Z natáčení The Wiz

 

Maskér Michaela Jacksona pro film "The Wiz", Michael R. Thomas, vzpomíná na zážitky z natáčení:

(Na fotkách: Michael jako Strašák ve filmu "The Wiz" a Michaelova skica)

"(...) Každé ráno jsem Michaelův make-up začal s tím, že jsem mu aplikoval paruku, abych jeho vlasy, které tvořily maličké copánky, udržel na místě. Potom jsem použil kousky latexové pěny: část na čelo, dvě na tváře, na nos (ten měl vypadat jako obal na arašídové máslo Reese), na bradu a na krk. Ráno se nasadily a během celého dne se udržovaly.

Protože Strašák byl postava jako z kresleného seriálu, Michael dělal spoustu přehnaných výrazů tváře, aby Strašáka přivedl k životu. Kalestenika tváře vypadal fantasticky, ale ztrácely se kousky latexové pěny, takže jsem je musel dolepovat a domalovávat. Když se Michaelovi na konci dne make-up sundaval, stál jsem za ním, zvedl mu paruku a stáhnul přes jeho hlavu. Obvykle s tím šla najednou i ta aplikace z latexové pěny. 

Potom jsem se sehnul za jeho židlí, takže nemohl vidět muj odraz v zrcadle, položil jsem si make-up (který teď vypadal jako strašidelná maska) na ruku a pohyboval jsem s ním se slovy, ´OOODLE-OOODLE-DOOODLE-DE-OOOOHHH!´ Smál se jako blázen, jako kdyby to byla ta nejvtipnější věc, kterou kdy viděl. Měl jsem vážně rád jeho dětský smysl pro humor; mohl jsem říct nebo uděla jakoukoli pitomost a následoval obrovský smích. Potom jsem odstranil zbytek jeho make-upu a lepidlo a bylo to. Šli jsme domů a připravovali se na další den natáčení. 

Jednou, když jsme si povídali, jsem Michaelovi řekl, že když jsem byl malý chlapec, naučil jsem se kreslit, což byl počátek toho, že jsem se stal maskérem. Požádal mě, zda by mohl vidět nějakou ukázku. Popadl jsem pero a nakreslil rychlou skicu Frankensteina. Líbila se mu. Řekl, že se svými bratry a sestrami někdy hrávali hru, aby přemohli nudu: jeden z nich nakreslil na kousek papíru několik abstraktních čar, podal to jinému sourozenci a řekl, ´Ok, teď z toho udělej hasičskou stříkačku, nebo strom´ apod. Ten další sopurozence pak musel kresbu dokončit na čas.

Když jsem tu hru hrál s Michaelem, pokoušel jsem se ho přelstít tak, že jsem nakreslil několik křivek, které dle mého názoru vůbec nevypadaly jako kočka. Takže jsem řekl: ´Do toho, nakresli z toho kočku!´ A on během 30 sekund nakreslil kočku. Ne takovou, jakou bych udělal já, stojící na všech čtyřech, ale usínající kočičku stočenou do klubíčka.

Potom nakreslil několik dalších obrázků a já si je s jeho požehnáním nechal. Jedna z kreseb je mužská tvář. Je dobře hrubá a jaksi impresionistická. (Fotka nahoře napravo.)

Jestliže maskér a herec pracují společně, často se vyskutuje fenomén okamžité důvěrnosti. Maskér a kadeřník je něco jako psychiatr nebo výčepní. Po mnoho hodin a někdy po mnoho dní, jste ve stejné místnosti ve fyzické blízkosti. Vzledem k tomu, že lidé mají obvykle nutkání mluvit, předmět hovoru se řasto mění z obyčejného klábosení k některým závažnějším tématům. A i když jsme spolu my dva tvávili čas jenom když jsme pracovali na filmu, poznali jsme se docela dobře.

Zeptal jsem se Michaela, jestli by se někdy nestavil na večeři. Museli jsme o tom mlčet, protože kdyby to někdy zjistil, informace by se rozšířila jako požár. Bylo to v roce 1979 a ve svých 19ti letech už byl Michael známý po celém světě. Takže, přišel s bodyguardem Spencem do našeho apartmá v Bergenfieldu v New Jersey. K večeři byla cornallská slepice a, na Michaelovo přání, Stove Top Stuffing, o kterém řekl, že ho lidi z jeho rodného města Gary nazývají “dressin’.”

Ten večer byl skvělý. Protože jsem trochu hrál na kytaru, ukázal jsme mu, jak zahrát některé jednoduché akordy na mou akustickou kytaru. Vždycky obdivoval lidi, kteří umí hrát na hudební nástroje a často snil o tom, že bude hlavním kytaristou v rockové kapele.

 



Tehdy se v Saturday Night Live objevil komik Robert Klein; vystoupil  s harmonikou, nohou kapele vydupal rytmus a zakřičel: ´Ať slyším blues!´ Kapela na úvod navázala s bluesovým číslem a on s nimi začal hrát na harmoniku, podupával do rytmu a pořád zvedal nohu. Po chvilce si odtáhnul harmoniku od úst a, zatímco si nohou stále podupával, zpíval, ´Nemůžu zastavil svou nohu, miláčku... nemůžu zastavit svou nohu, holčičko.´ No a Michaela to pořádně nakoplo. Zatímco jsem tedy hrál bluesové akordy na svou kytaru, Michael dupal nohou a zpíval, ´Nemůžu zastavit svou nohu!´ V jednu chvíli, zatímco zpíval, řekl, ´Teď mě lidi poslouchejte´ a já měl dost, protože on se do toho opravdu dostával.

Takže jsem velkého Michaela Jacksona trochu poznal. Jednou mi řekl, že ať už dělá cokoliv - pracuje na filmu, nahrává desku, vystupuje na pódiu - když to dělá, je to ta nejdůležitější věc v celém jeho životě. To se opravdu ukázalo. Ať už dělal cokoliv, jeho talent mluvil - a zpíval a tančil - za sebe.

Michael byl velice mimořádný člověk, jehož život byl kombinací extrémů. Miloval normální, prozaické věci, vydobil si však také životní členství ve velmi exkluzivním klubu. Jeho talent, tlumený celoživotní disciplínou, dosáhnul k srdcím nespočetných obdivovatelů a navždy přetvořil hudbu. Bylo mu odepřeno mít dětství; myslím, že strávil zbytek svého dospělého života snahou poprvé si ho prožít. Byl velkým dítětem!"


Zdroj: http://makeupmag.com/news/newsID/653/

Poznámka: Maskér Michaela Jacksona pro film "The Wiz", Michael R. Thomas, zemřel náhle 24. srpna 2009, dva měsíce po Michaelu Jacksonovi, ve věku 59 let. Během svého života pracoval například na speciálních make-upech pro filmy The Wolfen (1981), Fatal Attraction (1987), Ghostbuster (1984, 1989), I Am Legend (2007). Jako herec hrál povětšinou jen tak pro zábavu nějaké příšery nebo neobvyklé postavy v nízkorozpočtových filmech, například ve filmech House of the Wolf Man.