O utrpení a soucitu 

"Michael má zvýšenou citlivost pro potřeby tohoto plačícího světa. Michael přináší tolik a tak moc, on sám je jedním z nejdrahocenějších zdrojů světa."

Steven Spielberg

 

"Jeho snem bylo vyléčit všechny nemocné děti na světě. Když jsem namítl: ´Není to nemožné?´ rozplakal se. Byl velmi citlivý vůči věcem, které se ho nějakým způsobem dotkli. Byl to čistý a nevinný člověk v tomto nečistém a vůbec ne nevinném světě."

Bret Rattner

 

"Má drahá matka mi jako velmi malému vštípila, abych dával zpět a jak jsem vyrůstal v Bohu (ve víře), věděl jsem, co mám dělal, jestliže věřím v Ježíše. Nenávidím, když vidím utrpení, nenávidím, když vidím lidi v tísni, a cítím, že Bůh mi dal dar a já ho musím zodpovědně použít tak, že budu vracet a budu to dělat dokud budu mít peníze nebo než mě dobrý Pán zavolá domů."...

Michael Jackson, 2008

"Když měl během turné volný večer, šel do obchodu s hračkami a koupil deset těhlech a deset tamtěch a potom do nich celou noc dával baterky a ujišťoval se, že každá z nich funguje, takže je další den bude moci dát dětem v zákulisí. Jako kdyby měl málo starostí..."

Seth Riggs, Michaelův hlasový trenér

 

“Byl tak opravdový, vřelý a starostlivý. Celou dobu, co jsem ho znal, tedy téměř 20 let, jsem ho nikdy neslyšel, že by na někoho zvýšil hlas. Nikdy. Byl to tak dobrý člověk. Strašně dobrý člověk.

Michael utratil třetinu z miliardy dolarů na pomoc dětem, platil za operace, stavěl nemocniční pavilony, sirotčince a tak dále a tak dále. Nikdy o těchto dobrých věcech nemluvil. Slyšeli jste je od lidí okolo něj...

Michael mi řekl: ´Všichni jsme na Zemi z nějakého důvodu. Já jsem tady, abych pomáhal dětem.´O tom byl celý jeho život. Do své smrti se nezměnil od chvíle, co jsem ho poznal. Když jsme se potkali, bylo mu 29. Michael měl neuvěřitelnou empatii, hlavně pro děti, které byly zraněné, nemocné a nebo zanedbávané. Lidé, kteří byli hladoví a neměli domov, byli vždy, po celý jeho život, v popředí jeho zájmu.” 

David Nordahl, malíř, v rozhovoru s Deborah Kunesh (Reflections Of The Dance)
 

 

"Je to napořád a není to žádná senzace kvůli publicitě... Je to něco, co vychází přímo z mého srdce, protože se upřímně starám... Tu bolest cítíte už jen když slyšíte o něčem, co dávají v televizi nebo v rádiu... statistiky o dětech... miliony dětí umírají kvůli týrání či násilí, a nemusí to být. Jde o to něco dělat. Musíte jednat. Kdyby jeden člověk pomohl jednomu dítěti, udělal by tolik... A jde to udělat."

Michael Jackson
 

 

"Na turné Dangerous Michael navštěvoval sirotčince a dětské nemocnice. V každém městě, které jsme navštívili, jsme těm dětem přivezli hračky a bylo jasné, že Michael si přál, aby je všechny mohl adoptovat. Nezvládal vidět, jak dítě trpí. Mezi těmito návštěvami se Michael občas zhroutil pláčem, protože nemohl vydržet pohled na dítě, které má bolesti. (...)"

Frank Cascio, Michaelův přítel

 

 

Otázka: "Je pro tebe složité cítit bolest a utrpení druhých, když si můžeš dovolit vše, na co si vzpomeneš?"

Michael Jackson: "Ne, vůbec ne. Procestoval jsem tolik míst a viděl tolik lidí trpět... a když tohle vidíš, nemůžeš to nevnímat, nemůžeš předstírat, že se tě to netýká. Nejvíce se mě dotýká, když trpí děti. Vždy, když si na ně vzpomenu, tak je mi úzko. Stává se mi to i na show, je to během písně I´ll be there, vždy si na to vzpomenu a je pak pro mě těžké se udržet." 

"Procestoval jsem svět osmkrát. Navštěvuji tolik nemocnic a sirotčinců, jako dělám koncertů. To ale, samozřejmě, není ve zprávách. Protože to nedělám z toho důvodu, aby se o tom dělali reportáže. Dělám to, protože je to z mého srdce.

