se štípali v ohromení nad tím, že jsou skutečně v přítomnosti Krále popu."

Harriette Cole

 

 

Láska, která trvala dvacet let: Má HIStorie s Michaelem Jacksonem

 

Kéž bych si pamatovala přesný okamžik, kdy Michael Jackson vstoupil do mého povědomí. I když mi byli tři roky, věděla jsem, že to je někdo výjimečný a od té doby jsem ho milovala. Mé vzpomínky z té doby jsou trochu rozmazané, ale zřetelně si vzpomínám, že jsem do školky chtěla nosit přesnou repliku ´Bad´. Nejvíce jsem se k tomuto cíli přiblížila vlastnictvím páru mokasínů. Také si vzpomínám na vzrušení, když jsem během oslavy svým 4. (možná 5.) narozenin dostala ´Moonwalkera´. Pamatuju si, že jsem ho okamžitě strčila do přehrávače a bylo mi jedno, jestli se lidé okolo budou dívat se mnou nebo ne. Někteří se dívali.

Během těchto let, před kontroverzemi, jsem volně sdílela svou lásku k Michaelovi s každým, kdo mi přišel do cesty. Má rodina o mých citech dobře věděla, ale jsem si naprosto jistá, že jsem je občas překvapila nápadem, že budeme sledovat Michaelova hudební videa nebo jeho koncert z ´Dangerous´. Někteří z mých přátel tomu nápadu odolávali, ale jsem si jistá, že na konci si užívali.

Když jsem byla starší, zajímala jsem se o Michaela Jacksona více jako o člověka než jako o performera. Když se v roce 1992 vysílal minisérie ´The Jacksons: An American Dream´, byla jsem tím posedlá. Dodnes s kamarádkou dokážeme citovat a zahrát několik scén z tohoto filmu. Mezi touto minisérií a jeho rozhovorem s Oprah jsem začínala chápat a vážit si toho, kdo Michael byl. Jak všichni víme, děti mají dar vidět věci z jiné perspektivy než dospělí. Moje láska a empatie pro Michaela byli ryzí a nepřefiltrované cynismem dospělých a šílenými pomluvami.

Během jeho obvinění v roce 1993 mi bylo 8 let a ve své víře v Micahela jsem bylka pevná. Začala jsem ho velice ochraňovat. Jiná fanynka to nejlépe vyjádřila na svém blogu: ´Michaelův jediný zločin byl ten, že to byl dospělý s nevinným duchem.´ Stále je pro mě těžké vysvětlit, proč jsem v něj tolik věřila. Pro mě měl Michael srdce na dlani. A jeho srdce mi řeklo, že je nevinný.

O dva roky později se Michaelova role v mém žiovotě stala významnější. Můj otec zemřel na rakovinu střev a Michael se stal mým záchranným lanem. Zbláznila jsem se do něj. Koupila jsem každou knihu, kterou jsem o něm objevila, a chtěla jsem všechny jeho CD (kupodivu jsem do té doby neměla nic kromě ´Dangerous´). Vždy, když jsem někam jela, brala jsem si sebou své oblíbené knihy o něm a jeho videa a CD.  

Mé první narozeniny bez táty byly zvláštní. Máma mě překvapila sedmi zarámovanými obrázky Michaela, které potají koupila, když jsme byly na dovolené v Kalifornii. Ty obrázky zůstaly v mé ložnici až do doby před pár lety, kdy jsem se rozhodla svůj pokoj předělat. Od jeho smrti mám ve svém pokoji nové zarámované obrázky. A ty od mé mámy jsou na knihovně v hale. 

Během let byla reputace Michaela bita a já byla ve svým citech k němu tišší. Má láska nikdy neochabla, ale nechtěla jsem dát šanci negativním reakcím od nových lidí v mém životě. V roce 2004 jsem byla ohromená mediálním pokrytím soudního procesu. Prožívala jsem těžký rok nováčka na vysoké a připouštím, že jsem se na Michaela trochu zlobila. Říkala jsem si: ´Jak jsi mohl nechat ty lidi, aby ti tohle znovu udělali?´ Má zlost pramenila ze strachu. Bála jsem se o něm a nevěřila jsem ´faktům´ z médií. Není třeba říct, že když padl verdikt, opravdu se mi ulevilo.

O 25. červnu 2009 toho nechci moc říkat. Je příliš bolestné vzpomínat na ten den a na následující týdny. Řekněme jen, že když Michael vydechl naposledy, velká část mě odešla spolu s ním. Teď, když myslím na můj nezájem o Michaelovy aktivity v jeho posledních čtyřech letech, cítím hodně viny. Mám pocit, že jsem ho opustila, když mě potřeboval. Cítím, že jsem měla něco udělat, více ho podporovat. Nedávala jsem moc pozor dokonce ani když procházel svou bitvou se SONY. Co se se mnou stalo?Proč jsem si myslela, že bude vždy v pořádku?

Až při jeho smrti jsem znovu objevila proč a jak moc jsem ho milovala. I jeho hudbu teď prožívám jinak. Někdy si zavřu oči nechám melodii a slova proudit skrze mne. Tehdy slyším a cítím, jaký Michael byl. Jak řekl, spojil svou duši se svou hudbou.

Stejně jako v jakémkoli vztahu, láska prochází různými stádii a proměnami, k lepšímu nebo k horšímu. Ačkoliv byla doba, kdy jsem ho brala za samozřejmého a předpokládala sjem, že tu bude pořád, nikdy jsem ho a jeho hudbu nepřestala milovat. Dnes je má láska silnější než kdy dřív. Díky internetu a lidem, kteří se konečně rozhodli hovořit o skutečném Michaelu Jacksonovi, respektuji tohohle úžasného, šlechetného a krásného muže ještě víc.

Má historie s Michaelem je dlouhá a místy komplikovaná. Povětšinou je ale naplněna LÁSKOU. Tolik jí dal ostatním a stejně si zasloužil na oplátku. Když mi byli tři roky, získal si mé srdce a bude ho mít vždy.

Alicia Newkirk

 

 

"Díky za všechno, Miku."

Kanye West

 

(Pokračování)