O utrpení a soucitu 

"Michael má zvýšenou citlivost pro potřeby tohoto plačícího světa. Michael přináší tolik a tak moc, on sám je jedním z nejdrahocenějších zdrojů světa."

Steven Spielberg

 

"Jeho snem bylo vyléčit všechny nemocné děti na světě. Když jsem namítl: ´Není to nemožné?´ rozplakal se. Byl velmi citlivý vůči věcem, které se ho nějakým způsobem dotkli. Byl to čistý a nevinný člověk v tomto nečistém a vůbec ne nevinném světě."

Bret Rattner

 

„Pokud opravdu pochopíte Michaela, byl to nejnevinnější, nejvíce milující a nejsoucitnější člověk, jakého si dokážete představit. Byl příliš jemný pro tento svět."
Deepak Chopra, duchovní autor
 

 

“Byl tak opravdový, vřelý a starostlivý. Celou dobu, co jsem ho znal, tedy téměř 20 let, jsem ho nikdy neslyšel, že by na někoho zvýšil hlas. Nikdy. Byl to tak dobrý člověk. Strašně dobrý člověk.

Michael utratil třetinu z miliardy dolarů na pomoc dětem, platil za operace, stavěl nemocniční pavilony, sirotčince a tak dále a tak dále. Nikdy o těchto dobrých věcech nemluvil. Slyšeli jste je od lidí okolo něj...

Michael mi řekl: ´Všichni jsme na Zemi z nějakého důvodu. Já jsem tady, abych pomáhal dětem.´O tom byl celý jeho život. Do své smrti se nezměnil od chvíle, co jsem ho poznal. Když jsme se potkali, bylo mu 29. Michael měl neuvěřitelnou empatii, hlavně pro děti, které byly zraněné, nemocné a nebo zanedbávané. Lidé, kteří byli hladoví a neměli domov, byli vždy, po celý jeho život, v popředí jeho zájmu.” 

David Nordahl, malíř, v rozhovoru s Deborah Kunesh (Reflections Of The Dance)
 

"Má drahá matka mi jako velmi malému vštípila, abych dával zpět a jak jsem vyrůstal v Bohu (ve víře), věděl jsem, co mám dělal, jestliže věřím v Ježíše. Nenávidím, když vidím utrpení, nenávidím, když vidím lidi v tísni, a cítím, že Bůh mi dal dar a já ho musím zodpovědně použít tak, že budu vracet a budu to dělat dokud budu mít peníze nebo než mě dobrý Pán zavolá domů."...

Michael Jackson, 2008

Nemáš ponětí, jak je důležité, že děláš něco pro ostatní lidi. “
Michael Jackson k Jennifer Love Hewittové.

"Když měl během turné volný večer, šel do obchodu s hračkami a koupil deset těhlech a deset tamtěch a potom do nich celou noc dával baterky a ujišťoval se, že každá z nich funguje, takže je další den bude moci dát dětem v zákulisí. Jako kdyby měl málo starostí..."

Seth Riggs, Michaelův hlasový trenér

 

„Opravdu se chtěl setkat a povzbuzovat děti, které byly méně privilegované. Navštívil také děti, které byly v nemocnici. Už je to, že přišel, je rozveselilo. Někdy si sundal bundu a dal jim jí.“
John Isaac mluví o Michaelovi Jacksonovi

 

"Je to napořád a není to žádná senzace kvůli publicitě... Je to něco, co vychází přímo z mého srdce, protože se upřímně starám... Tu bolest cítíte už jen když slyšíte o něčem, co dávají v televizi nebo v rádiu... statistiky o dětech... miliony dětí umírají kvůli týrání či násilí, a nemusí to být. Jde o to něco dělat. Musíte jednat. Kdyby jeden člověk pomohl jednomu dítěti, udělal by tolik... A jde to udělat."

Michael Jackson
 

 

"Na turné Dangerous Michael navštěvoval sirotčince a dětské nemocnice. V každém městě, které jsme navštívili, jsme těm dětem přivezli hračky a bylo jasné, že Michael si přál, aby je všechny mohl adoptovat. Nezvládal vidět, jak dítě trpí. Mezi těmito návštěvami se Michael občas zhroutil pláčem, protože nemohl vydržet pohled na dítě, které má bolesti. (...)"

