Tanec, vystupování

 

"Vědomí vyjadřuje samo sebe skrze tvoření. Svět, ve kterém žijeme, je tanec stvořitele. Tanečníci přichází a odchází jako mrknutí oka, ale tanec žije dál. Častokrát, když tančím, cítím se dotčen něčím posvátným. V těchno chvílích cítím, že se můj duch vznese a stane se jednotný se vším, co existuje. Stávám se hvězdami a měsícem. Stávám se milencem i milovaným. Stávám se vítězem i vítězstvím. Stávám se pánem i otrokem. Stávám se zpěvákem i písní. Stávám se vědoucím i poznaným. Tančím dále a... to je ten nekonečný tanec stvoření. Stvořitel a dílo splynou do jednoty radosti. Tančím dál a dál..., tančím, dokud zde nezůstane pouze... tanec." 

Michael Jackson ve své knize Dancing the Dream a v bookletu své desky Dangerous

  

 

"Fred Astaire mi jednou řekl: ´Michael Jackson neumí tančit, on je tanec.´"

Arnold Klein, Michaelův dermatolog

 

 

"Pohybující se tělo je umění. Tanec je skutečné vyjádření emocí pohyby těla. Je to úžasná věc, být na podlaze, ale cítit se přitom nevýslovně svobodný, doslova ve vyšších sférách a dělat co chcete... Je to únik, způsob jak se dostat pryč od všeho a jen pohybem těla nechat veškeré napětí a bolest vyjít ven.“

 Michael Jackson

 

 

„Když jej pozoruji tančit a zpívat, dotýká se mě to duchovně, pohybuje se to ve mně, něco jako Duch Svatý. Je to ale něco víc než hudba a tanec. Dokáže se dotknout tvé duše.“

Isiah Lord Thomas, prezident basketbalové operace pro New York Knicks v NBA

 

Rabín Schmuley: Bavíš se, když vystupuješ a děláš hudbu?

Michael Jackson: Ano, miluji to. Kdyby to nebyla zábava tak to nedělám. Dělám to, protože to opravdu miluji. Není větší slast, než tancovat a vystupovat. Je to jako oslava, když jsi zachycen na tom místě, kam jdou někteří vystupující, když splynou v jedno s hudbou, za jedno s publikem, je to jako být v tranzu, úplně tě to dostane. Začneš si hrát jeden na druhého a začneš vědět, kam se chystáš jít, dříve než tam dojdeš. Oni musí poznat, kam tím míříš a odpovědět. Je to jako hrát ping pong. Je to, jako když ptáci migrují a všichni ví, kam letět. Nebo jako ryby. Jsou telepaticky spojené, jsou na stejné dráze. To je, co se stane, když vystupuješ. Jsi za jedno s muzikou a tancem a muzika a ty jste v tom tranzu. A člověče, ty si je dostal. Máš je na dlani. Je to neuvěřitelné. Cítíš se proměněn.

Rabín Schmuley: Co je ta energie, která tě tam dostane? Je to božské?

Michael Jackson: Je to božské, je to čisté, je to zjevení, bez toho, aby to znělo duchovně nebo nábožensky, ale je to božská energie. Někteří lidé tomu říkají duše, jako kdyz duše vejde do místnosti. Někteří na to koukají skrz prsty. Náboženství na to někdy shlíží skrz prsty, protože se z toho snaží dělat něco démonického, je to kult, je to dábel. Ale to není, je to božské. Je to čistě božská energie. Cítíš boží světlo.

Rabín Schmuley: Zavíráš někdy oči a představuješ si sebe před sto tisíci milujících fanoušků? Pomáhá to?

 

 

 

Michael Jackson: Miluji zář a velkolepost všeho toho, že můžeš vládnout publiku a pocit z toho všeho. Moc to miluju. To je další skvělý pocit. Ale není to stejné jako létání. Nebo se jen rozhlížet po krásném panoramatu, které je tak malebné, že opravdu začneš plakat. Já pláču. Říkám: ´Děkuji ti´. Vidíš tu nejkrásnější oblohu, kde se mraky barví do oranžova a do fialova. Bože, to je tak krásné, že se začnu modlit. Svým způsobem si to duševně vyfotím, protože si to chci zapamatovat.

Rabín Schmuley: Jaká by to byla modlitba v takovýchto okamžicích?

