Odkaz Michael Jacksona

 

"V lednu 2011 jsme já a (má žena) Halima jeli do Senegalu navštívit staré přátele. Jednoho dne jsme z města jeli tři hodiny do nějaké vesnice uprostřed prašného ničeho, kde žila komunita v hliněných chatrčích bez vody, bez elektřiny, bez ničeho. Přijeli jsme současně s nějakým chlápkem, který náklaďákem přivezl dodávku vody ve žlutých kanystrech. Děti ale nepronásledovaly jeho vůz, běžely za naším. Tucty dětí běžely za námi, mávaly a smály se. Ten den jsem se naučil hodně: ti lidé byli šťastní bez materiálních statků nebo očekávání. O vnějším světě očividně moc nevěděli, ale měli společeství, jeden druhého a rodinu, a to bylo vše, o co šlo. Pokud je něco zaujalo, já byl jen další černoch, ale oblečený v elegantním oblečení a přicházející z Ameriky. Mé jméno bylo Jermaine a má žena byla Halima. Tak jsme byli představeni.

Zavedli nás do chatrče, kde jsme se setkali s vesnickým mudrcem: 97 letým starým mužem se scvrklou kůží a chomáčky bílých vlasů na hlavě. Jmenoval se Waleef a pohyboval se velmi pomalu, byl však hlavou vesnice a jak řekl, tak se stalo. Vstoupili jsme do jeho maličkého prostoru: byla tam betonová podlaha a matrace na dřevěném rámu, se čtyřmi tyčemi v rozích a sítí proti moskytům. Mouchy lítali dovnitř a ven, ale ten muž a dva jeho staří přátelé seděli, aniž by se znepokojovali. Podal mi ruku a pozval mě, abych si sednoul. Četl mi z ruky a řekl, že budu mít dlouhý život, potom, jak sledoval všechny čáry v mé dlani, se pomodlil. Sáhl pod postel, vyndal pánev a smíchal obsah čtyř plastových lahviček s olejem a pískem a začal mi to vtírat do obličeje a do vlasů. Nikdo se nemůže dotknout mých vlasů - nikdo – toho muže jsem ale nechal, protože jsem od něj necítil nic negativního, když něco mumlal a zavřel oči. „Co říká?“ zeptal jsem se Kareema, přítele, který nás sem vzal.

„Žehná ti a přeje ti šťastnou a bezpečnou cestu,“ zněla odpověď.

Halima, čistě ze zvědavosti, řekla: „Zeptej se Waleefa, jestli někdy slyšel o Baracku Obamovi.“

V jeho tváři to vykreslilo prázdný výraz, s naším hostitelem to nepohnulo.

„Zeptej se ho, jestli někdy slyšel o Michaelu Jacksonovi.“

Kareem dotaz přednesl v jeho rodném jazyce a muž začal přikyvovat a hovořit.

„Ano! Zná Michaela Jacksona.“

„Počkat,“ řekl jsem. „On slyšel o mém bratru? Tady?“

Stařešina sňal své ruce z mé hlavy a sepjal je, jakoby se modlil, a řekl dvě slova v angličtině: „Michael.... Jackson.“

Dva muži vedle něj přikyvovali a jeden se Kareema na něco zeptal.

„Ano!“ odpověděl. „To je bratr Michaela Jacksona.“

V tu chvíli dospívající chlapec, který stál u dveří, odběhl pryč. O několik minut později jsem uslyšel hordu dětí, jak dostávají závrať a poskakují nahoru a dolů. Když jsem vyšel ven, muselo jich tam být tak padesát a další přicházely a udělaly okolo mě dav. Začali vykřikovat jméno mého bratra: „MICHAEL JACKSON! MICHAEL JACKSON! MICHAEL JACKSON!“ Jak bylo možné, že ho znali na místě tak nedotčeném moderním světem, bez televize? Kareem vysvětlitl, že seděli u vzácného praskajícího rádia.

Do očí mi vstoupily slzy: tohle byla nevinnost, čistota – o všem tomhle byl Michael a proniknul do nejprimitivnějších a nejodlehlejších míst. Dotklo se mě to, protože tihle lidé neměli žádné předsudky, které by ho mohly pošpinit. Znali Michalea pouze jako úžasného člověka, baviče – a tak by si ho měl svět pamatovat, tak si to zaslouží.

(…) V té vesnici jsem nemusel vysvětlovat, kdo to byl a nebo ho obhajovat. Ty africké děti už znaly jeho jméno a jeho zvuk rozsvítil v jejich tvářích úsměv.

Halima mi hodila sáček s bonbóny a já stál uprostřed té tlačenice a rozdával je. Bylo úžasné sledovat vzrušení, které přineslo trochu sladkostí. Vzpomínám na Michaela, jak stál u našeho zadního plotu v Gary a dával sladkosti dětem, které byly méně šťastné. A teď jsem byl tady, v africké komunitě, která perfektně ilustruje to, o čem byl celý jeho život, obklopen těmito dětmi z „We Are The World,“ které měly ve tvářích jen lásku a radost, zatímco volaly „MICHAEL JACKSON! MICHAEL JACKSON!“

To je síla, které dosáhl.