Frank Cascio, Michaelův přítel

 

 

Otázka: "Je pro tebe složité cítit bolest a utrpení druhých, když si můžeš dovolit vše, na co si vzpomeneš?"

Michael Jackson: "Ne, vůbec ne. Procestoval jsem tolik míst a viděl tolik lidí trpět... a když tohle vidíš, nemůžeš to nevnímat, nemůžeš předstírat, že se tě to netýká. Nejvíce se mě dotýká, když trpí děti. Vždy, když si na ně vzpomenu, tak je mi úzko. Stává se mi to i na show, je to během písně I´ll be there, vždy si na to vzpomenu a je pak pro mě těžké se udržet." 

"Procestoval jsem svět osmkrát. Navštěvuji tolik nemocnic a sirotčinců, jako dělám koncertů. To ale, samozřejmě, není ve zprávách. Protože to nedělám z toho důvodu, aby se o tom dělali reportáže. Dělám to, protože je to z mého srdce.

Ve městě je tolik dětí, které nikdy neviděly hory, nepovozily se na kolotoči, nemají doma koně nebo lamu, ani je nikdy neviděly. Takže pokud mohu otevřít svá vrata a vidět to blaho, výbuchy smíchu a radostných výkřiků dětí, které se běží povozit, řeknu: ´Děkuji Bože´. Cítím, že jsem vyhrál souhlasný Boží úsměv, protože dělám něco, co přináší ostatním lidem radost a štěstí.”

Michael Jackson v TV Interview s Geraldem Riverou, 2005

 

 

"Viděl jsem velmi bohaté a velmi chudé, ale zajímám se hlavně o chudé. Chci ocenit to, co mám, a snaží se pomáhat ostatním. Když jedu do cizích zemí, chci vidět chudší oblasti. Chci vidět, co je to opravdu hladovět. Nechci to slyšet, nebo číst. Chci to vidět."

Michael Jackson, 1977 

 

 

 "Také jsem ochutnal chudobu. Když jedu do zemí jako jsou Filipíny a Trinidad či země v Africe, chodím do chudinských čtvrtí a mluvím s lidmi. Sedím v jejich malých chýších a lepenkových domech a jsem jako doma. Myslím si, že je důležité vědět, jak se cítí ostatní lidé, obzvláště v oblasti mého snažení."

 "Když jsem šel včera večer spát, plakal jsem a nespal jsem dobře. A pláču, protože to cítím... Cítím všechnu bolest dětí, které trpí a hrozně to bolelo. Proto se snažím dostat se ke každému dítěti o kterém vím, že má bolesti. Snažil jsem se volat, vytáčet číslo, probudil jsem se a první věc, první osoba, které jsem zavolal, bylo k té malé holčičce a ona už byla mrtvá. Zranilo mě to. A myslím, že je to odkud vychází má pravá láska. Když můžu pomoct takto, jsem v pořádku a nepotřebuju romantickou lásku.

Víš, když někde potkám nějakou holku a myslím, že je hezká, tak je to fajn. Myslím tím, půjdu na rande nebo tak. Na tom není nic špatného. Pro manželku ale není lehké se mnou žít. Nejsem jednoduchý, vím že nejsem, protože všechen svůj čas dávám někomu jinému. Dávám ho dětem, někomu nemocnému, muzice. A ženy chtějí být středem. Pamatuju si, jak mi Lisa Marie říkala: ´Nejsem kus nábytku, nejsem kus nábytku, prostě nemůžeš...´ a já říkal: ´Nechci, abys byla kus nábytku´, víš, ale volaly nějaké nemocné holčičky a ona se naštvávala a zavěšovala telefony. Víš, já ale cítím, že je to moje mise, Shumley. Musím to dělat."

