Zážitky fanoušků

"...konečně Michael vstoupil. Bylo to, jako by se Země zastavila. Média k němu byla tak krutá, dokonce i tehdy, říkala, že je zvláštní a divný, ale mně takový nepřipadal ani trochu. Viděla jsem, že ten krásný, dobře oblečený muž, který procházel dveřmi, je zdvořilý, pěkně mluví a je laskavý jako vždy. Nikdy nezapomenu na ten úsměv, ten hypnotizující úsměv, který vám prostě vyrazí dech. Vypadal skutečně úžasně. Pamatuji si pouze na jedinou podivnou věc a to, že se zdálo, že vše, okolo čeho prošel, se rozsvítilo a taky že jste z něho prostě nemohli spustit oči. Také si pamatuji, jak zavolali nás a Michaela kvůli společnému focení a jak Michaelovi můj manžel, který stál při focení přímo za ním, položil obě ruce na ramena a nechal je tam dokonce i poté, co mu fotograf řekl, ať je dá pryč a jak Michael otočil hlavu a rozkošně se usmál."

Paula Katsikas, výherkyně večeře s Michaelem v březnu 1992
 

"Děkuji Bohu za to, že jsme se vydali do Gary, abychom Michaelovi ukázali naší lásku a podporu, když se vracel do svého rodného města. Když jsem jela po dálnici, modlila jsem se za něj a meditovala, prosila jsem Boha, aby se na naší cestě za Králem Popu do Gary stalo něco zázračného. A jsem hrdá na to, že můžu říct, že ten "zázrak" se stal, protože moje 17ti letá neteř, která se mnou žije, byla požehnána velikým objetím od Michaela Jacksona samotného, když jsme byli u jeho domu na Jackson Street. Mezi tisíci fanoušky a reportéry totiž stála tak blízko, že když zavolala jeho jméno, podíval se jejím směrem a tak mu řekla, že jedeme více než 15 hodin, abychom ho viděli. Michael si jí nechal přivolat a ona k němu šla s rozpřaženýma rukama a i Michal jí přivítal s rozpřaženýma rukama. Objali se a ona nemohla zadržet slzy, tak si položila tvář naproti Michaelově a plakala. Michael jí celou dobu držel a hladil jí po hlavě, aby jí uklidnil. Když přestala plakat, vyfotil se s ní. Nikdy na to nezapomene."

Dorothy J. B. o zážitku z 11. 6. 2003

 

V Hamburku fanoušek podal Michaelovi klobouk, aby se mu na něj podepsal. Zdálo se však, že Blanketovi, který tam byl, se líbil natolik, že mu dovolili nechat si ho. Michael poté vzal Blanketovo tričko, podepsal se na něj a dal ho fanouškovi namísto kloubouku. Na tričku je napsáno "Blanketovo" tričko, s láskou Michael Jackson."

Příběh ze 30. ledna 2006

 

"V září 2001 se sjeli fanoušci z celého světa, aby v New Yorku viděli Michaela na dvou koncertech v Madison Square Gardens. Ráno po druhém koncetu teroristé naletěli do Dvojčat a zničili město i svět.

Letiště byla zavřená, lety zrušené a mnoho z nás uvízlo daleko od domova. Michael toho rána opustil Palace Hotel, ve kterém pobýval, ale na každý večer poslal svou ochranku zpět do města, aby na nás dohlédla a ujistila se, že máme dost peněz a bezpečné místo, kde můžeme být.

 

Asi týden po útocích ochranka přijela s Michaelovým tour autobusem, aby posbírala zbylé fanoušky, bylo nás asi tucet z Evropy. Na Michaelův příkaz - a za jeho peníze - nás vzali do McDonalda a do kina pak nás odvezli k holtelu v New Jersey, kde pobýval.

Michael Jackson fans tour bus

Ten večer jsme Michaela neviděli, ale volal nám, aby zjistil, jak se máme a vyzval nás, ať přenocujeme v autobuse, který měl řady patrových postelí, každá se svou vlastní DVD obrazovkou.

 
 

Ve velmi děsivou dobu a místě v historii jsme se díky Michaelovi cítili v bezpečí a chránění. Nikdy jsme neslyšela, že by o tom, co pro nás udělal, veřejně mluvil, protože to samozřejmě nedělal pro publicitu nebo chválu. Udělal to, protože k tomu byl puzen laskavostí, starostlivostí a láskou."

Talitha Linehanová

 

"Bylo mi dopřáno setkat se s králem. Po zbytek mého života na to nezapomenu. Byla jsem vybrána k účasti na premiéře filmu Pátý element na filmovém festivalu v Cannes jako společnice Jeana Paula Gautierse. Druhý den mě pan Gautiers informoval, že jsme byli pozváni na premiéru Michaelova videa "Ghosts". Přinesla jsem jednorázový fotoaparát (ano, na jedno použití) a sedla si na své místo v druhé řadě uprostřed. Brzy tam byl hodně zmatek, lidé vyskočili ze svých sedadel a běželi ukořistit fotku s Michaelem, který byl v sevření šílené ochranky. Ta pana Jacksona doprovodila na jeho místo, a já málem dostala infarkt, protože to bylo to přímo v řadě přede mnou!

Jakmile se usadil a ztlumila se světla, poklepala jsem mu na rameno a on se otočil s usmál. Pak se mě svým hlubokým chlapeckým hlasem zeptal: ´Ahoj krásko, jak se máš?´Nemohla jsem mluvit, ale fotila jsem. Ačkoliv byla tma, poklepala jsem na něj ještě několikrát a vyfotila pár fotek a on se pokaždé smál s dotazem, zda si užívám.

Po premiéře souhlasil, že se se mnou vyfotí, ale když se to chystal udělat, nahrnul se k němu dav lidí a on musel z bezpečnostních důvodů rychle odejít. Naposledy jsem pana Jacksona viděla, když ho ode mě odváděli pryč. Poslední věc, kterou mi řekl, bylo: ´Mrzí mě to, krásko, doufám, že si pořád užíváš.´  To byl den, kdy jsem se setkala s králem a který jsem i nadále ctila. (...)"

Stacey McKenzie o premiéře Ghosts, 1997