Ve městě je tolik dětí, které nikdy neviděly hory, nepovozily se na kolotoči, nemají doma koně nebo lamu, ani je nikdy neviděly. Takže pokud mohu otevřít svá vrata a vidět to blaho, výbuchy smíchu a radostných výkřiků dětí, které se běží povozit, řeknu: ´Děkuji Bože´. Cítím, že jsem vyhrál souhlasný Boží úsměv, protože dělám něco, co přináší ostatním lidem radost a štěstí.”

Michael Jackson v TV Interview s Geraldem Riverou, 2005

 

 

"Viděl jsem velmi bohaté a velmi chudé, ale zajímám se hlavně o chudé. Chci ocenit to, co mám, a snaží se pomáhat ostatním. Když jedu do cizích zemí, chci vidět chudší oblasti. Chci vidět, co je to opravdu hladovět. Nechci to slyšet, nebo číst. Chci to vidět."

Michael Jackson, 1977 

 

 

 "Také jsem ochutnal chudobu. Když jedu do zemí jako jsou Filipíny a Trinidad či země v Africe, chodím do chudinských čtvrtí a mluvím s lidmi. Sedím v jejich malých chýších a lepenkových domech a jsem jako doma. Myslím si, že je důležité vědět, jak se cítí ostatní lidé, obzvláště v oblasti mého snažení."

 "Když jsem šel včera večer spát, plakal jsem a nespal jsem dobře. A pláču, protože to cítím... Cítím všechnu bolest dětí, které trpí a hrozně to bolelo. Proto se snažím dostat se ke každému dítěti o kterém vím, že má bolesti. Snažil jsem se volat, vytáčet číslo, probudil jsem se a první věc, první osoba, které jsem zavolal, bylo k té malé holčičce a ona už byla mrtvá. Zranilo mě to. A myslím, že je to odkud vychází má pravá láska. Když můžu pomoct takto, jsem v pořádku a nepotřebuju romantickou lásku.

Víš, když někde potkám nějakou holku a myslím, že je hezká, tak je to fajn. Myslím tím, půjdu na rande nebo tak. Na tom není nic špatného. Pro manželku ale není lehké se mnou žít. Nejsem jednoduchý, vím že nejsem, protože všechen svůj čas dávám někomu jinému. Dávám ho dětem, někomu nemocnému, muzice. A ženy chtějí být středem. Pamatuju si, jak mi Lisa Marie říkala: ´Nejsem kus nábytku, nejsem kus nábytku, prostě nemůžeš...´ a já říkal: ´Nechci, abys byla kus nábytku´, víš, ale volaly nějaké nemocné holčičky a ona se naštvávala a zavěšovala telefony. Víš, já ale cítím, že je to moje mise, Shumley. Musím to dělat."

Michael Jackson

 

 

Rabín Schmuley:  Víš, staří rabíni říkali, že když navštívíš někoho nemocného, bereš si od něj šedesátinu jeho nemoci. Ale ty jako by sis bral padesát procent jejich onemocnění. (Zrovna jsem přivedl mladého mentálně postiženého muže, aby se s Michaelem setkal a on se při setkání se svým zpívajícím idolem rozsvítil.)

Michael Jackson: Ano, nerad kohokoliv vidím trpět, především děti.

Rabín Schmuley: Cítíš, že ti byla dána díla uzdravovat? Nebo je to kvůli tomu, že jsi celebrita? Jinak řečeno, když jsi slavná osobnost a dáš dítěti pozornost, cítí se opravdu dobře. Ví jak jsi slavný a cítí se jako "Wow, někdo tak slavný se o mě zajímá, musím být výjimečný." Je to však mimo slavnou osobnost? Je to něco v tobě, co jsi měl dřívě než jsi se stal celebritou?

Michael Jackson: Myslím, že to je něco, co mám dělat, protože jsem měl vždy tuhle touhu dávat a pomáhat a snažit se tímhle způsobem, aby se lidé cítili lépe.

Rabín Schmuley: Měl jsi to dřív, když jsi byl chlapec Michael Jackson?

Michael Jackson: Ano. Proto když tu je někdo, kdo se necítí dobře nebo je nemocný, snažit se, abys se cítili šťastní, aby jim bylo lépe, hlavně když je můžeš otočit (k lepšímu) a pomoci je zachránit. Miluju dělat to. Miluju chodit do nemocnic a vidět děti. Co nemám rád je, když všichni dospělí a doktoři a sestry fotí a všechnu tuhle pozornost. Jsou o moc horší než děti. Strhnou veškerou pozornost od dětí. Promění to v ZOO. Vážně. Miluju držet (chovat) děti.

 


Rabín Schmuley: Když myslíš na svůj úspěch, říkáš si něco jako: "Měl jsem štěstí, dostal jsem to od Boha, nejsem to jen já, je to dar, nemám právo být arogantní"?