To je jeho odkaz.

To je můj bratr."

Jermaine Jackson v doslovu své knihy You Are Not Alone, Michael – Through A Brother´s Eyes

 

„Vliv Michaela Jacksona na hudbu bude znát po mnoho dalších generací. Miliony lidí byli inspirovány jeho hudebním géniem a talentem. Jeho osobnostní vliv se však teprve musí plně projevit, vzhledem k tomu, že muž v pozadí hudby byl až do své smrti převážně nepochopen. Nežli zemřel, svět o něm jen zřídka slyšel něco pozitivního. Pro velkou většinu fanoušků přicházeli informace o tom, jaký je, ze senzacechtivých, zkažených a a nedůvěryhodných zdrojů jako jsou zpravodajské sítě, časopisy a bulvární plátky.

Většina lidí teď ovšem zjistila, že Michaelův obraz a pověst byly zmanipulovány těmi, kteří z toho těžili pro sebe, tak, aby negativně ovlivnili názor veřejnosti. Vytvořili stigma spojené s Michaelem Jacksonem, čímž se stalo přijatelné mít rád hudbu, ale nepřijatelé mít rád toho, který ji vytvářel. 

Po 25. červnu 2009 vyšla pravda na povrch. Začaly se objevovat příhody ukazující jeho skutečný charakter. Byli jsme informováni o věcech, o kterých jsme do té doby neslyšeli, takových jako třeba, když pomohl staré ženě, které se udělalo nevolno v letedle, ve kterém také letěl. Řekli nám o knihách jako je ´Michael Jackson: spiknutí´ od Aphrodite Jones, která podává fakta o tom, jak to skutečně bylo se soudem v roce 2005, kdy byl prohlášen nevinným ve všech bodech obžaloby. Protože jsme získali přístup k novým a pravdivým informacím, strávili jsme poslední rok poznáváním a zamilováváním se do skutečného člověka v pozadí hudby.

Jedna z nejpodstatnějších věcí, která vyšla najevo, byla Michaelova oddanost k vytváření lepšího světa skrze lásku. V ´This Is It´ jsme zakusili způsob, jakým v každodenním životě uskutečňoval své poselství lásky. Se svými tanečníky pracoval s respektem a láskyplně. Když musel někoho opravit, říkával: "To je všechno kvůli lásce, L.Á.S.K.A." Slyšeli jsem jeho myšlenky o tajemstvích a kouzlu přírody. Zjistili jsem, jak citlivý byl ke kráse stomů, když mění svou barvu a jak byl rozzlobený, že každou sekundu je v Amazonii vykácena plocha fotbalového hřiště.

Jako fanoušci můžeme pokračovat v jeho vizi vytváření světa lepším místem, ale musíme si dávat pozor, abychom z jeho poselství lásky neudělali klišé. Stalo se běžné, že fanoušci užívají fráze jako: "To je všechno kvůli lásce" nebo citují slova jeho písní, jako třeba: "Láska je odpovědí na všechno, co jsem." Přestože to jsou všechno výrazy Michaelova poselství lásky, musíme se ujistit, že neztrácejí své kouzlo kvůli opakujícímu se přílišnému používání. Abychom uchovali jejich magii, musíme se mírnit v jejich užívání.

Fanoušci Michaela Jacksona se díky svému velikému množství nachází v jedinečné pozici být schopni na tomto světě vytvořit pozitivní změnu. On byl jeden člověk pracující na vytvoření lepšího místa z tohoto světa, ale díky jednotě jeho fanoušků se jeden člověk stává armádou k vytvoření lepšího místa z tohoto světa. On začal poslání a položil základy. Teď nám předal pochodeň, abychom to dokončili.

Naše síla tkví v jednotě. Michael Jackson má miliony fanoušků po celém světě. Jestliže se spojíme jako základna, jako společenství, snad můžeme být dost silní k vytvoření kritického množství nutného ke způsobení pozitivní změny na světě. Tehdy, když se takového množství dosáhne, začínají se dít kouzla a on nás tu zanechal s touto odpovědností.

Mezi fanoušky existuje svár, který brání dosáhnout této jednoty. Máme různý názor a víru ohledně jeho života, smrti a ´This Is It´, a to vytváří  propast, která nám neumožňuje splnit toto poslání. Musíme si uvědomit a akceptovat, že můžeme mít rozdílné názory a můžeme se jich držet, aniž bychom na druhé útočili kvůli těm jejich. Jedna věc, na které se všichni shodneme, je, že Michaelovým poselstvím byla LÁSKA. Tento faktor nás sjednotí.

Nemůžeme jednoduše vyslovovat fráze, které mluví o lásce. Musíme tato slova posílit pomocným zvykem. Musíme to, co říkáme, také dělat. Začít s přinášením lásky do oblastí, které byly blízké Michaelovu srdci.

Pomáhat těm méně šťastným než jste vy, namísto toho, abyste se zaměřovali na vaše neštěstí. Jestliže ve svém vlastním životě zažíváte problémy, zaměřte se na pomoc těm, kteří jsou méně šťastní, nežli vy.“

 

Linda Higgins, Michael Jackson Tribute Portrait (2010)