hysterie a davové šílenství

 

To, co se dělo okolo Michaela Jacksona je nevídané. Kamkoliv šel, kdekoliv se objevil, brzy byl obklopen davem lidí, kteří se k němu chtěli dostat co nejblíže. Stávalo se to po celém světě po celý jeho život. U jiných slavných lidí takovéto šílenství nikdy netrvalo v takovéhle intenzitě takhle dlouhou dobu. Kdo by to vydržel? 

"Pokud jste to nikdy nezažili, nedokážete si představit, jaké to je. Ty dívky to myslely vážně. A stále myslí. Ony si prostě neuvědomují, že vám mohou ublížit, protože to přece dělají z lásky. Myslí to dobře, ale já mohu potvrdit, že to bolí. Máte pocit, že se dusíte, nebo že vás roztrhají na kousky. Chmatá po vás tisíce rukou. Jedna holka vám kroutí zápěstím a druhá vám stahuje hodinky. Chňapou vám po vlasech a divoce za ně tahají. A to pěkně bolí, jako když vám hoří hlava. Klopýtáte, padáte přes věci a jste strašně poškrábání. Jizvy mám dodnes a přesně si pamatuju, ve kterém městě jsem ke které z nich přišel. Velmi brzy jsem se naučil jak proběhnout davem rozdivočelých dívek před divadly, hotely a na letištích. Je důležité chránit si rukama oči,, protože v tak vypjaté  situaci si ty dívky neuvědomují, že mají nehty. Je mi jasné, že to fanynky myslí dobře a já je mám rád už pro to nadšení a podporu, ale davové scény mě děsí."

Michael Jackon ve své knize Moonwalker

 

"Být obléhán zástupem lidí bolí. Ne psychicky, ale fyzicky. Vaše tělo je jako nudle, o kterou se přetahuje deset různých lidí. Oni si to neuvědomují, strašně moc vás milují a prostě vás kus chtějí. Říkají: ´Dostanu z něj kousek, ať už je to jeho tričko, vlasy, obličej, cokoliv.´ Jsou fanoušci, kteří třeba mají trochu mých vlasů. Mohl bych teď přijet do Anglie a oni by mi je ukázali a řekli: ´Tohle jsou tvé vlasy z doby před třemi lety.´ Já bych řekl: ´Jejda.´ Mají je v peněžence. Sbírají vlasy." 

Michael Jackson

 

"Nikdy, nikdy nepochopíme, čím procházel. Nemoci přejít přes ulici, aniž by se k němu neseběhl dav. Být souzen, zesměšňován, kolik bolesti může někdo unést? "


Marlon Jackson, Michaelův bratr

"Ta tlačenice uvnitř obrovského obchodu s deskami na Oxford Street byla hrozná. Lidé se smáli a brečeli najednou. Naproti mě byl kluk, který držel u ucha telefon a křičel do něho "Mami, tomu bys nevěřila!! Naproti mě stojí Michael Jackson!!! Kdybys ho tak mohla vidět!". Michael k němu přišel a vzal si od něj telefon, do kterého řekl "Ahoj! Kdo tam je? Ano, jsem to opravdu já ..." Další konverzaci Michaela s matkou toho kluka jsem už neslyšel, protože všude kolem bylo tolik povyku. Venku rozběsnění fanoušci skoro povalili starou paní na kolena. Kolem bylo tak 2000 fanoušků a ta paní tam jen tak procházela. Musel to pro ni být otřesný zážitek. Nebudete věřit tomu, co se stalo potom. Michael Jackson je velký muž - než jsem ho potkal, byl pro mě muž - dítě, ale ve skutečnosti má skoro 180 centimetrů a jeho ruce vypadají jak rukavice na baseball. Chytil tu ženu a vedl ji za auta, kde se jí velmi slušně představil. Ta žena, mohlo ji být tak 80, se chovala přiměřeně svému věku a odmítla nastoupit do auta. Když ji tedy Michael vedl ven z davu, povídal jí o svých dětech, jak moc je postrádá.

Pak jsme přijeli na Paddingtonské nádraží, odkud jsme měli jet vlakem do Exeteru. Bylo tam tolik lidí. Viděl jsem Michaela, jak zakopl a oddělil se ode mě a od své ochranky. Najednou byl uprostřed všech těch těl a já ho na chvíli neviděl. Jako v hororu jsem pozoroval, jak se blíží k vlaku, jen chvilku a jeho fanoušci by ho strhli pod kola. Potil jsem se úzkostí, když se objevil a pak hned zmizl za plakáty fanoušků. Utíkali jsme do vozu a já mu pomohl dovnitř. Unaveně zapadl do sedadla s rozcuchanými vlasy. Cítil jsem se tak špatně, že jsem se ani nezeptal, jestli je v pořádku. Michael mě vždycky oslovuje celým jménem. Čekal jsem, že mi řekne "Uri Gellere, málem mě zabili a byla to tvoje stupidní chyba!" Ale to co řekl s velkým úsměvem mě dorazilo. "Jsem v pořádku Uri Gellere. Neboj se. Nezlob se na ty lidi, protože oni nevědí, co dělají a já je mám rád."

Uri Geller, jasnovidec a kouzelník