Michael Jackson

 

 

„Chci jít do Jugoslávie, abych všechny tyto děti objal a řekl jim, že je miluju. Televizní záběry mi lámou srdce. Je to prostě děsivé. Musím televizor vypnout. Pláču každý den. Nestačí otočit hlavu a předstírat, že to neexistuje. Chci tam letět, kdybych mohl, rád bych letěl a byl tam, abych viděl a pomáhal a dělal a vytvářel…Dávám výnosy z mého alba těm uprchlíkům, rodinám. Napsal jsem píseň „Co víc můžu dát“, chci dát všechny hvězdy dohromady [...] A chci dát výnosy rodinám Jugoslávie […] Chci, aby tito lidé věděli, že je miluju, že všichni je milujeme. Jsou to moje rodina, mé děti. Zoufale potřebují naše peníze, aby jim pomohli. My všichni příliš moc sedíme, čteme a sledujeme televizi, říkáme, jak je to hrozné, ale ve skutečnosti s tím nikdo nic nedělá. Jedna věc, která se mi nelíbila na písni „My jsme svět“, kterou jsem napsal, nelíbila se mi myšlenka „USA pro Afriku“, bylo to jako, byla to diskriminace zbytku světa…“ zeptal jsem se na Bee Gees, zeptal jsem se na i jiné skupiny, „No, tady se nenarodili“, řekl jsem: „Je mi to jedno! Chci jen, aby svět ukázal, že jim na nich záleží! ... Myslím, že to je… myslím, že se nezajímám o politiku a vlastně o tom nemluvím, ale myslím si, že je to naprostá neznalost. Je to špatně! ... Zranit lidi, ublížit nevinným dětem kvůli nějaké politické záležitosti? Myslím, že je to genocida, je to špatně. Etnické čistky? Je to neznalost. Etnické čistky? To je ignorance. Je to hloupé."
Michael Jackson v rozhovoru pro časopis The Daily Mirror o událostech z roku 1999 v Kosovu a jeho fundraisingovém projektu s ním spojeném

 

 

Rabín Schmuley:  Víš, staří rabíni říkali, že když navštívíš někoho nemocného, bereš si od něj šedesátinu jeho nemoci. Ale ty jako by sis bral padesát procent jejich onemocnění. (Zrovna jsem přivedl mladého mentálně postiženého muže, aby se s Michaelem setkal a on se při setkání se svým zpívajícím idolem rozsvítil.)

Michael Jackson: Ano, nerad kohokoliv vidím trpět, především děti.

Rabín Schmuley: Cítíš, že ti byla dána díla uzdravovat? Nebo je to kvůli tomu, že jsi celebrita? Jinak řečeno, když jsi slavná osobnost a dáš dítěti pozornost, cítí se opravdu dobře. Ví jak jsi slavný a cítí se jako "Wow, někdo tak slavný se o mě zajímá, musím být výjimečný." Je to však mimo slavnou osobnost? Je to něco v tobě, co jsi měl dřívě než jsi se stal celebritou?

Michael Jackson: Myslím, že to je něco, co mám dělat, protože jsem měl vždy tuhle touhu dávat a pomáhat a snažit se tímhle způsobem, aby se lidé cítili lépe.

Rabín Schmuley: Měl jsi to dřív, když jsi byl chlapec Michael Jackson?

Michael Jackson: Ano. Proto když tu je někdo, kdo se necítí dobře nebo je nemocný, snažit se, abys se cítili šťastní, aby jim bylo lépe, hlavně když je můžeš otočit (k lepšímu) a pomoci je zachránit. Miluju dělat to. Miluju chodit do nemocnic a vidět děti. Co nemám rád je, když všichni dospělí a doktoři a sestry fotí a všechnu tuhle pozornost. Jsou o moc horší než děti. Strhnou veškerou pozornost od dětí. Promění to v ZOO. Vážně. Miluju držet (chovat) děti.

 

 

Michael Jackson v písni "What More Can I Give":

Kolik lidí bude muset zemřít, než si budeme stát za svým
Kolik dětí bude muset plakat, než uděláme vše, co je v našich silách
Pokud je poslání své lásky vše, co můžete dát na pomoc, aby někdo mohl žít


Kolikrát můžeme otočit hlavu a předstírat, že nevidíme
Léčení ran naší rozbité země
Jsme jedna globální rodina

 Už jen když posíláte své modlitby, tak cítíte, že někomu pomáháte k uzdravení


Co mám, že můžu dát...
Milovat a učit vás, držet a potřebovat
Co víc můžu dát...
 