Michael Jackson: Bože, tohle je tak krásné. Děkuji, že děláš nebe a zemi tak nádherným místem. Pokud to jini lidé nepoznají a neoceňují, já ano. Děkuji, hrozně moc ti děkuji.

Párkrát jsem někomu řekl: ´Podívej na tu nádhernou oblohu´ a oni: ´Yeah? Je to dobrý´ a já si říkám, že se mnou musí být něco špatné. Proč to já vidím a oni ne? Proč si toho cením a oni ne? 

Šel jsem do muzea v Paříži a přísahám ti, mí bodyguardi jsou svědky co se mi stalo, museli mě držet. Šíleně jsem se rozplakal a ta paní, co nás provázela, řekla: ´Co mu je?´ a oni řekli: ´To on je tak dojatý tím, co viděl´."

 

 

"Michael snad ani neměl ego, byl skromný a povětšinou i ostýchavý. Nechtěl abychom byli nervózní. Záleželo mu na tom, abychom naši energii přenesli do davu. Opravdu jsme si to užívali."

Orianti, kytaristka This Is It

 

Když se Michael Jackson objevil na pódiu, už to nebyl MJ, byl to bůh projevující se v éterické sféře.

 Keya Morgan,  publicista, který se s Michaelem znal

 

 

„Osobně mi připadal jako velice tichý, plachý a milý člověk a když jsem ho potom večer uviděla na koncertě, tak jsem nevěřila tomu, že to je ten samý člověk.“

Pracovnice pražského hotelu Intercontinental, kde byl MJ ubytovaný (1996)

 

 

Každý člověk má v sobě několik tváří a já nejsem výjimkou. Když jsem na veřejnosti, cítím se plachý a rezervovaný. Pochopitelně se cítím jinak mimo záběry kamer a mimo pohledy zírajících lidí. Mí přátelé a spolupracovníci vědí, že je také jiný Michael, kterého je mi zatěžko ukazovat v těch „veřejných situacích, ve kterých se často nacházím.

Když jsem na jevišti, je to úplně jiné. Když vystupuji, jsem někdo jiný. Totálně jeviště ovládám. O ničem nepřemýšlím. Prostě vím, co chci udělat, a to od okamžiku, kdy vystoupím na scénu. Každou minutu vystoupení si užívám. Na scéně jsem zcela uvolněný. Úplně uvolněný. Je to krásné.

I ve studiu se cítím v pohodě. Poznám, když je všechno v pořádku. Když není, vím, jak to do pořádku dát. Všechno musí být tak, jak to být má. A když to tak je, cítím naplnění, cítím se fajn.“

Michael Jackson ve své knize Moonwalk

 

 

"Cítím ducha celého publika dokonce ještě předtím, než vstoupím na pódium. A potom nastane magie..."

Michael Jackson

 

 

Otázka: Cítíš nějakou zvláštní energii, když vystupuješ; cítíš, že jsi napojen na vyšší zdroj? Protože mnoha lidem to tak připadá, když tě vidí vystupovat.

Michael Jackson: To je přesně ono, jsi napojen na vyšší zdroj a prostě jdeš s okamžikem a staneš se s ním jednotný, víš, energie (duch). Ne aby to znělo nábožně nebo tak, ale je to velmi duchovní... hodně jako náboženství a je to Boží dar a jsi na to prostě naladěný. Jsem poctěný, že se mi toho dostalo. A, uh, je to legrace, stát se zajedno s publikem. Je to jednota, víš?

Online audio chat (26. října 2001)

 

"Světlo, které vyzařoval na pódiu, bude dál žít v každém z nás, kteří ho viděli takového, jaký byl. Vždy bude velký učitel."
Ricky Martin

 

Michael Jackson:  Slyšel jsem, že buňky v těle se vlastně hýbou do rytmu hudby, kterou posloucháme. A bylo prokázáno, že různě reagují na hoboj, flétnu nebo basu. A děti se do rytmu fyzicky pohybují. Cítí to v těle.

Rabín Schmuley: Reakce dětí na hudbu se zdá být opravdu intuitivní. Objevuje se přirozeně. A zdá se, že ty sis ten přirozený pohyb udržel. Prostě se musíš hýbat.