Michael Jackson: Jo, lidé se mě často ptají, jak jsem si to nenechal stoupnout do hlavy. Um, protože to viditelně nejsem já. Takže jak se opovažuješ myslet, že to děláš, nejsem to já, není to Michelangelo. On byl obdařen vniřní inspirací. To byl dar. Myslím, že můžeš něco vytvořit do nějakého rozsahu. Ale být génius, to je jako opravdový dar.

Rabín Schmuley: Jak rosteme, a naše těla jsou větší, často se zdá, že naše mysl se zmenšuje. Cítíš, že mají děti větší srdce než dospělí? Co způsobuje, že se jim zcvrkává? Proč se tvoje nezcvrklo? Čím více se lidé stávají slavnými, tím méně lásky mají v srdcích a stávají se více sebestřednými. Proč ty ses nestal sebestředným? Proč se staráš o zbytek světa? Máš helikoptéry a soukromá letadla, proč by měli v tvém životě figurovat obyčejné děti?

Michael Jackson: Víš proč Shmuley? Kdyby jsi viděl věci, které jsem viděl a procestoval celý svět nebyl bys upřímný ani k sobě ani ke světu, kdybys takový byl. Nedokážu si představit, že by mě nedojaly ty věci, co jsem viděl, jako ta vesnice v Číně, a ty věci, co jsem viděl v Rusku a Německu a Izraeli. Vzpomínám na tohle novorozeně bojující o život, se všema těma hadičkama v nose, v Izraelské nemocnici. Jak by nemohlo tvé srdce něco takového poznamenat? Řekl jsem každému, dětem, každému "pojdte sem, tohle musíte vidět" Protože myslím, že pochopili citlivost, jak jsou děti důležité, pomáhat ostatním, informovat svět, pro sociálně slabé. Být materialista a pořád ukazovat tento smysl sobectví je něco, co odsuzuji.

Rabín Schmuley: Takže proč ti nestoupla sláva do hlavy? Jsi pyšný na to, že nejsi arogantní. Jak sis udržel svou citlivost? Proč ti to nestouplo do hlavy? Proč navštěvuješ sirotčince? Jak se ti to stalo? Jak jsi zůstal velký a neodsuzující, když se z tebe měl stát vetší sobec? Stalo se to všem ostatním. Jsem si jistý, že jsi to viděl i u svých přátel, kteří měli úspěch.

Michael Jackson: Na to se težko odpovídá. Jsem prostě více citlivý a vnímavý na lidskou bolest a lásku. Myslím, že je to prostě uvnitř mě."

 

 

"Nikdy nepřestanu pomáhat lidem a milovat je tak, jak řekl Ježíš. Řekl: ´Milujte dál. pořád milujte. Pamatujte na děti. Buďte jako děti.´Ne dětinští, ale jako děti."

Michael Jackson, 60 Minutes TV interview s Edem Bradleyem, 2003

 

 

"...Nikdy jsem neměl dětství. Když mají (děti) bolesti, cítím jejich bolest. A když jsou zoufalé, cítím jejich beznaděj. Mám velké obavy ohledně situace a postavení našich dětí. Kdyby byl alespoň jeden den, kdy by mohly děti obnovit pouto se svými rodiči, udělalo by to obrovskou změnu..."

Michael Jackson, online audio chat (2001)

 

 

"Když vidím nějaké dítě trpět, vstoupí mi do očí slzy. Jestli jsem z něčeho vinný, tak z toho, že věřím tomu, co Bůh řekl o dětech."
 
"Jsem strašně smutný, když vidím fotky těch chudých dětí. Každý den kvůli tomu pláču. Chci tam jít a každého z nich obejmout."

Michael Jackson


 

"Byl jsem na turné s Jacksons a ostatní chlapci seděli vpředu a žertovali, ale Michael většinou seděl vzadu zahloubaný do nějaké knihy. Společně jsme prohlíželi knihu fotografií od Louis Hines, která představovala děti pracujících v továrnách. Bylo to foceno ještě před vznikem zákona zakazující dětskou práci. Děti měly opravdu těžké pracovní podmínky a mohli jste vidět tu bolest a utrpení v jejich tvářích. Měly tak sedm let, ale vypadaly, jako by jim bylo dvacet, třicet let. Michael se začal třást a já jsem viděl, že je opravdu rozrušený. On byl tak ovlivněn těmito fotografiemi... Podíval se na mě a řekl: ´Todde, chci s tebou udělat knihu fotografií. Chci udělat něco, abychom ukázali bolest a utrpení dětí v Africe a Indii a po celém světě, abychom mohli pomoci to zmírnit. " A pak samozřejmě, tři roky poté, napsal a produkoval píseň We are the World."