Pojďme raději odložit své obavy, natáhnout se a uzavřít dohodu
Ukažte mu lásku, která je v našich srdcích, přinesme spásu zpět
Posílat svou lásku má sílu léčit, dejme tedy všechno
 
Co mám, že můžu dát...
Milovat a učit vás, držet a potřebovat
Co víc můžu dát...
 
Řekni ta slova, položím se pro tebe
Stačí zavolat mé jméno, jsem tvůj přítel
Tak proč nás učí takové nenávisti a krutosti
Měli bychom znovu a znovu dávat (...)
 
 

 

Rabín Schmuley: Když myslíš na svůj úspěch, říkáš si něco jako: "Měl jsem štěstí, dostal jsem to od Boha, nejsem to jen já, je to dar, nemám právo být arogantní"?

Michael Jackson: Jo, lidé se mě často ptají, jak jsem si to nenechal stoupnout do hlavy. Um, protože to viditelně nejsem já. Takže jak se opovažuješ myslet, že to děláš, nejsem to já, není to Michelangelo. On byl obdařen vniřní inspirací. To byl dar. Myslím, že můžeš něco vytvořit do nějakého rozsahu. Ale být génius, to je jako opravdový dar.

Rabín Schmuley: Jak rosteme, a naše těla jsou větší, často se zdá, že naše mysl se zmenšuje. Cítíš, že mají děti větší srdce než dospělí? Co způsobuje, že se jim zcvrkává? Proč se tvoje nezcvrklo? Čím více se lidé stávají slavnými, tím méně lásky mají v srdcích a stávají se více sebestřednými. Proč ty ses nestal sebestředným? Proč se staráš o zbytek světa? Máš helikoptéry a soukromá letadla, proč by měli v tvém životě figurovat obyčejné děti?

Michael Jackson: Víš proč Schmuley? Kdyby jsi viděl věci, které jsem viděl a procestoval celý svět nebyl bys upřímný ani k sobě ani ke světu, kdybys takový byl. Nedokážu si představit, že by mě nedojaly ty věci, co jsem viděl, jako ta vesnice v Číně, a ty věci, co jsem viděl v Rusku a Německu a Izraeli. Vzpomínám na tohle novorozeně bojující o život, se všema těma hadičkama v nose, v Izraelské nemocnici. Jak by nemohlo tvé srdce něco takového poznamenat? Řekl jsem každému, dětem, každému "pojdte sem, tohle musíte vidět" Protože myslím, že pochopili citlivost, jak jsou děti důležité, pomáhat ostatním, informovat svět, pro sociálně slabé. Být materialista a pořád ukazovat tento smysl sobectví je něco, co odsuzuji.

Rabín Schmuley: Takže proč ti nestoupla sláva do hlavy? Jsi pyšný na to, že nejsi arogantní. Jak sis udržel svou citlivost? Proč ti to nestouplo do hlavy? Proč navštěvuješ sirotčince? Jak se ti to stalo? Jak jsi zůstal velký a neodsuzující, když se z tebe měl stát vetší sobec? Stalo se to všem ostatním. Jsem si jistý, že jsi to viděl i u svých přátel, kteří měli úspěch.

Michael Jackson: Na to se težko odpovídá. Jsem prostě více citlivý a vnímavý na lidskou bolest a lásku. Myslím, že je to prostě uvnitř mě."

 

 

"Nikdy nepřestanu pomáhat lidem a milovat je tak, jak řekl Ježíš. Řekl: ´Milujte dál. pořád milujte. Pamatujte na děti. Buďte jako děti.´Ne dětinští, ale jako děti."

Michael Jackson, 60 Minutes TV interview s Edem Bradleyem, 2003

 

 

"...Nikdy jsem neměl dětství. Když mají (děti) bolesti, cítím jejich bolest. A když jsou zoufalé, cítím jejich beznaděj. Mám velké obavy ohledně situace a postavení našich dětí. Kdyby byl alespoň jeden den, kdy by mohly děti obnovit pouto se svými rodiči, udělalo by to obrovskou změnu..."

