Tvorba Michaela Jacksona

 

 

"Michael Jackson byl neobyčejný. Pracovali jsme společně na Bad a já na jedné straně žasl nad jeho absolutním mistrovstvím pohybu a na druhé straně nad jeho hudbou. Každý krok, který udělal, byl naprosto precizní a zároveň plynulý. Bylo to jako sledovat rtuť v pohybu. Skvěle se s ním pracovalo, byl to vždy absolutní profesionál, a - samozřejmě - skutečný umělec."

Martin Scorsese, režisér

 

"Už od doby, kdy jsem byl malý chlapec, jsem studoval kompozici. A byl to Petr Iljič Čajkovský, kdo mě nejvíce ovlivnil. Vezmete-li si jako album suitu Louskáček, každá skladba je skvělá, každá. Tak jsem si řekl, ´Proč nemůže být popové album, kde každá...´- lidé dělali alba, na kterých jste měli jednu dobrou píseň a ty ostatní byli béčkové, nazývali to ´písňové album´a já si řekl, ´Proč nemůže být každá píseň hitem? Proč nemůže být každá píseň tak skvělá, že když jí vydáte jako singl, lidé si jí budou chtít koupit? Takže já se toho vždy snažil dosáhnout. To byl cíl dalšího alba."

Michael Jackson

 

"Michael vnímal hudbu nejen jako pocitovou záležitost, ale také jako ´vědu.´ Od chvíle, kdy jsme se přestěhovali do Bowmont Drive, začal se věnovat studiu kompozice. Snažil se pochopit skladbu cizích písní, stejně jako se vědec pokoušel porozu mět lidské DNA. Společně jsme si vždy naladili kteroukoli stanici vážné hudby, kterou jsme v rozhlase našli, naslouchali struktuře skladby a ´vnímali´jakou barvu, náladu a emoci každý z nástrojů vytváří.

´Hudbu je třeba vidět, nejen ji slyšet,´ říkával. Slyšet brnkot klavíru a vidět déšť. Slyšet anglický roh, a vidět vycházet či zapadat slunce. Slyšet, jak na cello hraje smyčec, a vidět tajemství či smutek. Slyšet píseň, vidět příběh.

Michaelovou oblíbenou hudební skladbou byl čajkovského Louskáček, zbožňoval však mnoho klasických děl, to, jak pozvolna začínali smyčci, rozkošatěli se v cosi dramatického či svižného a znovu se zklidnili. Tato struktura - forma A-B-A - byla čímsi, co jsme neustále pitvali. A tato inspirace vážnou hudbou se jako červená nit táhne řadou jeho písní, protože jeho silnou stránkou byla schopnost skloubit melodickou strukturu a výtečný lyrický obsah s rytmem, jemuž propůjčil popový nádech.

Až budete příště poslouchat Heartbreak Hotel či Dirty Dianu, povšimněte si klasické linky, která se jimi táhne: instrumentace, které použil ke zvýraznění děje. Poslouchejte v obou těchto písničkách cello a dojem, který vytváří. Anebo si poslechněte úvodní sled akordů v Thrilleru, jaké buduje napětí, jaký z toho čiší děs. Michael si vždy přál, abyste jeho hudbě naslouchali, zavřeli oči a vše si v duchu představili."

Jermaine Jackson, Michaelův bratr, ve své knize "You are not alone, Michael"

 

 

"Když píšu, udělám nejdříve hrubou verzi, jen abych slyšel refrén a zjistil, jak moc se mi líbí. Když se mi v tomto drsném stavu líbí, vím, že je to dobré. Poslouchám to doma. Janet, Randy a já... Janet a já děláme ´Whoo, whoo... whoo, whoo...´ S každou písní dělám tenhle proces. Melodie, je to melodie, která je nejdůležitější. Jestliže mě může melodie prodat, pak přejdu k dalšímu kroku. Jde o to přepsat to, co máte v hlavě na pásku. Vezmete-li si píseň jako Billie Jean, kde je hlavní, dominantní basová linka, která je vedením písně, hlavním riffem, který slyšíte, jejíž rysem je riff, který se chová tak, jak to chcete, to zabere hodně času. Poslouchejte, uslyšíte tam čtyři basy tvořící čtyři různé osobnosti, a to tomu dává charakter, ale znamená to hodně práce."