Todd Gray, fotograf

 

 

"Mohu se dobře vcítit do všech, kteří pracovali jako děti. Vím, jak bojovali, vím, co obětovali. Také vím, co se naučili. Já se naučil, že když je člověk starší, je to větší výzva. Z nějakého důvodu se cítím starý. Opravdu se cítím jako stará duše, někdo, kdo toho už hodně zažil. Protože po všech těch letech, kterých jsem dosáhl, je pro mě těžké akceptovat, že mi je pouze 29. V byznysu jsem 24 let. Někdy se cítím, jako bych byl na konci života, jako by mi bylo 80 a lidé mi poklepávali po ramenou. To se stává, když člověk začíná tak mladý." 

Michael Jackson ve své knize Moonwalk 

 


"Byl tak strašně citlivý, že když jsme měli večeři - byl vegetarián - omlouval se každé zelenině předtím, nežli jí snědl. Objednal si sterilovanou zeleninu a doslova řekl: ´Je mi to líto, pane Mrkev´a ´je mi to líto, pane Brokolice.´Byl tak empatický k ostatním lidem a ke všem žijícím věcem... To si na Michaelovi pamatuju opravdu nejvíc, dokonce víc než jeho tanec nebo zpěv. Když jste mluvili s Michaelem, skutečně jste cítili, že cítí to, co cítíte vy."

 Rob Cohen, režisér The Wiz, 1978

 


Kathrine Jackson: "Pořád jsem mu říkávala, že je moc jako já a nechtěla jsem, aby takový byl... Říkavala jsem mu: ´Nechci, aby si takový byl, jsi chlap. Musíš byt silný´. Ale on je tak něžný. On je prostě mírumilovný člověk."


Rabín Schmuley: "A on stále věří v to být mírumilovný. Raději se zraní, než aby způsobil bolest... Co mě táhne k Michaelovi je, jak mluví tak dojemně o tom, že nikdo už nevečeří společně s dětma a nikdo už jim nečte před spaním. A pokaždé, když se střílelo ve škole, zavol mi domů (když byl v Kalifornii a já v New Jersey), a říkal: ´Slyšel jsi to? Další dítě bylo zastřeleno.´ Řekneš si: ´Oh, další dítě zastřeleno´ a otočíš stránku na další příběh. Ale Michael plakal.

Na moje narozeniny jsme přivedli dítě s leukémií. Michael přišel na mojí párty a ona seděla vedle něj, tahle sedmiletá holčička. A když mu matka řekla její príběh, Michael plakal jako malé dítě. Bylo to neuvěřitelné."

 

 

"Jednou Seth přišel do Michaelovi šatny, aby ho hlasově rozcvičil před představením. Michael byl zaneprázdněn čtením dopisu od ženy, která prosila o peníze, protože jí srazilo auto a bylo jí řečeno, že nikdy nebude znovu chodit. Zdá se, že Michael byl dopisem tak dojatý, že začal plakat a nemohl přestat. Seth ho musel uklidnit, aby vůbec mohl jít ven a vystoupit."

O příhodě, kterou zažil Seth Riggs, Michaelův hlasový trenér

 

 

Motivace k jeho usilí pomáhat: "Starostlivost. A čtení Bible, učení se o Bohu, Ježíši, lásce. Řekl: ´Přiveďte děti, buďte jako děti, starejte se o ostatní.´ Starejte se o staré lidi. Byli jsme na těchto hodnotách vychováni. Jsou velmi důležité a i dnes jsou v nás silné." 

Michael Jackson,  TV rozhovor s Geraldem Riverou, 2005

 

Michael v pražské nemocnici Motol (nahoře)

 

 

 

Komentáře: O utrpení a soucitu

Datum: 25.11.2016

Vložil: Mirka

Titulek: Nemám slov!!!

Nemám slov, jak toho člověka popsat! Vím asi přesně co cítil. Já mám tyhle pocity stejné.. Jak se ubližuje dětem a zvířatům, tak jsem mimo. Uplně přesně cítím tu jeho lítost, bol, zlost, zoufalství nad tím, že všem na téhle planetě nemůže pomoct. No, ale jak pozuruju jeho vývoj od roku 1982.., hodně se na něm podepsala rodina a to bohužel v negativním., Ač po letech tvrdil Michael co chtěl. Celá rodina , kromě Janet se vezla na jeho slávě.. A to fakt jeden člověk nemůže fyzicky ani psychicky zvládnout. Je mi moc líto, že odešel tak brzo!! Ježiš, to mohlo být ještě super písní a super akcí, projektů.

Datum: 27.09.2015

Vložil: Píšťa

Titulek: Michael

Jeho mamce bych chtěla říct, že byl pravý a silný chlap právě tím, jaký byl! Že si utrpení bral na sebe a pomáhal, kde mohl.

Přidat nový příspěvek