V jeho nejtemnější hodině...

 

"Michael nedokáže poznat, že ho ostatní klamou, protože klamu není schopný. V lidech vidí pouze dobrotu, i když ta je pouze odrazem jeho vlastního světla.

5. září 2008 večer mi Michael zavolal a dlouho jsme si povídali. Když jsme mluvili o soudu, řekl (jak jsem si to další den zapsala):

„To, čím jsem si prošel, mi ukázalo, že ve světě je hodně zla, ale také to, že je tu krása. Byli jste tu pro mě. Napsal jsem o vás, fanoušcích, píseň. O tom, jak jste tu pro mě byli v mé nejtemnější hodině, v mém nejhlubším zoufalství.“

Pokračoval: „Máma mi to vždycky říkala, Kathrine mi to vždycky říkala. Dívala se na mě a říkala, ´Jsi stejný jako já. Ublíží ti. Využijí tě. Existují lidé, kteří tě využijí.´ Nevěděl jsem, že jsou na světě takoví lidé, takhle zlí. Myslel jsem si, že jsou jen ve filmech. Nevěděl jsem, že skutečně existují. Věřím lidem. Vždy v nich vidím to nejlepší. Umím být tak naivní. Během soudu tu byli zlí lidé, ale byla tu taky spousta výborných lidí, krásných lidí jako jsi ty.“

Nevím, co viděl svět v lednu 2005, když Michael vyskočil na své auto před budouvou soudu v Santa Monice a mával svým fanouškům. Já viděla srdceryvně krásné gesto lásky, muže, který i ve své nejtemnější hodině stále cítil potřebu děkovat těm, kteří se shromáždili, aby ho podpořili.

Během soudu, který trval od února do poloviny června, přijížděli do Santa Barbary lidé z celého světa. Mnoho Michael Jackson trial fansz nich si bralo týdny a dokonce i měsíce volna ze školy či práce a bydlelo v tamnějších hotelích. Někteří z nás seděli v soudní síni jako tichá přítomnost lásky a podpory, zatímco ostatní stáli venku a drželi transparenty deklarující jeho nevinnu a odsuzující ty, kteří ho chtěli zničit. Každý den, když se potom Michael vracel od soudu, zastavil u vrat Neverlandu, aby nás pozdravil a vyměnil si s námi láskyplná slova.

Jedna z nejhroznějších věcí, kterou jsem kdy musela udělat, bylo sedět v soudní síni a den za dnem poslouchat ničemné lidi, jak o Michaelovi říkají oplzlé věci, odporují sami sobě, vymýšlejí si pobuřující příběhy, který byli později shledány naprosto neodůvodněné, a v případě jehnoho ubohého individua, usilující o osobní mstu, která se zrodila z překroucené posedlosti. Pro mě a mé přátelé to bylo těžké a nedokážu si představit, jaké to bylo pro něj.

Soud ukázal mnoho věcí, ve kterých byl Michael zrazen, oklamán, manipulován, podveden a využit lidmi, kteří čekali na svou příležitost, převlečeni za spolupracovníky či přátele. Měl všechny důvody pro to, aby zahořl a zlobil se. Následující roky však ukázaly, že i když občas hořkost a zlost cítil, dál žil v duchu lásky.

Nejstatečnější bojovník nejde do bitvy ve zbroji. Nejstatečnější bojovník jde do bitvy bez brnění, neozbrojený a zranitelný. I po tom, co Michael vytrpěl, zůstal otevřený a důvěřivý, jeho podstata zůstala netknutá temnotou, čistá až do konce."

Talitha Linehan

 

Původní článek: Michael Jackson - The Last Angel