Michael Jackson, online audio chat (2001)

 

 

"Když vidím nějaké dítě trpět, vstoupí mi do očí slzy. Jestli jsem z něčeho vinný, tak z toho, že věřím tomu, co Bůh řekl o dětech."
 
"Jsem strašně smutný, když vidím fotky těch chudých dětí. Každý den kvůli tomu pláču. Chci tam jít a každého z nich obejmout."

Michael Jackson


 

"Byl jsem na turné s Jacksons a ostatní chlapci seděli vpředu a žertovali, ale Michael většinou seděl vzadu zahloubaný do nějaké knihy. Společně jsme prohlíželi knihu fotografií od Louis Hines, která představovala děti pracujících v továrnách. Bylo to foceno ještě před vznikem zákona zakazující dětskou práci. Děti měly opravdu těžké pracovní podmínky a mohli jste vidět tu bolest a utrpení v jejich tvářích. Měly tak sedm let, ale vypadaly, jako by jim bylo dvacet, třicet let. Michael se začal třást a já jsem viděl, že je opravdu rozrušený. On byl tak ovlivněn těmito fotografiemi... Podíval se na mě a řekl: ´Todde, chci s tebou udělat knihu fotografií. Chci udělat něco, abychom ukázali bolest a utrpení dětí v Africe a Indii a po celém světě, abychom mohli pomoci to zmírnit. " A pak samozřejmě, tři roky poté, napsal a produkoval píseň We are the World."

Todd Gray, fotograf

 

 

"Mohu se dobře vcítit do všech, kteří pracovali jako děti. Vím, jak bojovali, vím, co obětovali. Také vím, co se naučili. Já se naučil, že když je člověk starší, je to větší výzva. Z nějakého důvodu se cítím starý. Opravdu se cítím jako stará duše, někdo, kdo toho už hodně zažil. Protože po všech těch letech, kterých jsem dosáhl, je pro mě těžké akceptovat, že mi je pouze 29. V byznysu jsem 24 let. Někdy se cítím, jako bych byl na konci života, jako by mi bylo 80 a lidé mi poklepávali po ramenou. To se stává, když člověk začíná tak mladý." 

Michael Jackson ve své knize Moonwalk 

 


"Byl tak strašně citlivý, že když jsme měli večeři - byl vegetarián - omlouval se každé zelenině předtím, nežli jí snědl. Objednal si sterilovanou zeleninu a doslova řekl: ´Je mi to líto, pane Mrkev´a ´je mi to líto, pane Brokolice.´Byl tak empatický k ostatním lidem a ke všem žijícím věcem... To si na Michaelovi pamatuju opravdu nejvíc, dokonce víc než jeho tanec nebo zpěv. Když jste mluvili s Michaelem, skutečně jste cítili, že cítí to, co cítíte vy."

 Rob Cohen, režisér The Wiz, 1978

 


Kathrine Jackson: "Pořád jsem mu říkávala, že je moc jako já a nechtěla jsem, aby takový byl... Říkavala jsem mu: ´Nechci, aby si takový byl, jsi chlap. Musíš byt silný´. Ale on je tak něžný. On je prostě mírumilovný člověk."


Rabín Schmuley: "A on stále věří v to být mírumilovný. Raději se zraní, než aby způsobil bolest... Co mě táhne k Michaelovi je, jak mluví tak dojemně o tom, že nikdo už nevečeří společně s dětma a nikdo už jim nečte před spaním. A pokaždé, když se střílelo ve škole, zavol mi domů (když byl v Kalifornii a já v New Jersey), a říkal: ´Slyšel jsi to? Další dítě bylo zastřeleno.´ Řekneš si: ´Oh, další dítě zastřeleno´ a otočíš stránku na další příběh. Ale Michael plakal.

Na moje narozeniny jsme přivedli dítě s leukémií. Michael přišel na mojí párty a ona seděla vedle něj, tahle sedmiletá holčička. A když mu matka řekla její príběh, Michael plakal jako malé dítě. Bylo to neuvěřitelné."

