Popáleniny

 

V roce 1984 utrpěl Michael Jackson vážné popáleniny při natáčení reklamy na Pepsi. Sám k tomu říká:

 

"Důvodem požáru byla chemicky čistá a jednoduchá hloupost. Natáčeli jsme v noci a já jsem měl sejít ze schodiště opatřeného magnesiovými hořáky, kteréměly vedle mě a za mnou vyprsknout oheň. Vypadalo to jednoduše. Měl jsem jít dolů po schodech a za mnou to mělo bouchnout. Několikrát jsme to vyzkoušeli  a vycházelo to velmi dobře. Světelný efekt těch náloží byl ohromný. Bohužel až dodatečně jsem zjistil, že jsem ty nálože po stranách měl jen půl metru od hlavy, což bylo naprosté porušení bezpečnostních pravidel. ´Ono´se totiž předpokládalo, že budu stát mezi dvěma výbuchy magnesia vzálenými od mé hlavy jen půl metru. Režisér Bob Giraldi ke mně přišel a řekl mi: ´Michaele, sestupuješ dolů moc brzo. Chceme, abys byl vidět už nahoře nad schodama. Když se světla rozsvítí, potřebujeme chvíli na to si uvědomit, že jsi to ty, takže počkej.´

Takže jsem počkal, fagule vybuchly vedle mé hlavy, a jiskry mi zapálily vlasy. Já jsem zatím tančildolů ze schodů, točil se a netušil, že hořím. Najednou mi ruce reflexivně vylétly nahoru ve snaze utlumit žár. Padl jsem na zem a snažil se setřást plameny. Jermaine se otočil a viděl mě ležet na zemi. Napadlo ho, že na mě někdo z obrovského davu před námi vystřelil.

Miko Brando, který pro mě pracuje, u mě byl první. Potom nastal chaos. Bylo to bláznivé. Žádný film nemůže předvést drama, které té noci nastalo. Lidé křičeli. Někdo volal: ´Přineste led!´Kolem mě nastal divoký dupod. ´Ne, ne,´volali zase jiní. Přijela ambulance, ale než mě odvezli, viděl jsem viděšené šéfy Pepsi choulit se v koutě. Vzpomínám si, že byli tak ochromeni, že ani během toho, co mě zdravotníci pokládali na nosítka, nedokázali přijít a podívat se, jak mi je.

Přes silnou bolest jsem všechno vnímal, jako by se mě to netýkalo. Pozoroval jsem to drama při plném vědomí. Později mi řekli, že jsem byl v šoku, ale já si docela užíval jízdu v ambulanci, protože mě nikdy nenapadlo, že mě povezou sanitkou s houkajícími sirénami. Jako dítě jsem po tom moc toužil.

Když jsem se dostali do nemocnice, řekli mi, že už dorazily televizní štáby, a tak jsem požádal o svou populární rukavici. Fotografie, jak kynu z nosítek v rukavici, se proslavila.

Později mi jeden z lékařů řekl, že je zázrak, že jsem přežil. Jeden z hasičů vyprávěl, že v podobných případech se na člověku vznítí šaty, v lepším případě vám oheň znetvoří tvář, v horším zemřete. Tak to je. Měl jsem popáleniny třetího stupně na zadní straně hlavy, které téměř dosáhly lebky, takže jsem s tím měl jěště hodně problémů, ale vlastně jsem měl štěstí."

Poté MJ podstupoval rekonstrukci kůže na hlavě...

Klein: "...Co se stalo je, že na hlavě používal velké množství toho, co nazýváme tkáňové expandery, což jsou balóny, které se zvětšují - roztahují kůži na hlavě. A pak se snaží vyříznout jizvu.

King: "Takže jak by vypadal bez klobouku?"

Klein: "No kvůli tomu plánu by měl na vrcholku hlavy velký zvěčující se balón. Ten by roztáhl tkáň, kterou by odřízli."
No, ale protože měl lupus, pokaždé, když to dělali, místo bez se vlasů zvětšovalo.
Takže s těmi tkáňovými expandéry procházel mnoha bolestivými procedurami, dokud jsem to nezastavil. Řekl jsem už žádné tkáňové expandéry, protože musí pořád nosit klobouk a je to pro něj skutečně bolestivé."

"Když se mu snažili spravit to popálené místo, měl pod kůží na hlavě nafouknutý balón. Nechal mě si sáhnout. Byl to velký kopec. Jak se kůže natahovala, vyřízli jí a přišili vlasy. Měl nesnesitelné bolesti."

David Nordahl, malíř