Michael Jackson: Musím. Nemohu tomu pomoci. Slyším hrát hudbu a divím se, proč se nikdo jiný nehýbe. Mé tělo prostě musí. Skutečný tanečník je ten, kdo dokáže interpretovat zvuky, které slyší. Staneš se basou, staneš se bubnem, staneš se houslemi, hobojem. Myslím, že tohle všechno je vnitřní, ne vnější. Není to o přemýšlení. Proto když si tanečník začně počítat - jedna a dvě a tři - přemýšlí a to všechno by mělo zmizet. To, že počítají, jim vidíš na tváři. Tvůj výraz musí být v souladu s tím, co cítíš v těle. Prot já kolikrát nevím, kam jdu. Je to prostě improvizace. Vytváří se to samo. Přesto ale, když chceš vyjádřit sám sebe, prochází tvoje tělo peklem. Musíš být dost zanícený. 

 

 

„Při natáčení Beat It jsem poprvé zažila Michaela, jak opravdu vystupuje. Až dosud naše společná práce představovala ticho a intimnější prostředí při focení. To byl rok 1983. Michael byl extrémně plachý, laskavý a jemně mluvil.Naše první scéna se konala v páchnoucím hotelovém pokoji v Skid Row v Los Angeles. Kamery, světla i reproduktory byly napěchované do malého prostoru. Michaelova pozice byla nejprve ležet a pak sedět na hnusné posteli... Potom mu režisér Bob Giraldi nařídil, aby vstal, chodil a pak se upřeně podíval do objektivu kamery, který se nacházel v úzkém prostoru dveří...

Michael kývl hlavou v potvrzení, že byl připraven, a že chápe jeho pokyny. Playback začal. Hudba byla ohlušující a beat vibroval celým hotelem. Klesla bych na mé místo (údivem), kdyby tam k tomu byl prostor. Ten plachý kluk, kterého jsem znala po celé ty měsíce se náhle změnil v někoho, koho jsem nikdy předtím nepotkala. Ten pohled, jakým se podíval do kamery, sexy zavrčení, nic nedělal jako člověk, kterého jsem až dosud znala. Stal se hudbou.

To byla moje první lekce o tom, co to je býti skutečným umělcem. Byla jsem fascinována tou transformací. Jak se mohla něčí přirozenost takhle kompletně změnit? Když jsme o tom mluvili, tak mi to vysvětlil: ´To nejsem já.´ Řekl, že to byl Bůh, který skrz něho přichází.

To mě přivádí na cestu. Je to alespoň má cesta, ale možná byste rádi šli na chvíli po této cestě na procházku.
 

Echart Tolle řekl: ´Je třeba si uvědomit, že hlas v mé hlavě není to, co jsem já.´

Po mé zkušenosti s Michaelem, jsem si uvědomila, když jsem tvořila, ať už vlasy, make-up nebo líčení, když jsem využila svého daru, byla jsem ve stavu bytí, kdy jsem byla zcela přítomná a spojená s tím, co by se dalo nazvat Bůh (jako to Michael vysvětloval) nebo vesmír. Zažívám to nejblaženější, mírumilovné, ideální místo k bytí v tomto transformovaném stavu.

To vysvětluje, proč byl Michael klidnější na jevišti před tisícovkami lidí, než v každodenní realitě.

Zjistila jsem, že moje mysl, ´hlas v mé hlavě´ často stojí v cestě mé radosti.

Jaké to nádherné poznání (dar) mi Michael strčil do kapsy v tak mladém věku...“

Karen Faye, dlouholetá maskérka a přítelkyně

 

 

 "Bylo to dost vzrušující, cítit posluchače, vidět je a být tak vřele přivítán. Um, je to prostě neuvěřitelný pocit. Opravdu.  Jsou tu, aby tě podporovali, měli tě rádi a slyšeli své oblíbené písně a ty tam prostě stojíš a oni ti dávají najevo, jak moc tě zbožňují a je tam energie plná lásky, je to kouzelné. Přivádí mě to k slzám. Je to úžasné.

Být mimo pódium je pro mě těžké. Uh, být na pódiu... psaní hudby nebo poezie, pobyt na pódiu a sledování kreslených filmů jsou moje nejoblíbenější věci na celém světě. Um, to mě přivádí k životu. Miluju to. Inspiruje mě to k tomu, co dělám, víš?"

Michael Jackson, online audio chat (26.října 2001)

 

 

"Než jsem tohle vyfotila, chtěla jsem taneční fotografii. Zdráhal se tancovat tak, jako to dělá na pódiu do té doby, než jsem všechny v místnosti poprosila, aby odešli. Potom tančil 45 minut, bylo to neuvěřitelné. Úplně jsem propotila oblečení."

Annie Leibovitz, fotografka (1992) o fotce dole