 

 

"Jednou Seth přišel do Michaelovy šatny, aby ho hlasově rozcvičil před představením. Michael byl zaneprázdněn čtením dopisu od ženy, která prosila o peníze, protože jí srazilo auto a bylo jí řečeno, že nikdy nebude znovu chodit. Zdá se, že Michael byl dopisem tak dojatý, že začal plakat a nemohl přestat. Seth ho musel uklidnit, aby vůbec mohl jít ven a vystoupit."

O příhodě, kterou zažil Seth Riggs, Michaelův hlasový trenér

 

 

Motivace k jeho usilí pomáhat: "Starostlivost. A čtení Bible, učení se o Bohu, Ježíši, lásce. Řekl: ´Přiveďte děti, buďte jako děti, starejte se o ostatní.´ Starejte se o staré lidi. Byli jsme na těchto hodnotách vychováni. Jsou velmi důležité a i dnes jsou v nás silné." 

Michael Jackson,  TV rozhovor s Geraldem Riverou, 2005

 

Michael v pražské nemocnici Motol v roce 1996:

 

„Michael bojoval za toleranci všech lidí. Michael bojoval v dobrém boji. Byl to někdo, kdo to pochopil. Když byl popálen, postavil popáleninové oddělení. Pokud nemocnice potřebovala postele, postavil postele. Když v rozvojových zemích potřebovali peníze, Michael. Nikdy nepřestal dávat a dotkl se těch, jejichž životy mohly být zlepšeny.“
Sheila Lee Jackson, členka kongresu, ve svém projevu předneseném 7. července 2009

 

 

Úroveň soucitu:

Brandi Jackson: Víš, můj strýc je ... on není jako nikdo jiný, koho jsi někdy potkal.
Jason Lee: No, vyprávěl jsem ten příběh, nevím, jestli jsem tenhle příběh vyprávěl v téhle show, ale už jsem ho vprávěl - bylo mi 15, když jsem procházel pěstounskou péčí a tak, byl jsem v dětském domově a Michael byl... ve škole se tehdy střílelo. Zabili všechny ty děti, zastřelili děti, zastřelili učitele ve škole. Ten chlap vyhodil do povětří auto a pak je všechny zastřelil kulometem. Jednalo se o jednu z prvních střeleb ve školách vůbec a neměli jsme sociální média, děti měly noviny. Vzpomínám si, jak jsem se vrátil domů, a tam to s námi probírala poradkyně Sina. Vzpomínám si, že o pár dní později jsme v rádiu slyšeli, že Michael Jackson je na dálnici a jede do Stocktonu. Skutečně přijel a navštívil všechny děti ve škole, povzbudil je, aby našly odvahu dále chodit do školy, řekl jim, že Bůh je s nimi a proto přežily. Zaplatil za všechny zdravotní účty všech dětí v nemocnici, šel do nemocnic navštívit všechny ty postřelené oběti, zaplatil za všechny pohřby. Nedostal žádné uznání, ale dal peníze, a ve skutečnosti se proplížil dovnitř a zase ven. A pro mě to bylo jako... byl to soucit na úrovni, kterou jsem nikdy neviděl, byl naprosto nesobecký. Neměl důvod přijít - Michael Jackson, největší hvězda na světě, neměl důvod všechno zastavit a přijít do Stocktonu, aby to udělal pro tyto děti, a bylo to smutné společenství, kde jsme se všichni snažili zjistit, co se to sakra stalo, že jo. Protože tato osoba (útočník) se zaměřila na školu se všemi asijskými - převážně asijskými dětmi v ní, a on byl ve válce, takže měl ve svém hotelu nějaké válečné postavy, a vyhodil do povětří auto, a když všechny děti vyběhly, aby viděly, co se stalo, byl na na hřišti s ak-47.

Takže, to byl můj příklad. Roky později, když jsem se dostat domů, snažil jsem se najít Michaela Jacksona, ne ani tak proto, že byl největší světová hvězda, ale protože jsem nikdy nebyl svědkem takovéto úrovně soucitu. Nerozuměl jsem tomu a myslím, že mě to zajímalo, tak jsem každý den volal jeho asistentku, a pak mi konečně jednoho dne zavolal - je to úžasné, jo. A tak, když zavolal, nikdy nezapomenu na dvě věci. Jedna - Michael mluvil jako nigga...