Michael Jackson


Na otázku "Kdo byl asi nejlepším zpěvákem, se kterým jsi zatím pracoval, a co ses od něj naučil?" odpověděl: "Michael Jackson je nejlepší. Nevím, kdo ho učil dělat písničky, ale on dělá věci, které nikdo jiný nedělá. Jeho styl vokálů v pozadí je impozantní. Používá strašně moc mikrofonů a zkouší, který se nejlépe hodí jeho záměru. Mnoho umělců kolem toho nadělá plno povyku, ale pak se jim nechce to odzkoušet. Naučil mě hlavně to, že nemusíte stát u mikrofonu. Před tím jsem nutil umělce dýchat do mikrofonu, být strašně blízko, pomalu ho sníst. Michael to třeba udělá, ale pak jde až do rohu pokoje a tam odzpívá další písničku. To tomu dodá skvělý sound bez použití různých strojů pro pokojové efekty. Tohle mě opravdu hodně naučilo. Nikdy jsem nepochopil, jak natočil píseň Ghosts, dokud jsem ho neviděl pracovat."
 

Rodney Jerkins, hudebník

 

 

Ve studiu s Michaelem Jacksonem od Roba Hoffmana (zvukového technika)


 Zadní řada: Craig, Andrew Scheps, Rob Hoffman, Brad Sundberg, Matt Forger
Přední řada: Bruce Swedien, Michael Jackson, Eddie Delena

 

Měl jsem to štěstí, že jsem s MJ pracoval na počátcích mé kariéry. Byl to neuvěřitelný umělec. BYL TALENTOVANĚJŠÍ NEŽ VAŠE NEJDIVOČEJŠÍ SNY. Nesmírně velkorysý a dříč.

Byl jsem asistent nezávislého inženýra pod Brucem Swedienem a MJ v Hit Factory v NYC. Měli začít v Los Angeles, ale v Northridge udeřilo zemětřesení a tak se přemístili do New Yorku. Jedna celá místnost byla pro Bruce, druhá byla na psaní. Začal jsem pomáhat Bruceovu partnerovi na psaní Rene Moore. Nahrával jsem s Renem a Bruce přicházel a říkal mi, co dělám špatně, sednul si s námi a urovnal věci.

Po několika měsících přijel MJ a také všichni z turné včetně Buxera, Andrewa Schepse a Eddieho Delena. Dál jsme jim asistoval, a když se všichni přestěhovali do L.A., rozhodli se vzít mě s sebou. Během dne jsem asistoval Bruceovi a v noci jsem pomáhal kde bylo potřeba - dělal jsem asistenta, inženýra, programoval jsem a na jedné písni hrál na kytaru. V Record One jsme měli dvě místnosti a v Larrabee, kde jsem potkal Johna, také dvě. Jednou jsme v NYC měli dokonce všechny místnosti v Hit Factory. Tým byl skvělý, od všech jsem se toho spoustu naučil. Od Bruce Swediena, Johna, a Eddieho inženýrství, a pak jsem seděl s producenty jako MJ, Jam a Lewis, Babyface, David Foster, Teddy Riley a Dallas Austin.

Nejdřívě mě vlastně požádali, abych projekt opustil, protože tam bylo příliš mnoho lidí a MJ mě neznal. Naštěstí mě znovu najali o deset dní později. Na závěrečné párty se mi MJ hojně omlouval a vyádřil mi svou vděčnost. Skutečně ten nejopravdovější člověk, jakého kdy potkáte.

Pár vzpomínek:

"Jednoho rána MJ přišel v hlavě s novou písní, kterou napsal přes noc. Zavolali jsme kytaristu a Michael mu zapíval všechny akordy a noty. Tady je první nota, druhá nota, třetí nota... Tady je první akord, druhý akord, třetí akord... atd. Byli jsme svědky upřímného a hlubokého hlasového vystoupení, živě v kontrolní místnosti přes SM57. Zazpíval nám celé uspořádání doprovodné hudby, každou část. Steve Porcaro mi řekl, že byl jednou svědkem toho, když toto Michaela Jackson dělal s hudbou. Všechno měl ve své hlavě, soulad a všechno. Ne jenom nějakých osm taktových smyček. On prostě zazpíval celé kompletní uspořádání s pauzami a výplněmi do maličkého nahrávače.

Na jednom místě se Michael zlobil na jednoho z producentů projektu, protože s někým zacházel špatně. Než aby ztropil scénu a vyhodil ho, Michael si ho nechal zavolat na místo, kde úřadoval a jeden chlápek z ochranky mu hodil do tváře koláč. Další akce nebyla třeba...

Během natáčení písně Smile na album HIStory si Bruce usmyslel, že by bylo skvělé, kdyby Michael zpíval s orchestrem naživo. Samozřejmě jsme to ale hráčům neřekli. Posadili jsme ho do hlasového stánku po straně. Trochu zkoušeli bez vokálů a potom, když Michael začal zpívat, prostě je tím shodil z židlí.

