Usmíření

 

"Michael se Joea bál. Michael a já jsme jezdili na výlety jen proto, abychom se od něj dostali pryč. Joe vždycky něco požadoval, ale nebyl to špatný člověk – možná šel na věci špatně, ale skutečně chtěl pro děti víc než měl sám.

Joe časem roztál a Michael k němu necítil odpor, jak si lidé mysleli. Později se poznali a udobřili se."

David Gest

 

"Michael měl na klíně knihu o umění a vzadu (v autě), kde seděl se mnou a s doktorem, diskutoval o renesančním umění. Vysvětloval, že Diana Ross ho o umění naučila hodně, ale že jeho otec byl také talentovaný malíř.

Byl to Rabín Shmuley, který, když jsme byli na Cromwell Road, navrhnul, aby Michael zavolal svému otci do Las Vegas. 'Máš proslov o odpuštění. Myslím, že teď je čas.´

Celou cestu do Hammersmithu o tom Michael tiše uvažoval, když náhle požádal o nejbližší telefon a vytočil číslo. ´Josephe´, řekl, když jsme se sunuli Londýnem v dopravní špičce. ´To jsem já, Michael. Jsem v Londýně. Jsem v pořádku, zlomil jsem si nohu a dost to bolí, ale chtěl jsem, abys věděl, že jedu na Oxfordskou Univerzitu, kde mám proslov a zmiňuju se tam o tobě... Ne, ne, neboj se, je to pozitivní, samozřejmě. Jak se máš? Aha, aha... Samozřejmě, budu. Mám tě rád, tati, ahoj.´ Poté, co to řekl, se dlouhou dobu díval z okýnka. 'Víte,' řekl nám všem, celý rozzářený, 'to je úplně poprvé, co jsem tohle řekl. Nemůžu tomu uvěřit.' Shmuley ho pořádně objal a pogratuloval mu. (..)

Zdál se šťastný, jako kdyby se z jeho ramen uvolnilo nějaké závaží."

Jonathan Margolis (2001)

 

"(...) Věřím, že především nechtěl (Michael) být jako jeho otec a že dnes večer konečně zaplašil Josephova ducha a může začít znovu. 

Proto mi připadá smutné, že do teď se každý zaměřoval na takové věci, jako jeho vystupování a jeho výstřednosti, ale přehlížel jeho osobní nepokoj. Udělal to skvěle, s očividnou upřímností. Nemůžu toho člověka obdivovat více.'

Trevor Beattie, the advertising creative guru
 

"Objevil jsem, že přinutit rodiče, aby se věnovali svým dětem, je jen jedna část příběhu. Ta další je připravit děti na to, znovu akceptovat své rodiče. Proto vyzývám všechny děti světa - počínaje námi - odpusťme našim rodičům, pokud jsme se cítily přehlíženy. Odpusťme jim a naučme je znovu milovat.

Asi vás nepřekvapilo, když jste slyšeli, že moje dětství nebylo idylické. Odcizení a napětí mezi mnou a mým otcem je dobře zdokumentováno. Můj otec je tvrdý muž a od malička tlačil mě a mé bratry, abychome byli nejlepší. Bylo pro něj obtížné ukázat mi náklonnost. Nikdy mi doopravdy neřekl, že mě má rád. A nikdy mě za nic nepochválil...

Můj otec byl manažerský génius a já i má bratři mu vděčíme za náš profesionální úspěch. Ale co jsem opravdu chtěl, bylo mít otce. Chtěl jsem tatínka, který by mi ukazoval lásku...

Přestože jsem to dřív popíral, musím uznat, že mě musel milovat. Jsem si jistý tím, že mě měl rád. Ukazovali to malé věci, které dělal...

Naučil jsem se vidět otcovu tvrdou ruku jako gesto lásky – ovšem, že ne dokonalé lásky, ale přesto lásky. On mě tlačil dopředu, protože mě měl rád. Protože chtěl, aby se na jeho potomky nikdo nedíval zvysoka. A dnes, více než zatrpklost cítím požehnání. Místo hněvu jsem našel rozhřešení. Namísto pomsty jsem našel smíření. Můj vnitřní vztek pomalu otevřel dveře k odpuštění...

Vše začíná u odpuštění, protože abychom uzdravili svět, musíme nejdříve uzdravit sami sebe. A abychom uzdravili naše děti, musíme nejdříve uzdravit dítě v nás samotných. Jako dospělý a jako rodič si uvědomuji, že nemůžu být celistvá lidská bytost ani rodič schopný bezpodmínečné lásky, aniž bych se vyrovnal s démony mého vlastního dětství.

A o to žádám i vás tady. Žijte tak, abyste naplnili páté z deseti přikázáni. Važte si svých rodičů a nesuďte je. Dopřejte jim pochybovat.

Já chci svému otci odpustit a nesoudit jej. Chci svému otci odpustit, protože chci mít otce a tohle je ten jediný, kterého mám. Chci, aby mě opustila tíha minulých let a abych se svým otcem vstoupil do nového vztahu, nezatíženého hříchy minulosti, který bude trvat do konce života.

Vy všichni tady, kteří se cítíte být zklamáni svými rodiči, vyzývám vás, abyste odložili své zklamání. Kdo z vás se tady cítí být podveden svým otcem nebo matkou, nepodvádějte nadále sami sebe. A ti z vás, kteří chtějí své rodiče odvrhnout, podejte jim naopak svou ruku. Žádám vás, a žádám taky sám sebe, abychom dali rodičům dar bezpodmínečné lásky, aby se tak naučili od nás, svých dětí, milovat. Tak bude opět vrácena láska do bezútěšného a osamělého světa.

Dávné biblické proroctví říká, že jednoho dne přijde nový svět a nový čas, kdy  budou srdce rodičů napravena srdci svých vlastních dětí. Mí přátelé, my jsme ten svět, my jsme ty děti."

Michael Jackson, z proslovu na Oxfordské Univerzitě, 2001
 

"Myslím si, že v tomto období života tíhnete víc k tomu, vážit si toho, kdo vaši rodiče a jsou co pro vás udělali. Téměř začněte oceňovat vše a kde ve svém životě jste a všechny ty kouzelné věci, které vám vštípili. Vidíte, jak se začínají objevovat a nést plody a já začínám vidět spoustu věcí, kterými mě můj otec a má matka ovlivnili. Je to úžasné. 

Ve spoustě věcí jsem jako můj otec. Je velmi silný, je to bojovník. Vždy nás učil, abychom byli odvážní, sebejistí a věřili jsme ve své sny, ať se děje cokoliv, žádná hvězda není tak daleko, abychom na ní nedosáhli a nikdy se nesmíme vzdát. Naše matka nás to učila také. Ať se děje cokoliv."

Michael Jackson, The Geraldo Interview, 2005

 

"...Ta hnisající zranění, která přetrvávala, jsou už pryč.

Na jejich místě začalo svítat novému životu.

To osamnělé dítě svírající svou hračku našlo svůj mír

A objevilo svou radost.
 

Tam, kde není čas, ale nesmrtelnost,

V místě, které oplývá láskou a kde není strach,

Dítě vyrostlo, aby spletlo svá kouzla,

Zanechané v životě smutku, kdysi tak tragickém.
 

Teď je připraveno sdílet,

Připraveno milovat, připraveno pečovat,

Rozvinout své srdce a ničím nešetřit.

Přidej se k němu, odvážíš-li se."

 

Michael Jackson ve své knize Dancing the Dream (Tanec jako sen)