Brandi Jackson: Jo, lidé to nevědí. Jsem ráda, že jsi to zažil.

Jason Lee: A druhá věc je, že byl velmi naladěn na konverzaci a vděčnost někoho, kdo ho chtěl prostě oslovit za to, že je sám sám sebou.
Brandi Jackson: Přesně tak, co jsi právě popsal, je přesně to, kým je a mnoho lidí to neví.
Moderátor: A to jsem se vás chtěl zeptat, protože mnoho z toho, co vidíme o Michaelovi Jacksonovi, je zvenčí - od televize, od médií. Jsi z rodiny, jaký je Michael, jaká je jeho charakteristika, jaký je jako člověk?

Brandi Jackson: On... víš, že začnu říkat, co jsem řekla předtím - není jako nikdo jiný, koho jsi kdy potkal. Nikdy jsem se nesetkala s jinou osobou, o které bych mohla říct, že mi připomíná strýčka Michaela. Tenhle muž je upřímně ... je to zvláštní, výjimečný člověk, a jak říkal, že je velmi soucitný a že jsi nikdy neviděl tu úroveň soucitu, takový je pravidelně. A pokaždé, když ho vidíte, vás tím překvapí. Je to něco, co je těžké strávit, protože to není v tomto světě běžné. Je prostě opravdu z jiné planety, musím být upřímná. A to je důvod, proč, když se na něj lidé dívají, považují ho za kreslenou postavičku jako je Mickey Mouse nebo něco takového, protože to není něco, s čím se můžete identifikovat.

Jason Lee: No, myslím, že je to proto, že je tak ikonický. Myslím, že není žádná jiná lidská bytost, která by byla tak veliká, a tak obrovská, myslím do té míry, že když spolu telefonujete, a on zní jako on, a ty víš, že je to on, stejně máš takhle zvláštní zážitek, protože jsi tak zaskočen tím, jak je v tvé mysli velký a přitom je tak normální.
Jedna věc, kterou si pamatuji, že řekl - protože jsem v té době žil se svou mámou, vrátil jsem se z dětského domova, a opravdu jsem se neznal sám sebe, protože jsem neměl interakci s komunitou, byl jsem v dětském domově - dostanete se do autobusu, jdete do školy, vrátíte se tam s poradci a lidmi a tak je to každý den - a on mi řekl: „Kdy jsi se narodil?“ a tak jsem mu to řekl. A on řekl: „Cíti tvou auru skrz telefon“. Tím chci říct, jak byl Michael Jackson naladěný i na telefonu.

Po tomhle už se mnou nikdy nemluvil, ale bylo to zajímavé, protože jsem žádal, abych mohl jít do Neverlandu. A on na to: „Víš, my nevíme, zkusíme to udělat,“ ale jasně to udělal. (...)

Brandi Jackson Speaks Out Against Leaving Neverland & Oprah on Hollywood Unlocked [UNCENSORED] 3/2019 youtu.be/sBIRrIZ4n2k

 

Michael Jackson - nejčistší duše na světě:

Komentáře: O utrpení a soucitu

Datum: 25.11.2016

Vložil: Mirka

Titulek: Nemám slov!!!

Nemám slov, jak toho člověka popsat! Vím asi přesně co cítil. Já mám tyhle pocity stejné.. Jak se ubližuje dětem a zvířatům, tak jsem mimo. Uplně přesně cítím tu jeho lítost, bol, zlost, zoufalství nad tím, že všem na téhle planetě nemůže pomoct. No, ale jak pozuruju jeho vývoj od roku 1982.., hodně se na něm podepsala rodina a to bohužel v negativním., Ač po letech tvrdil Michael co chtěl. Celá rodina , kromě Janet se vezla na jeho slávě.. A to fakt jeden člověk nemůže fyzicky ani psychicky zvládnout. Je mi moc líto, že odešel tak brzo!! Ježiš, to mohlo být ještě super písní a super akcí, projektů.

Datum: 27.09.2015

Vložil: Píšťa

Titulek: Michael

Jeho mamce bych chtěla říct, že byl pravý a silný chlap právě tím, jaký byl! Že si utrpení bral na sebe a pomáhal, kde mohl.

Přidat nový příspěvek