Jeho beatbox byl bezparalelní a jeho načasování bylo neuvěřitelné.

Jeho smysl pro harmonii byl fantastický. Nikdy špatná nota, žádné ladění, dokonce i jeho dýchání bylo perfektně načasované.

Jednou, když jsme měli pauzu, myslím, že jsme zrovna sledovali případ OJ v TV, mluvili o něm (MJ) ve zprávách, že byl v Evropě s nějakým malým chlapcem. Seděl jsem vedle něj ve chvíli, když ty zprávy přišli s takovýmhle nesmyslem. Jen se na mě podíval a řekl, že s tímhle se musí potýkat.

Strávil jsem prací s ním tři roky a ani jednou jsem nemusel zpochybňovat jeho morálku nebo věřit některému z těch obvinění. Ani jsem tehdy nebyl jeho fanoušek. Viděl jsem ho, jak se choval k dětem svých bratrů, k dětem jiných lidí a jednou i k dětem mé přítelkyně. Strávil jsem s nimi den v Nevelandu. Byl to naprosto úžasný člověk, který vždy hledal způsob, jak zlepšit životy dětí. Každý víkend byl Neverland věnován různým skupinám dětí - dětem s AIDS, dětem s rakovinou apod. a většinu času tam (MJ) nebyl.

Jendoduše prožíval dětství, které nikdy neměl. V mnoha ohledech nikdy nedospěl.

Asistoval jsem Jimmymu Jamovi a Teryy Lewisovi, když nahrávali doprovodné vocály k písni Scream s MJ a Janet. Společný zpěv těch dvou byl úžasný. Skvěle naladěný, žádné špatné noty. Jedna část následovala druhou. Když měli pauzu, prozpěvovali si melodie z show, co zpívali jako děti. Opět, perfektní harmonie. MJ odmítl zpívat "stop f*ckin´ with me", protože nenadával.

Byl jsem u nahrávání doprovodných vokálů k písni "Stranger In Moscow". Strašně mě vyděsil. Michael oddaloval a přibližoval slabiky, přeskupoval noty i časování tak, jak se mu to zrovna hodilo. Neměl k tomu tehdy žádné pomůcky, jen 2" pásku a mě*. (v orig. *my punches - nevím, jak to v tomhle kontextu přeložit)

Smazal jsem (omylem) nahrávku kláves, kterou dělal jednou v noci. Ráno přišel, nahradil jí a nikdy o tom nepronesl ani slovo...

Byl jsem tam, když byla poblíž Lisa Marie. Chovali se jako dvě zamilované děti. Pořád se drželi za ruce, strávila ve studiu docela dost času. Nikdy jsem o jejich lásce nepochyboval.

Během léta ´94 jsme nahrávali vánoční píseň, která potřebovala dětský sbor. Michael trval na tom, aby bylo kvůli té nahrávce celé studio ozdobeno vánočním osvětlením, falešným sněhem a sáňkami. A koupil všem dárky.

Poslední víkend nahrávání alba HIStory přišel ke mně a k Eddiemu Delenovi a řekl: ´Je mi to líto, ale myslím, že nikdo z nás tenhle víkend nepůjde spát. Je toho ještě hodně co dodělávat v pondělí ráno musíme k Berniemu.´ Celou dobu pak zůstal ve studiu, zpíval a mixoval. Během té doby jsem s ním strávil pár klidných chvil. Jednou v noci, když se připravoval zpívat poslední vokály na desce - kolosální ad libs na konci písně Earth Song, jsme mluvili o Johnu Lennonovi. Řekl jsem mu příběh o tom, že když John zpíval píseň Twist And Shout, byl nemocný, a ačkoliv si většina lidí myslí, že křičí kvůli efektu, on se ve skutečnosti snažil vydat ze sebe, co se dalo. Moc se mu to líbilo a pak ze sebe při zpěvu dal své srdce...

Později té noci, při mixování, všichni odešli z místnosti, aby to Michael mohl rozbalit. Byl to častý zvyk během mixování a já zůstal v místnosti se špunty do uší a s rukama přes uši, pro případ, kdyby něco potřeboval. Tuhle noc byla všechna světla zhasnutá a my si všimli několika modrých blesků, které přerušovaně osvětlovali místnost během přehrávání. Po chvíli jsme spatřili, jak jeden z reproduktorů (custom quad augspuergers) vystřeloval modré plameny. MJ se to líbilo a ještě zesílil všechny fadery...

MJ měl rád horkou vodu během zpívání. Myslím opravdu horkou! Dostalo se to až do bodu, kdy jsem roztavil plastové lžičky, abych to otestoval.

Bruce a já jsme mluvili o každodenním chození do studia v NYC a o tom, jakými cestami se tam dostáváme. Michael se na nás podíval a řekl, že jsme šťastní, že to můžeme dělalat. On nemohl jít po ulici, aniž by ho někdo neobtěžoval. Byl to pro nás všechny smutný okamžik.

Zaměstnanci studia dostali několik volných lístků na koncert Janet, takže jsme jednoho večera šli všichni rovnou z práce. Asi v polovině show jsme viděli chlápka s dlouhými vousy oblečeného v hábitu, který tančil v uličce za námi. Mám na mysli, že opravdu tančil... Byl to MJ v převleku. Něco jako kostým, který nosí Chevy Chase ve Fletchovi, když bruslí. - >

Měl ve své místnosti jeden z prvních playstations od Sony... Sešli jsme se pozdě v noci, abychom hráli hry, které ještě nebyly vydány.

Pár lidí od nás ještě nevidělo Jurský park, takže MJ pro nás zorganizoval soukromé promítání u Sony.

Byl obrovským fanouškem alba Downward Spiral od Nine Inch Nails...

Měl jsem to štěstí, že jsem měl více než tři roky přístup k originálním nahrávkám pro přípravu turné, videí a k archivním důvodům. Mít možnost s nimi pracovat byla velká lekce, co se týče produkce a psaní písní. Šance pohlédnout do myslí géniů.

Ze všech společností, kde jsem pracoval, pouze MJJ produkovala nahrávky, které dostávaly platinové ceny.

Jednoho dne jsme všichni seděli ve studiu a poslouchali jeho katalog pro inspiraci. Miloval tvorbu, miloval práci.


Rob Hoffman


 

"Michaelova představa ´Scream´ duetu byla taková, že on by zpíval první a Janet by zpívala po něm. Takže Janet seděla, já a Terry jsme také seděli a Michael vešel do studia. Předtím, než začal zpívat byl velice klidný, ´Můžete mi zvýšit hlasitost?´ zeptal se. Znenadání začala hrát muzika a on začal tančit po celé místnosti. Měl na ruce jakýsi náramek a přitom tleskal, což by se správně nemělo dělat, obvzlášť pokud jste na mikrofonu, ale v tuto chvíli to vůbec nevadilo. Když dozpíval, v místnosti se rozhostilo ticho. ´Tak jaké to bylo?´ zeptal se. A my jsme jen řekli: ´Wow, bylo to úžasný. To znělo vážně úžasně.´ Otočil jsem se a podíval se na Janet, která mi řekla: ´Nazpívám moje vokály v Minneapolis´. Jinak řečeno se opravdu necítila po takovém skvostném výstupu zpívat. Prostě to zabil! (smích)


Takže jsem se přemístili zpět do Minneapolis, kde Janet nádherně nazpívala volály. Poslali jsem to Michealovi a jeho reakce byla následující: ´Wow, Janet zní skvěle. Kde tyto vokály nazpívala?´ Řekl jsem že v Minneapolis. ´Jedu do Minneapolis!´. Takže Micheal přijel do Minneapolis a svoje vokály přezpíval, byl opravdu hodně soutěživý. Bylo jedno, že to je jeho vlastní sestra, řekl: ´Ne, musím to prostě předělat. Ona udělala svou práci, a proto já musím tu mou předělat.´ Bylo to prostě bláznivé, snažil se být lepší než jeho sestra! Ale právě toto byla cesta k dokonalosti. Originální vokály, které nazpíval v New Yorku zůstaly z 90% i v konečné verzi písničky. 

(...)

(Zpěvák) Prince ráno přišel do studia a když odcházel, jeho písnička „1999“ byla hotova. S Michealem to bylo odlišné, celý den jsme strávili nad hlasitostí potlesku. Opravdu, myslím to vážně! Takže jsme hlasitost zvedli a on řekl: „Dobře, zítra si to poslechnu znovu.“ Přišli jsme druhý den do studia a on hned poroučel: „Mohli by jste to ještě o trošku zvýšit?“ Takže jsme hlasitost zvýšili. „Dobře, vytvořte mi nahrávku. Zítra se vrátím a poslechnu si to znovu.“ Takhle se to vážně odehrávalo! Prostě se učil od lidí jako Quincy Jones, proto z něho byl taký puntíčkář."

Z rozhovoru s producentem Jimmy Jamem 

 

Další v rubrice: Hudba a zpěv